HOPE

Oxford - pondělí 10.7.

,,Crrr..." zvonil budík. ,,Zdechni!" křikla jsem na budík. Docela těžko jsme vstaly v 6 hodin, ale stíhaly jsme s předstihem. Babička ještě spala, a tak jsem ji napsala vzkaz: ,,Ahoj, babi. Po 8 hodině nějak dorazíme domů. Miluju Tě." V tichosti jsme vyklouzly z domova a šly na vlakové nádraží. Cestou jsme kontrolovaly, jestli máme opravdu všechno. Koupily jsme si lístek a sedly si do vlaku.

Hope: ,,Budeš spát?"

Míša: ,,Spíš ne. Co ty?"

Hope: ,,Asi ne no. Budeme poslouchat písničky?"

Míša: ,,Ráno jsem měla dost velký šok, na to abych usnula. Jo, můžeme poslouchat písničky."

A tak jsme si pustily písničky. Docela se mi nakonec zavíraly oči. Měly jsme v plánu navštívit především obchody a jako kulturní vložku parky a památky. Chtěla bych si koupit košili (košil není nikdy dost) a šaty. Možná svetřík, mikinu, boty... Jsem nenáročná. Dostala jsem i finanční podporu od babičky, dokonce mamky a táty. Ostatní finance mám ze své úschovny.
Po 9. hodině jsme dojely na místo. Ve vlaku to bylo super a cesta rychle ubíhala. Ani jedna jsme nikdy nebyly v Oxfordu, takže super. ,,Tudy se jde na Oxford Street!" řekla Míša. ,,Dobře... Budu ti věřit i bez mapy," odpověděla jsem a vydaly se na cestu. Cestou jsme se kochaly památkami, úžasnými parky a celkově okolím. Neodolaly jsme, a tak jsme se stavily na Starbucks kafe. Milujeme ho. V tu chvíli jsme měly dilema, jestli se půjdeme najíst, nebo vyrazíme do proslulé nákupní ulice Oxford Street.

Hope: ,,Hele, může to dopadnou tak, že se v nakupování rozvášníme a nebudeme mít na jídlo."

Míša: ,,Tak to nesmí dopadnout. Půjdeme se radši naobědvat." (začala se smát)

Hope: ,,Plánuju tu mít velký nákup, takže..."

Míša: ,,To mi povídej."

Takže jsme začaly hledat vhodnou restauraci. Nejvíce nás zaujala restaurace Vitao. Vevnitř to bylo velmi krásné, a tak jsme neodolaly a posadily se tam. Četla jsem jídelní lístek a musela jsem se začít smát.

Míša: ,,Co je?"

Hope: ,,Už sis vybrala, vegane?"

Míša: ,,Co?"

Hope: ,,Jsme ve veganské restauraci..."

My s Míšou do této komunity nepatříme, nic proti těmto lidem nemám, ale já jsem člověk, co má rád ode všeho něco.

Míša: ,,Hej, mně asi nejvíc láká z toho všeho pohanková pizza s rajčatovou omáčkou. Na to veganský sýr."

Hope: ,,Veganský sýr?" (začala jsem se smát ještě víc)

Míša: ,,Třeba to bude dobrý." (řekla nejistě)

Hope: ,,Tak fajn. Dáme si to radši napůl, ne?"

Míša: ,,Jojo, a co k pití?"

Hope: ,,Já jdu asi do té Aromance. Je tam jahoda, pomeranč, kefír, kokosový nektar a rozmarýn nebo tymián."

Míša: ,,Na obrázku to vypadá fakt skvěle. Mě ale láká ten drink s jablkem, malinou, borůvkou, limetkou, jasmínem a kokosovým nektarem."

Hope: ,,Hmmm, tak teď mám znovu dilema... Jako oboje nevypadá špatně, jen nechápu ten kefír v tom a mám z něho docela strach."

Míša: ,,No právě. Ale fakt to vypadá dobře."

Obsluha: ,,Dobrý den. Máte vybráno?"

Míša se na mě podívala, ať ji to nadiktuji, jelikož se docela stydí. Já taky, ale vždycky se nějak vymáčknu.