HOPE

Chata 2 - čtvrtek 13.7.

Kolem 3. hodiny jsem byla hotová a připravená. Vzala jsem si už věci do chodby a seděla, dokud mi někdo nezavolá, že jsou před domem. Pořád jsem byla mírně v šoku. Já a sourozenec? Jeho otcem bude Mirek? Narodí se do naší ,,harmonické" rodiny?
V mém přemýšlení mi zavolala Vicky, že už budou za chvíli před domem, a tak jsem se rozloučila a nastoupila do auta, které řídila Lilly.

Hope: ,,Chata číslo dva právě započala."

Lilly: ,,A to, co nás čeká, je ve hvězdách."

Míša: ,,Jsem zvědavá, jaké to tam bude."

Vicky: ,,Jestli jako minule, tak se máme na co těšit."

Stavily jsme se cestou do obchodu, abychom něco nakoupily. Řekly jsme, aby každý něco nakoupil na chatu.

Vicky: ,,Koupíme si tam tenhle bazének na chatu. Je s rybičkami."

Byl to malý bazének pro 3leté děti a voda by nám byla nad kotníky.

Hope: ,,To je roztomilý. V tom se hezky zchladíme."

Vicky: ,,Přesně."

S Vicky jsme si chtěly otevřít vlastní školku. Jednou jsme šly do nákupního centra. Tam jsme chodily a říkaly, co by se nám líbilo do naší školky a jak by mohla vypadat. Nejvíce nás zaujalo prkénko na záchod, které bylo s kravičkou.
Za hodinu a půl jsme byly na místě. Kluci zrovna napsali, že tam budou zanedlouho. Nevím proč, ale těšila jsem se na Toma, i když přijede déle. Což není ještě jistý.
Vybalily jsme nákup i svoje tašky, v kterých bylo oblečení. Připravily jsme postele, což znamenalo, že dáme na postele povlečení, deky a polštáře. Následovně jsme začaly vařit polévku pro Petra, který bude štěstím bez sebe. Radši mu nebudeme říkat, že je z pytlíku
a není jako od babičky.

Hope: ,,Mám novinku. Představte si, že budu sestra."

Lilly: ,,Cože?"

Hope: ,,No. Bude u nás cirkus."

Vicky: ,,Tak to gratulujeme."

Míša+Lilly: ,,Jo, gratulujeme."

Hope: ,,Upřímně... Dokázaly by jste si to představit?"

Lilly: ,,Upřímně ne. Ale tak třeba se tím máma zlepší."

Dítě změní mou matku? Doufám, že ano a k lepšímu, i když si nejsem jistá.
Najednou jsem měla na mobilu hovor. Od... Marka. To snad ne! Zrovna když jsem to všechno měla v hlavě srovnané. Vyběhla jsem s tím ven, hluboce se nadechla... vydechla.

Hope: ,,Čau, co se děje?"

Mark: ,,Ahoj, chtěl jsem ti napsat, ale bál jsem se, že neodepíšeš..."

Hope: ,,To ses bál oprávněně." (začala jsem trochu drsněji)

Mark: ,,Chtěl jsem to nechat vyšumět."

Hope: ,,Myslíš to, že jsi do Sáry zamilovaný, nebo že si mi lhal?"

Mark: ,,Nejsem do ní zamilovaný."

Hope: ,,Nechápu, proč to neuznáš. Celou dobu se to točí kolem osy Sáry. Nikdy jsem nebyla já tvou prioritou. Ale... o tom jsem ti říkala snad už tisíckrát a už mě to nebaví. Když se nebudeme bavit, bude to pro nás oba lepší."

Mark: ,,Pro mě rozhodně ne. Omlouvám se."

Hope: ,,Bude to pořád dokola."

Mark: ,,Záleží mi na tobě."