HOPE

Konec z fesťáku a neděle

Ano, dnes je ten den, kdy odjedeme domů... Je hrozný, jak to všechno uteklo. Před chvíli jsme byli na chatě a teď? Děsný.
Vstala jsem kolem 8 hodiny a docela jsem si už přála ležet ve své posteli.

Vicky: ,,Do dvanácti musíme opustit kemp."

Hope: ,,Kdyby mi nechyběla tolik postel, tak tu i nějaký ten zůstanu navíc..."

Míša: ,,Přesně. Ale nechce se mi odtud."

Hope: ,,Platí, Míšo, že si tě rodiče vyzvednou u nás doma?"

Míša: ,,Jojo, až pojedou od babičky, tak by mě vyzvedli, což bude asi kolem páté. Nevadí?"

Hope: ,,Vůbec!"

Jelikož jsme k snídani už neměly žádné zásoby, tak jsme naše velká parta společně vyrazili na rauty. Po snídani jsme se shodli, že dneska se vykašleme na sprchy, že to dneska přetrpíme. Ted s Honzou za chvíli odjížděli, a tak jsme na sebe dali kontakty. A bacha, Ted zná Michaela. Pak tedy odjeli. Petr s Tedem nám zahráli ještě divadlo srdceryvného loučení. Musela jsem se zase začít smát.

Hope: ,,A jak jste se vůbec vyspali, kluci? Já moc ne, už se mi stýská po posteli. Strašný už."

Tom: ,,Spát ve stanu s Petrem je jako spát s rádiem. Furt tam něco kecal a nešlo spát."

Petr: ,,Já jsem si počítal ovečky."

Kolem 11 hodiny jsme sbalily náš stan. Rozloučily jsme se s kluky a jely opět domů. Byl to neskutečně úžasný festival. Asi nejvíc se mi líbilo, když jsem tancovala pod pódiem s kámoškami. Bylo docela divný, že jsem moc neměla vykřičené hlasivky.
Tentokrát jsem se dostala domů za 2 hodiny s Míšou. Rozloučily jsme se s Vicky a Lilly a poděkovaly za špičkový odvoz.
Doma jsem pozdravila rodinu, která tam byla v celém svém složení. Odebraly jsme se do pokoje, kde jsme rozebíraly fesťák. Přitom jsem třídila oblečení, co patřilo do pračky. Jsem takový ten typ člověka, co si vezme zbytečně moc oblečení a stejně z toho nosí půlku.

Míša: ,,To je vedro. Šla bych se koupat."

Hope: ,,Nechceš se jít koupat do rybníku?"

Míša: ,,Jo, hlavně něco. Je mi děsně..."

Převlékly jsme se do plavek a šly se koupat. Měly jsme hromady času a bylo příjemný se vykoupat.

Míša: ,,Co spolu ještě podnikneme o prázdninách?"

Hope: ,,Určitě něco. Máš nějaké přání? Mně je to docela jedno."

Míša: ,,Víš, jak jsme spolu chtěly jet do Oxfordu a nevyšlo nám to? Teď by jsme to mohly napravit."

Hope: ,,To je dost dobrý nápad. Takže by jsme jely vlakem. Jely by jsme ale brzo ráno, musela by si u nás spát."

Míša: ,,Tak zítra nemůžu, to musím na koně, ale co v pondělí? V neděli večer bych přijela."

Hope: ,,Vrátíme se pozdě. Mamka s Mirkem jedou ke známým asi do středy, takže by si u nás spala od neděle do úterý, aby si nemusela jet pozdě domů."

Míša: ,,Tak já se doma domluvím a dám vědět."

Hope: ,,To zní jako velký plán."

Takže si uděláme výlet za velkými nákupy. Už se těším, protože budu ve svým živlu. V 5 hodin tedy Míša odjela. Já se dokopala do sprchy a kvůli vyčerpání jsem si lehla do své milované postele a usnula kolem 6 hodiny.