HOPE

Oslava U Dana

Po osmé hodině jsme konečně došli na místo určení. Co jsme dovnitř vešli, uviděla jsem hned Marka. Zatajila jsem dech. Přivítali jsme se s Danem. On mě a Míšu objal. ,,Ty už to jedeš ve velkém, že?" zeptal se Tom. ,,Jasně. Moje oslava. Jakoby to byla moje poslední přece a byla by ostuda, kdybych se na ní nezřídil," odpověděl a šel vítat další hosty (ano, nepřišli jsme úplně poslední). V tom na mě zezadu vybafl člověk, kterého bych tu nečekala.

Petr: ,,Nazdar, kamarádko. Kde máš Lilly?" (objal mě a já poznala, že tu svojí přísahu o tom, že nebude pít, dávno porušil)

Hope: ,,Je doma. Co ty tady?"

Petr: ,,Tom mě pozval a Dana znám, takže jsem spojil potřebné s užitečným... Nebo jak se to říká."

Hope: ,,Nezapomeň, jak to včera dopadlo. A co ta tvoje veledůležitá přísaha?"

Petr: ,,Já toho nakecám." (pošeptal mi)

Takže Petr je to překvapení. Já se pousmála a nechala ho s Tomem. Chtěla jsem si jít sednout, jenže ke mně a Míše chodili lidi se přivítat, a níž bych je třeba i znala. Bylo tu celkem dost lidí, což jsem docela čekala.
Docela mě zajímalo, co tu má Dan k občerstvení. Byla jsem spokojená s jeho občerstvením (dortem hlavně). S Míšou jsme neodolaly a pustily se do něj. A ne, pořád nejím.
Po chvíli jsme si konečně sedly. Hned vedle Marka. Pozdravili jsme se a ve mně se třásla celá má dušička.

Mark: ,,Vidím, že tu znáš docela dost lidí."

Hope: ,,Z neznámých důvodů oni mě ano a já je ne. Nevadí."

Mark: ,,Hezký náhrdelník. Nový?"

Hope: ,,Jojo. K narozeninám."

Mark: ,,Od koho?"

Hope: ,,Od kamaráda." (chtěla jsem říct kamarádky, ale nějak ze mě vypadla pravda)

Petr: ,,Kamarádko, kdy bude zase něco na chatě a kde je náš Tom?" (přivalil se)

Hope: ,,Neboj, naplánujeme to a tentokrát vaříš polívku ty... (nevím proč, ale chtěla jsem se vymezit tématu o Tomovi...)

Petr: ,,O polívce dneska nemluvit. Ještě teď jsem z toho špatnej! A omlouvat se už nebudu..."

Hope: ,,Že si nepamatuju tvojí omluvu..."

Petr: ,,Protože si byla opilá!" (a jdu na něj...)

Mark: ,,Fakt jo?"

Petr: ,,To kdyby si ji viděl, pane neznámý. Ta byla opilá, jak doga!" (opilá, jak doga?)

Hope: ,,Co kecáš. Já jsem byla v pohodě. Na rozdíl od tebe... Já byla slušná."

Petr: ,,Hlavně s Tomem ve křoví, viď?"

Hope: ,,Ty tady tak lžeš! Máš špatný informace..." (chtěla jsem vzít klacek a trefit ho)

Petr: ,,Tak to se jdu zeptat za Tomem." (a odešel)

Míša: ,,Tak ten je slušně nametený..."

Mark: ,,Ale víte, co se říká. Že opilý člověk mluví pravdu..."

Hope: ,,Normální člověk ano, Petr je dost velká výjimka."

Mark: ,,Pro pravdu se každý zlobí." (provokoval)

Hope: ,,A dost. Jdu na záchod..." (začala jsem se falešně smát, chytla Míšu za ruku a šly jsme)

Asi Petříka zastřelím. Ale to bych Lilly neudělala. Pokud ale něco řekne, tak se neznám, ale co je to něco, když si to nepamatuji?
Vycházely jsme se ze záchodu, když v tom na nás opět vlítlo velké tornádo Petr. Tentokrát s sebou vlekl Toma.