HOPE

Chata 3 - středa

Ráno nás vzbudil tentokrát nářek Teda. Byl docela nezvyk neslyšet po ránu Petříka.

Ted: ,,Neříkal mi včera náhodou někdo, že když půjdu spát brzy, tak mi bude ráno dobře?"

Lilly: ,,To se divím, že si to pamatuješ."

Petr: ,,Konečně někdo, kdo trpí po ránu a já to nejsem."

Vicky: ,,Taky je to děsný nezvyk."

Petr: ,,Jsem rád, že se vám po tom stýská."

Honza: ,,Moje mamka si mě tedy vyzvedne dneska, protože já bych to fakt nedal. Kdo že to má jet se mnou?"

Dnes má odjet Honza, Vicky, Martin a Míša. Tedovi se tu líbí natolik, že tu zůstane s námi do zítřka. Takže tu zůstaneme já, Stefan, Lilly, Petr a Ted.

Ted: ,,Doufám, že tu nebudu páté kolo u vozu."

Petr: ,,To by jsme si nedovolili."

Hope: ,,Dneska tu má vlastně někdo vařit polívku."

Petr: ,,A já se modlil, aby se na to zapomnělo."

Vicky: ,,To si nenecháme ujít."

Stefan: ,,O to se nedá přijít."

Hope: ,,A jak ti je, Honzo?"

Honza: ,,Furt na nic."

Míša: ,,Sis nevybral nejlepší dobu na nemoc."

Ted: ,,Přesně. Od čeho je škola?"

Lilly: ,,Nejhorší je, že do té doby to asi vyleží."

Honza: ,,Tomuhle se říká štěstí."

Ti, co dneska odjížděli, si začali balit. Všichni jsme se šli nasnídat.

Kolem oběda Honza oznámil, že tu bude jeho mamka za necelých 5 minut, ať už se připraví a že odjedou. Začalo tedy loučení. Obětím jsem se rozloučila s Vicky i Míšou. Pak ke mně přišel Honza.

Honza: ,,Tak děkuju, že ses o mě starala a obětovala ten výlet."

Hope: ,,Nemáš vůbec zač. A jak slyším, tak to byla spíš záchrana."

Honza: ,,Tak doufám, že příště už budu zdravý. Děsně mě to štve."

Hope: ,,Jak začne škola, tak po dvou dnech uteču, takže tu něco budu pořádat."

Míša: ,,Honem, vy dva."

Honza: ,,Tak ahoj." (a objali jsme se)

Zpozorovala jsem Stefana, jak zbystřil zrak na mě a Honzu. Šla jsem s nimi ven a čekala, než dojede jeho mamka. Do 5 minut přijela a skupina odjela. Zavírala jsem vrata, když jsem si
u sebe všimla Stefana.

Stefan: ,,Copak to bylo s tím Honzou?"

Upřímně jsem ráda, když kluk žárlí. Asi bych nemohla být s klukem, co vůbec nežárlí a je mu jedno, s kým se scházím. Naopak bych zase nechtěla nějakou stíhačku a policajta
v jednom. Chtěla jsem zlatý střed. Já ani nevím, jaká jsem. Žárlivá určitě, ale v jaké míře...

Hope: ,,Přátelské objetí. Chceš přátelské objetí?"

Stefan: ,,Tak zajímá mě, jak vypadá."

Přátelsky jsem ho objala.

Stefan: ,,Mmm, na to bych snad nemusel žárlit."

Hope: ,,Viď, žárlivko."

Stefan: ,,Taky by se ti asi nelíbilo, kdybych objal nějakou holku."

Hope: ,,Nebudu ti lhát." (pousmála jsem se)