HOPE

Aquapark - pondělí 21.8.

Celou neděli se domlouvala teta a výlet. Teta dojede dnes ráno brzy. Na výlet se jede s Lilly, Petrem a Stefanem do aquaparku. Vymyslela jsem to já s Lilly. Kluci se k tomu moc nemají, ale nemohli to kvůli nám odmítnout. Přespíme v hotelu, který je s aquaparkem propojený. Ráno jsem si balila věci do batohu, abych to nemusela dělat potom. Podle všeho spal Petr
u Lilly, tak jsem na ně dva zvědavá.
Co jsem se sbalila, šla jsem se konečně nasnídat.

Hope: ,,Dobré ráno... Jé, teto!" (uviděla jsem tetu, která seděla vedle babičky)

Objala jsem ji a zeptala se na cestu a tak. Babička s tetou vypadaly v pohodě.

Babi: ,,Tak v kolik jedete?"

Ellie: ,,Kam pak jedeš? A s kým?"

Hope: ,,Do aquaparku s Lilly, jejím přítelem Petrem a Stefanem. Mělo by se jet kolem desáté."

Ellie: ,,Už spolu chodíte se Stefanem?"

Hope: ,,No... ono to je takový... to. Zatím ne?" (řekla jsem nejistě)

Babi: ,,Není kam spěchat, viď?"

Ellie: ,,Tak hned hlásit změny."

Hope: ,,Vy mně taky to co se bude dít tady... Stejně bych raději zůstala."

Ellie: ,,My to tu zvládneme a stejně se tu nebude moc co dít. K mamce tě stejně na pokoj ještě nepustí..."

Babi: ,,Jen jeď. Jeď hezky se Stefanem. Co kdyby ho ulovila nějaká plavčice?"

Ellie: ,,Jo. To nemůžeme dovolit."

Teta s babičkou jsou prostě nejlepší! Jsou nad věci i v takovéto situaci. Chtěla bych být jako ony.
Bylo už 10 hodin, já se rozloučila a vyrazila. Před domem už bylo Lilly auto, kde seděla ona a Petr.

Petr: ,,Ahoj, kamarádko. Tak povídej, co Stefan. Dokud není s námi."

Hope: ,,Co by si chtěl vědět?"

Lilly: ,,Už jste spolu? A jak dopadl včerejšek?"

Petr: ,,Jo, člověku se taky nic neřekne... Stefan si včerejšek chválil."

Hope: ,,Tak to hodnotíme stejně."

Petr: ,,Jenže chceme detaily."

Lilly: ,,Ty důležité detaily."

Hope: ,,Já nic nevím."

Petr: ,,To je domluva."

Jeli jsme vyzvednout Stefana a mohlo se vyrazit. Lilly ví o tom, co se včera stalo s mámou. Musela jsem před nimi předstírat, že se nic neděje, abych nezkazila výlet a nějak mi to vycházelo.
Za chvíli jsme byli u Stefana. Na sobě měl šedé tílko a džínové kraťasy nad kolena. Hodil batoh do kufru a sedl si za mnou dozadu.

Petr: ,,Tak, bratře. Od tebe očekávám nějaké informace. Hope nám toho práskla, tak to chceme slyšet od tebe."

Hope: ,,Ty jsi kecka."

Stefan: ,,A jak to bude s pokoji?"

Lilly: ,,Dva pokoje po jedné manželské posteli." (zasmála se)

Petr: ,,Samozřejmě že jsem s tím přišel já. Já jsem s Lilly na pokoji a vy dva... To je jen a jen na vás."

Hope: ,,Co?"

Petr: ,,Stejně by to takhle skončilo."

Trošku mě to šokovalo. Měla jsem trošku i strach. Budu s ním sama na pokoji.

Hope: ,,Spát stejně jdeme pozdě. Večer něco vymyslíme."

Petr: ,,Půjdeme na večeři! Budeme v hotelu. Večeře je samozřejmost."