HOPE

Fesťák - pátek

Bylo 7 hodin ráno, když jsem se vzbudila. Byla jsem docela vyspalá. Podívala jsem se na holky a jediná nespala Míša. Naznačila jsem jí, že se půjdeme vysprchovat, než tam bude fronta. Cestou jsme si povídaly.

Míša: ,,Hele, ještě bych ti měla říct něco o Tomovi, ale nevím, jestli ti to mám říkat."

Hope: ,,Povídej..."

Míša: ,,No... Jak si na té oslavě někam odešla, tak se mi začal docela svěřovat."

Hope: ,,A?"

Měla jsem hlavně strach, že se dozvím něco, co mi nebude příjemné a nějakým způsobem
i zklame. Toma si myslím znám moc dobře. Ani nevím, proč po tak dlouhé době se to mezi námi změnilo. Hlavně o něj nechci přijít.

Míša: ,,Začal s tím, že hrozně žárlí na Marka, jak si ho v tu dobu měla moc ráda a co si pro něj všechno dělala. O to víc ho štvalo, že ti to Mark neoplácí a neváží si toho. A pak něco ve smyslu, že on by si toho vážil a neví, co má dělat."
Tak to mě dost překvapilo...

Hope: ,,Jak neví, co má dělat?"

Míša: ,,To sama nevím. To neřekl. Jen tohle."

Tak to jsem nečekala, že by zrovna on něco takového řekl... Byla jsem z toho docela v šoku...
Vrátily jsme se ze sprch na snídani, u které jsem o tom nějakým způsobem přemýšlela. Měla jsem zvláštní pocit. Ani jsem nevnímala, o čem se holky baví. Jen jsem přikyvovala. Proč mě to vlastně tak dostalo?

Vicky: ,,Hele, teď tam bude na pódiu nějaký rozhovory s těmi kapelami a vypadá to dost zajímavě. Nepůjdeme tam?"

Lilly: ,,Můžeme. Dost mě to tady baví, ale už jsem docela vysílená z toho. Hlavně z těch lidí."

Míša: ,,Jo no, už se nemůžu dočkat postele."

Hope: ,,Celou sobotu a neděli hezky proležím..."

Vicky: ,,Jo a ten program začíná v deset hodin dopoledne. Myslím si, že tam až tolik lidí nebude."

Takže se Vicky s Lilly odebraly do sprch. Já s Míšou dojídala poslední zásoby, co jsme měly. Docela se divím, že nám ještě vydržely.

Míša: ,,A jak to vůbec vidíš s Tomem?"

Hope: ,,Upřímně vůbec nevím. Co myslíš ty?"

Míša: ,,Tak já nevím. Ale slušelo by vám to."

Hope: ,,Až se uvidíme, tak to vypluje na povrch..."

Potom jsme si ještě dál povídaly. Nevím proč, ale zdálo se mi moc brzo přemýšlet nad klukem, potom co jsem přišla o Marka.
Asi po po půl hodině k nám zavítaly holky. Jelikož jim skoro nic na dnešek nezbylo, tak jsme se šly podívat na ty rauty. Jako... Bylo tam toho dost lákavého, ale měla jsem snídani! Nemůžu přibrat. V létě. Ale odmítnout jídlo... Na to nemám srdíčko a ani žaludek. Bohužel.
V 10 hodin jsme šly k pódiu (tentokrát bez kluků) a sedly si tam. Prohlížela jsem si okolí. Dneska tu bylo ráno fakt málo lidí, což bylo dobře. Bylo hezké počasí, málo lidí, Petr... Cože?

Hope: ,,Lilly!!! Tamhle je Petr!" (bouchla jsem ji, div se neudusila)

Rychle jsem se zvedly a běžely za ním. Holky se jen nechápavě koukly a zůstaly sedět. Nikdy bych nevěřila, že se tu objeví!

Lilly: ,,Ahoj, co ty tady?" (a objali se)

Petr: ,,To je dost, že jsem vás našel, děvčata. Řekli jsme si, že sem pojedeme alespoň na jeden den. Ano, víme, že to bez nás nebylo ono... Je nám to úplně jasný, ale nebojte. Máte nás tu!"