HOPE

Sobota s Vicky a neděle

SOBOTNÍ PROBUZENÍ bylo v 11h a to se mi pořád chtělo nějak spát. Šly jsme se nasnídat.

Míši mamka: ,,V kolik jste šly spát?"

Míša: ,,Po jedné..."

Míši mamka: ,,Pojedeme odpoledne na zahradu, jo?"

Míša: ,,Dobře. V kolik si domluvená s Vicky?" (podívala se na mě)

Hope: ,,Po obědě bych vyrazila. Půjdu pěšky. Se projdu."

Míši rodina teď staví barák v jedné vesnici o něco dál. Po konci těchto prázdnin se tam mají stěhovat, ale Míše se tam nějak vůbec nechce. Nedivím se ji, ale na druhou stranu to bude něco nového.
Po snídani jsme se šly projít na městečko, kde jsme si koupili jeden džus a poseděly chvíli na lavičce. Takovou pohodu bych si nechala líbit.

Míša: ,,Mně se nechce maturovat... Co když to nedám?"

Hope: ,,Ale dáš! Zrovna ty by si mít strach neměla. Jsi až nezdravě chytrá."

Míša: ,,Já před tou komisí ztuhnu a nic neřeknu."

Hope: ,,Když nevíš, co máš dělat, začni se točit."

Míša: ,,Už vidím, jak se tam začnu točit."

Hope: ,,Ať to už máme za sebou. Tyhle stresy mě dostanou do hrobu."

Míša: ,,Chci už mít všechno vystudované na tu doktorku a pracovat..."

Hope: ,,Kdybych alespoň věděla na jakou vysokou jít..."

Míša: ,,Já nás chci vidět za nějakých deset až dvacet let."

Hope: ,,To už doufám budu mít děti a toho manžela."

Míša: ,,Já toho manžela a asi jedno dítě."

Hope: ,,Neboj, budu se ti o děti starat."

Míša: ,,Přesně tak. Jak jsme si to slíbily."

Upřímně bych se mohla o děti starat několik hodin a pořád by mě to neomrzelo. Pomalu jsem se začala přiklánět k té vysoké škole pedagogické...
Pak jsme se vrátily domů přesně na oběd. Po něm jsem se rozloučila s Míšou a její rodinou
a šla za Vicky. Tentokrát jsem zavolala já Stefanovi.

Hope: ,,Doufám, že v tuto dobu ještě nespíš."

Stefan: ,,Včera byl náročný večer."

Hope: ,,Jak to?"

Stefan: ,,Byl jsem včera u Petra a Lilly. To nebyl nejlepší nápad."

Hope: ,,Takže ses opil?"

Stefan: ,,Bohužel. Kdo ví, co jsem jim tam navykládal."

Hope: ,,Já to zjistím."

Stefan: ,,Právě, že se raději ani neptej. Byl bych nerad, kdyby ses něco dozvěděla."

Hope: ,,Co přesně se nemám dozvědět..?"

Stefan: ,,Neboj, nic špatného jsem o tobě neříkal. To vůbec."

Hope: ,,Tím pádem není co tajit, ne?"

Můj plán byl jasný - zjistit to!

Stefan: ,,Na chatě ti to řeknu sám. Tohle se nemůže řešit přes telefon."

Hope: ,,Začínám se bát."

Stefan: ,,Neboj, dozvíš se to. Ale ode mě... A jaký byl včera tvůj večer."

Hope: ,,Se Simonem jsem hrála kulečník a došlo mi, že jsem naprosté pako."

Stefan: ,,Co si provedla?" (začal se mi smát)