HOPE

Čtvrtek

Dnes mě čekají dvě návštěvy. Stefan a po 8. hodině Lilly. Do toho se dnes musím sbalit na tu Itálii, což bude asi na hodinu. Táta nás vyzvedne v 5 hodin ráno zítra. Letadlo letí v 8 z letiště Heathrow. Doletíme do Itálie na letiště v Římě. Tam si vyzvedneme půjčené auto, s kterým dojedeme do Correzzoli, kde přespíme a další den pojedeme do Chioggie, kde si vyzvedneme tentokrát loď, kterou budeme projíždět lagunou v Itálii. Bude to dost zajímavé cestování.
Ráno jsem nestihla mamku s babičkou, které někam na celý den odjeli. Pozor, máma se se mnou pořád nebaví. Upřímně nechápu, proč je ona naštvaná na mě.
Šla jsem se najíst až po 11. hodině, jelikož se mi nic nechce. Chtělo se mi jen spát, ale to jsem si nemohla dovolit. V lednici jsem nenašla nic, takže jsem si udělala záchranné tousty, do kterých nacpu poslední zbytky. Navíc mi to poslouží jako celodenní jídlo. Stefanovi dám taky ochutnat.
Pak jsem si dala sprchu, protože se mi dnes asi nebude chtít, když tu bude Lilly. Když jsem měla chvíli volnou, začala jsem se pomalu balit. Beru s sebou Aktivity. Bez nich by to nešlo. Začala mě chytat cestovní horečka. Už jsem se viděla u toho moře.
V mém balení zazvonil Stefan. Rychle jsem se prohlédla v zrcadle, ujistila se, že už to lepší se mnou nebude a šla mu otevřít. Hope, buď v klidu.

Hope: ,,Ahoj, našel si to." (objali jsme se)

Stefan: ,,Ahoj. Jsem prostě šikovný."

Stefan se nechal ostříhat. Jeho hnědé vlasy byly trošku kratší, hlavně z boků. O moc víc mu to slušelo. Na tváří měl ,,strniště". Na sobě černou koženou bundu, černé tílko a všude mu byly vidět svaly, kterých jsem si minule tolik nevšimla. Vypadal dokonale a ještě víc, když si sundal tu bundu. Budu se muset ovládat... Hodně ovládat.

Hope: ,,Kolem osmé hodiny přijede Lilly. Mamka s babičkou říkaly nějak večer."

Stefan: ,,Sama doma. Doufám, že si celý den neležela."

Hope: ,,Ne. Balím se do Itálie. Jsem teprve na začátku. Proč nejsi v práci?"

Stefan: ,,Dali nám v práci volno."

Hope: ,,Ty se v té práci hodně nudíš, že?"

Stefan: ,,Takhle bych to nenazýval. Prostě nás šetří. Ukaž mi tvůj pokojík."

Šly jsme do mého pokoje a já začala být nějaká nervózní. Klídek. Hlavně klid. Došli jsme do pokoje. Líbil se mu. Nabídla jsem mu mé tousty a já se vrátila k balení věcí.

Stefan: ,,Co to máš za fotky na nástěnce?" (a rozešel se k ní)

Hope: ,,Tam se vůbec nedívej!"

On si ji začal prohlížet a smál se. Měla jsem tam některé fotky z dětství a nějaké novější.

Stefan: ,,Byla jsi moc roztomilá."

Hope: ,,Byla. Puberta to nějak zkazila."

Stefan: ,,Ne, že by si už nebyla."

Prohlížel si nástěnku a já se na něj zadívala. Byl otočený zády a já si trapně pomyslela, že má dost hezký zadek. Po chvíli se otočil zpět a já si ho naštěstí přestala prohlížet a zastavil mou ,,úchylku".

Stefan: ,,Si nějak ztichla. To je divný."

Hope: ,,Balím se."

Přestala jsem ho opět vnímat, když začal něco povídat. Zadívala jsem se na jeho svaly, jak s nimi hýbal... Asi něco říkal, jelikož otevíral pusu, ale já jsem byla hypnotizována jeho svaly. Najednou se usmál.

Stefan: ,,Hope? Na co tak koukáš?" (začal se pousmívat)

Hope: ,,Na nic... Ty posiluješ?"

Stefan: ,,Spíš doma. Proč?"