HOPE

,,Dokonalý" sobotní den

Petr: ,,Kde to jsme, sakra?!" (probudil nás)

Rozhlédla jsem se po okolí. Byli jsme na poli a všichni spali na hromádce. Tak tohle je něco...

Hope: ,,Kde to? Co to? Proč to?"

Martin: ,,Já měl jen tři panáky. Já si pamatuji všechno."

Hope: ,,Měla jsem za to, že si pil nakonec s námi."

Martin: ,,Ne."

Lilly: ,,To já radši pomlčím."

Petr: ,,To mi všichni. Až na Martina."

Martin: ,,Hlavně holky to rozjely." (začal se nám smát)

Petr: ,,Pořád jste chtěli, abychom vás zvaly na panáky."

Hope: ,,Odmítali jste to, že?"

Martin: ,,Byli jsme donuceni."

Museli jsme dojít ještě kousek domů. Podle hodin bylo 5 hodin ráno. Dobelhali jsme se nějak domů, kde jsme šli okamžitě spát. Byli jsme naprosto zničení a nebylo nám dobře. Fakt dokonalé ráno toto!
Za 5 hodin jsme se probudili a byli nějak vyspalí. Co jsme byli všichni nějak při smyslech, Martin nám začal líčit, jak to bylo a co se dělo.

Martin: ,,Odkud to chcete vědět?"

Hope: ,,Jak nás pozvali ti kluci na panáka a šli jsme si ven sednout."

Lilly: ,,Přesně odtud."

Martin: ,,Chvíli jsme si tam povídali, a pak šli tancovat. Petr roztančil Lilly tak, že i s tím, kolik toho v sobě měla, tak to rovnováha jemně nezvládla a spadla na zem. Ty ses, Hope, začala moc smát s Lilly, takže Lilly nebyla schopná se zvednout."

Stefan: ,,To si ještě pamatuju."

Martin: ,,Pak se tam objevil Tom, takže jsme šli ven. Petr se s ním začal hádat o tom, jak se chová. Do toho se přidala Hope s Lilly. Já tam tak se Stefanem trapně stál a nakonec to vyústilo, že jste se poprali."

Petr: ,,Na to si moc dobře pamatuju já." (usmál se a vzpomínal)

Stefan: ,,Dobře ty, Petříku! To si třeba vůbec nepamatuji já."

Petr: ,,Trošku jsem tušil, že se s ním poperu."

Lilly: ,,A dál?"

Martin: ,,Petr ho přepral na pohodu a Tom naštvaně odešel. Vy dvě jste chytly záchvat smíchu."

Hope: ,,Bože můj."

Martin: ,,Pak jsme se shodli, že půjdeme k Lilly domů, a tak se Vicky odpojila. V půlce jste se sekli, že už nemůžete a je vám blbě, takže jste se rozhodli, že budeme spát na poli."

Hope: ,,Radši konec."

Lilly: ,,Takže jsme nic neprovedli?"

Martin: ,,To nejlepší si schovávám na konec."

Hope: ,,Ty si to hodně užíváš, co, Martine?"

Martin: ,,Abych pravdu řekl, tak docela i ano."

Lilly: ,,Tak povídej to nejlepší."

Martin: ,,Utíkali jsme před policisty a vy jste na ně křičeli, že vás v životě nedohoní. Naštěstí vás neslyšeli." (začal se nám smát)

Hřích těchto prázdnin? Útěk před policisty a křičení na ně. To je... Už nikdy. Slibuji na holý pupík.
Po rozebírání včerejšího dne jsem raději navázala jiné téma.

Hope: ,,Ve dvanáct mi odtud jede ten vlak, Lilly?"

Lilly: ,,Jojo."

Martin: ,,Pro nás si kluci dojede moje mamka."