HOPE

Fesťák - čtvrtek

Ted: ,,Sundej ze mě tu nohu..." (zakřičel)

Lilly: ,,Co tady děláš?" (lekla se)

Ted: ,,Víš, že ani nevím?"

Ano, Ted nám ležel u nohou celou noc. Upřímně ani netuším, jak se k nám do toho stanu dostal...

Ted: ,,Kamaráde, Honzíku! Přijď si, prosím, pro mě!"

Míša: ,,Pššt, tady se někdo snaží spát."

Honza: ,,Ty jsi pako... Fakt." (přišel si pro něj do stanu)

Hope: ,,Vezmi si příklad z Honzy. Ten hezky spal tam, kde měl."

Po chvíli konečně odešel ze stanu, a tak jsme se nasnídaly ve stanu ze zásob, co jsme si koupily. Včera jsme byli vzhůru asi do druhé hodiny ráno. A já jsem měla jen 3 panáky... Ano, porušila jsem svůj slib, že víc si za ten večer nedám, jenže ono to nešlo. Všichni mě nutili... Fakt.
Prý tu jsou rauty pro snídaně, obědy a večery... Takže toho chceme využít zítra a podíváme se, jak to vypadá.
Po snídani jsme se šly vysprchovat, takže následovala celkově hygiena. Po hodině jsme si šly zase na chvíli lehnout, abychom to dospaly, když nás takhle vyrušil Ted... Někdo usnul, někdo si povídal. A já? Já usnula jako medvídek. Kdo by to byl řekl...

Honza: ,,Ťuk, ťuk... Jste doma?"

Vicky: ,,Jo, ale některý holky spí."

Ted: ,,Tak vy, co nespíte, pojďte s námi, ať je nerušíte."

Míša s Vicky tedy odešly a já s Lilly dál spaly. Zdál se mi sen o Markovi. Nevím přesně, co to bylo za sen, ale nebylo to příjemný, protože když jsem se vzbudila, tak mi hrozně bušilo srdce. Lilly dál spala, a tak jsem se rozhodla, že budu spát dál. Zavřela jsem oči, ale zase je rychle otevřela, jelikož nám někdo rozepínal stan.

Vicky: ,,Spíte? My že se jdeme do města projít, tak jestli jdete s námi?"

Hope: ,,Jděte klidně samy. My budeme ještě spát. Až přijdete, tak nás když tak vzbuďte. Když nás nenajdete, tak se někde potkáme."

Vicky: ,,Dobrá. Tak dobrou..."

A odešla. Já jsem zavřela opět oči, když v tom se mě zeptala Lilly.

Lilly: ,,Kdo to byl?"

Hope: ,,Vicky. Že jdou do města, tak jestli nechceme jít nimi. Řekla jsem ji, že budeme radši spát..."

Lilly: ,,Udělala si dobře." (přetočila se a spala dál)

Já jsem už chtěla taky usnout, takže jsem znovu zavřela oči, když v tom mě zase někdo probudil. Sakra!

Ted: ,,Takže fakt nejdete?"

Hope: ,,Vidíš, že spíme."

Ted: ,,Nebuďte líný. Fakt nejdete tedy?"

Hope: ,,Opravdu nejdeme."

Ted: ,,Jsi si jistá?"

Hope: ,,Naprosto..."

Ted: ,,Stoprocentně?"

Hope: ,,Dobrou noc!"

Odešel a já konečně mohla spát. Tentokrát bylo mé přání vyslyšeno, a tak jsem hezky usnula. Asi za 2 hodiny jsme se probudily. Bylo zrovna 12 hodin, a tak byl docela čas na oběd.

Lilly: ,,Kde jsou ostatní?"

Hope: ,,Nevím, měli přijít, až se vrátí z města. A nikdo zatím nepřišel, takže nevím..."