HOPE

Pokračování dne se Stefanem...

PŘÍTOMNOST

Nešlo si vzpomenout na tuhle vzpomínku... Otřepala jsem se a šla za Stefanem.

Stefan: ,,Tak co?"

Hope: ,,Jo, dobrý. Co ty tady?"

Stefan: ,,Hezký fotky... Konečně jsem si je pořádně prohlédl." (začal se pousmívat)

Hope: ,,Hele, to je zneužívání situace."

Stefan: ,,Stejně bych si je dřív či později prohlédl."

Hope: ,,To je tvá verze."

Stefan: ,,Ta správná verze."

Hope: ,,Není tu nikdo, kdo by tu rozhodl o té správné."

On se rozhlédl po pokoji. Vzal do ruky mého plyšového medvěda, změnil hlas a mluvil.

Stefan: ,,Co to tu tak celou dobu poslouchám, tak má Stefan pravdu. Měla by si ho ve všem poslouchat a věřit mu."

Hope: ,,On ale děsně lže..."

Stefan: ,,Tenhle milý kluk? Ale blbost. To se se ti jen zdá."

Musela jsem se začít smát, jak mluvil. Vzala jsem mu plyšáka z ruky.

Hope: ,,Pan Brum byl vždy na mé straně."

Stefan: ,,Tak ještě aby ne, když nemohl mluvit. Co jiného měl ten chudák dělat?"

Hope: ,,To je divné, že teď mluvil."

Stefan: ,,Já jsem teda nic neslyšel. Nepraštila ses do hlavy?"

Já jsem se na něj podívala a hodila po něm plyšáka.

Pan Brum: ,,Co se mnou mlátíš?"

Stefan: ,,Víš... ona je trošku zlá."

Pan Brum: ,,Nechápu, jak jsem s ní mohl tak dlouho vydržet."

Já se začala ještě víc smát. To jak měnil ty hlasy a hrál si pro sebe divadlo.

Pan Brum: ,,Proč se směje? Ona měla nějaké drogy?"

Stefan: ,,Těžký drogy..."

Hope: ,,Prosím, já už nemůžu."

Lapala jsem po dechu a on se začal taky smát.

Hope: ,,Nevím, kdo si tu povídá s medvídkem. Ten tu bere drogy. Pak je tu možnost, že si ještě pořád děťátko."

Pan Brum: ,,Ona mě v noci zase pusinkuje a říká tvé jméno..."

Stefan: ,,Fakt jo? Začínám se červenat."

Hope: ,,To si pleteš, medvídku. To bylo jiného jméno, ale jsem ráda, že kopeš za můj tým."

On ke mně přistoupil.

Stefan: ,,Zopakuj to a řekni čí."

Hope: ,,Poslouchej medvídka."

Stefan: ,,Kecko."

Vzal mě a pohodil na postel. Začal mi dávat pusy.

Hope: ,,Omlouvám se, že do toho vstupuji, ale nechci pohoršovat pana Bruma."

Stefan: ,,Toho taky pohoršuješ v noci, ale to vyřešíme až o něco později."

Po půl hodince jsem si vedle něj lehla. Hladil mě po rameni. Přála jsem si, aby to trvalo navždy.

Hope: ,,Takhle tu zůstaneme do konce životů."

Stefan: ,,Žádná práce, žádné povinnosti..."