HOPE

Chata 3- úterý

Ráno jsme všichni vstali kolem té 10. hodiny. Na chatě se mi vždy krásně spalo.

Ted: ,,Ten krásný pocit, když se probudíš bez kocoviny."

Honza: ,,Za to mně není vůbec dobře..."

Lilly: ,,Já vás varovala, ať tolik nepijete."

Honza: ,,Jenže já včera nepil... Spíš na mě něco leze."

Zněl fakt nemocně.

Martin: ,,Co ti je?"

Honza: ,,Třeští mě hlava a je mi na zvracení."

Ted: ,,To je jasná kocovina."

Honza: ,,Blbost..."

Všichni se odebrali na snídani a já, jakožto paní domácí, jsem se šla ujmout pacienta. Vzala jsem z lékárničky teploměr, abych věděla, jak na tom je.

Hope: ,,Budeš fakt nemocný." (dotkla jsem se jeho čela)

Honza: ,,Tomu se fakt říká štěstí!"

Teploměr zapípal a já se podívala na jeho stav.

Hope: ,,Asi tě moc nepotěším. Máš třicet osmičky."

Docela mě to vyděsilo, že má takhle vysoké horečky. Šla jsem pro prášek a udělat mu čaj.

Hope: ,,Honza má třicet osmičky. Musíte jít na výlet bez nás. Já se o něj radši postarám."

Ted: ,,Honzíku, kamaráde, copak se to s tebou děje?" (zakřičel, aby ho slyšel do pokoje)

Ostatním se moc nechtělo, ale po mém přesvědčení nakonec vyšli na túru. Kolem 11h byli pryč, a tak začala má ošetřovatelská kariéra. Připadala jsem si jako jeho sestra. Po nadávkování ho prášky jsem se rozhodla uvařit polévku. Měla jsem na to dost času a stejně nebylo co dělat. Honza mi říkal, že by to tu sám zvládl, ale chci ho mít prostě na očích a mít tu jistotu, že se s ním nic nestane.
Po hodině a půl byla polívka hotová a já byla na sebe hrdá. Byla to má první a poctivá polívka v životě. Doufám, že ji Petr ocení. Na túře byli navíc už docela dlouho, nečekala bych, že jim to vydrží takhle dlouho. Myslela jsem, že se vrátí kvůli Tedovi do hodiny.
Honza snědl polívku a šel si zase lehnout. Uklidila jsem celou kuchyň a zase jsem neměla co dělat. K mému štěstí mi zavolal Stefan.

Stefan: ,,Ahoj, tak jak se tam máte?"

Hope: ,,Ahoj. Jo, super. Voláš akorát včas. Začala jsem se nudit."

Stefan: ,,Nudit? Jak to?"

Hope: ,,Honza onemocněl, a tak jsem s ním zůstala na chatě, aby se mu nic nestalo."

Stefan: ,,A ostatní?"

Hope: ,,Šli se projít a asi na větší túru. Jsou pryč kolem dvou až tří hodin."

Stefan: ,,A co je Honzovi?"

Hope: ,,Má vysoké teploty. K tomu je mu nehorázně špatně."

Stefan: ,,Tak jestli má ošetřovatelku Hope Claytnovou, tak bude v bavlnce."

Hope: ,,To právě nevím. Když jsem byla malá, starala jsem se o čmeláka a skoro hned mi umřel."

Stefan: ,,Proč zrovna o čmeláka?"

Hope: ,,Nemohl lítat, tak jsem se ho ujala. Celý den byl v pohodě a ráno už byl nebožtík."

Stefan: ,,Krmila si ho?"

Hope: ,,Jelikož mu svačina ze školy nejela, tak jsem mu dala něco, co mu je bližší. Bohužel ani ten med neuspěl."

Stefan: ,,Případ rozluštěn. Začínám se o Honzu trošku bát."