Falling I Think I'm For You

1. Kapitola

Rebecca byla jediné moje štěstí na tomhle světě. Ty pocity které jsem cítila, když jsem si ji poprvé mohla pochovat v náruči už mi nikdy nic nenahradí.
Dokonce ani ty kruhy pod očima z nocí, kdy ji začínaly růst zoubky mi lásku k ní nesnížilo ani o jedno malinkaté procento. Sledovat ji růst, smát se nebo říct její první slůvko bylo nad hranici dokonalosti. A než jsem se nadále už to bylo tady .. Právě zítra měla jít poprvé do školy. Měl to být její velký den a já ho chtěla udělat, co možná nejlepší.
,,Maminko?" přicupitala ke mně a já se k ní sklonila, abych byla stejně vysoká jako ona. Pohladila jsem ji po vláskách a usmála se na ni.
,,Copak, Rebecco?" zeptala jsem se a ona se mírně zachmuřila. Nechtěla jsem, aby byla někdy smutná, a proto se mi tahle situace ani trochu nelíbila.
,,Chloe mi říkala, že s ní do školy půjde i její tatínek. Proč já toho svého ani neznám," zadívá se na mě a já si povzdechnu. Nechci se o tom bavit zrovna teď. Vysvětlím ji to možná až bude o něco starší, ale určitě ne teď.
,,Kdo je Chloe?" zvednu se zpátky na nohy a vysadím ji na linku. Zasměje se.
,,Moje nová kamarádka. Potkala jsme ji venku a je hrozně hodná. A budeme chodit do stejné školy," oznámí mi pyšně. Ach, nová kamarádka. No jistě.
,,To je skvělé," pousměju se a políbím ji do vlasů.
Když malá oslavila své třetí narozeniny, rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas se odstěhovat z domu mých rodičů a postavit se na vlastní nohy. Takže teď žijeme ve městě kousek od Forks. Bydlíme v bytečku, který nám bohatě stačí. Becca má svůj pokoj a já svou ložnici. Jedna koupelna, obývací pokoj, kuchyň a předsíň. Škola je odsud kousek a práci mám taky celkem blízko.  Pokud jde o mě, pracuji jako učitelka v mateřské školce. A nemám si na co stěžovat. Tedy kromě ... No o tom raději mluvit nechci.
***
,,Mami! Mamko! Maminečkooo," uslyšela jsem hlas těsně u svého ucha a otevřela oči. Nademnou se skláněla Rebecca s úsměvem na tváři a už oblečená.
,,Princezno? Co blbneš? Vždyť je ještě brzo," zasměju se. A vážně. Ještě není ani šest ráno. Becca si lehne na postel vedle mě.
,,To nevadí. Musíš mě ještě učesat a připravit mi svačinku, abych neměla hlad," řekne mi a tváři se přitom tak vážně. Usměju se. Ona je moje sluníčko.
,,Co by sis dala na snídani?" pronesu ospale a zvednu se z postele. Má pravdu. Musím toho udělat ještě víc než dost. Ona se na chvíli zamyslí a pak se na mě obrátí s prosbou v očích.
,,Vafle s čokoládou," vykřikne nadšeně.
,,No tak když jdeš dneska do první třídy .. tak by to snad šlo," zasměju se a políbím ji do vlasů.
Přesně v sedm hodin a třicet minut jsme vyšly z domu, abychom byly u školy včas. Rebecca se mě držela za ruku a na tváři měla roztomilý úsměv.
,,Támhle je Chloe!" pustila mou ruku, když jsme prošly brankou na školní pozemek. Rozutíkala se za malou holčičkou s culíčkama na hlavě.
S úsměvem jsem k nim došla a hned na to přišla i .. nejspíš maminka Chloe. Zvedla jsem hlavu, abych ji mohla pozdravit, ale překvapilo mě, koho vidím.
,,Emmo?" zeptám se překvapeně. Taky se na mě dívala s údivem v očích.
,,Renesmee, jsi to ty?" zasmála se. Přikývla jsem.
,,Co tady děláš?" pozvedla jsem nechápavě obočí a ona mírě pokrčila rameny.
,,Žiju tady s přítelem teprve od začátku léta. Nevěděla jsem, že jsi tady," usmála se a já ji úsměv vrátila. Ale stejně jsem se musela zeptat.
,,A co Damon?" zadívala jsem se na ni a její tvář na chvíli znejistěla.
,,Má se fajn aspoň myslím," odpověděla mi a to už se ozvala i malá Chloe.
,,Strejda Damon mě dneska má vyzvednout ze školy," řekla pyšně a já se zarazila. On je tady ve městě? Ach ..
,,Ehm, Chloe .. ještě to není jisté!" okřikla ji mírně Emma a podívala se na mě s omluvou v očích.
,,Slíbil mi to, takže to jisté je," zamračila se a popadla Rebeccu za ruku. Odešly spolu někam na hřiště.
,,Omlouvám se .. Ono, ehm, fakt je mi to líto," povzdechla si. Nechápu ..
,,Za co se mi omlouváš? Vždyť o nic nejde, ne?" zasmála jsem se nervózně. Jasně že jde. Uvidím Damona!
,,No, asi za to že si odjela, protože se chtěla začít nový život a my se tady teď objevíme," zastrčí si vlasy za ucho a sleduje mou reakci.
,,Není to vaše vina. Život je prostě nevyspytatelný," pousměju se a ona přikývne.