Falling I Think I'm For You

47. Kapitola

Pohled Damona
,,Já tě taky nemlátím, když mám chuť," odfrknu si už dost podrážděně, protože na to fakt nemám náladu. Štve mě to. A ten její postoj ještě víc.
,,Posluž si," vyprskne na mě. Ona si je ještě naštvaná? Pokud vím tak já s nikým na kafe nebyl a ani jsem se s nikým nelíbal a už vůbec se nechoval jako největší kráva na zemi.
,,V pohodě," vydechnu a ruce si zastrčím do kapes. Fakt bych si přál být tak vyrovnaný jak teď nejspíš zním. ,,Ale ty nemáš jediný důvod být na mě naštvaná," dodám a přešlápnu z nohy na nohu.
,,A ty snad máš důvod chovat se jako kretén?" zařve na mě. Pobaveně ji sjedu pohledem.
,,Prosím?" zamrkám. ,,Když už jsme u toho .. Přijde ti snad normální líbat kluky na počkání," zamumlám, protože se fakt nehodlám hádat. Pro mě, za mě ať si dělá co chce. Při větě která mi vyjde z úst se viditelně zarazí.
,,Stalo se, no!" povzdechne si a zoufale si prohrábne vlasy. Jedna moje strana ji chtěla uklidnit, že to přece není tak hrozný. Nechat to být. Zase. Ale pak tady byla ta druhá část mého já, která se musela fakt hodně držet zpátky. Prý stalo se. Já jí fakt trefím. 
,,Promluvíme si o tom raději až budeš v klidu," zavrtím hlavou. Nebo spíš až budu v klidu já. Chtěl jsem se otočit k odchodu, ale ona mě popadla za ruku a otočila mě k sobě.
,,Damone, nech toho, prosím," zadívala se na mě prosebně. Možná kdyby řekla aspoň promiň, ale toho se od ní asi nedočkám.
,,Ne, ty toho nech!" zařval jsem na ní, protože už mi fakt ruply nervy. Trochu ode mě odstoupila a stáhla ruku zpátky.  ,,Jako promiň ale chováš se jako debilní nedozralá puberťačka. Měla by sis uvědomit, že jsi dospělá a pokud se hodláš chovat takhle .. víš kde jsou dveře!" Sakra .. nemyslel jsem to tak doslovně. Něco podobného už jsem ji jednou řekl a už tehdy jsem toho litoval.
Zadíval jsem se na ní a spatřil jsem slzy které se ji zaleskly v očích. Polkl jsem. Nechtěl jsem ji rozbrečet. Zamrkala, aby zahnala slzy z očí.
,,Pokud to bereš takhle," odvětila a snažila se znít lhostejně. ,,Hlavně že ty se chováš jako velkej kluk," postupně zvyšovala hlas. Vypadala že je na tom nervově hůř než já. ,,Najednou se chovám jako puberťačka, ale když přijde na jiné věci tak jsem ti dobrá, co?"
,,Hele, já to-" začal jsem, ale ona mi vrazila facku a tím všechny mé řeči utnula. Moje nervy už ztratily všechny zábrany, které jsem jim kladl a aniž bych si to plně uvědomil moje ruka ji zasáhla do tváře.
Renesmee zalapala po dechu a přiložila si ruku na tvář. Teď už se ani slzy nesnažila skrývat. A abych řekl pravdu ani jsem neměl v plánu se ji omlouvat. Zavinila si to sama.
,,Doufám že se ti aspoň ulevilo," vyštěkla a já jen pokrčil rameny.
,,A víš že i jo," odfrkl jsem si a ona už mě tentokrát nechala jít.
***
Pohled Renesmee
Posadila jsem se na pohovku v prostorné knihovně a hlavu si složila do dlaní. Sakra .. vždyť vím že je to moje vina. A všechno co mi řekl byla pravda. A možná i ta facka byla oprávněná, ale ... Rozbrečela jsem se.
Nechápu co to do mě vjelo. Nechtěla jsem Davida líbat a už vůbec lhát Damonovi. Ale tohle jsem prostě přehnala. Vážně jsem se chovala jako nezodpovědná a nedospělá husa. A to jen kvůli Davidovi. Že já mu na nějaké kafe vůbec šla. Pochybuju že se mnou teď bude Damon vůbec mluvit. Ale jelikož jsem neslyšela bouchnutí dveří, nejspíš bude někde doma. Přemohla jsem touhu za ním jít. Měla bych ho nejdříve nechat vychladnout. Zapípala mi esemeska. Od Davida ..

David: Ahoj, promiň za tu pusu. Asi to bylo moc ;))
Renesmee: No ahoj .. Fajn, budu dělat že tu svou chorou omluvu myslíš vážně a neměl jsi nic z toho v plánu.
David: Dobře tak to asi nebylo úplně nevinný, ale mohlo by to zůstat jen mezi námi?
Renesmee: Pokud ti jde o Damona, máš smůlu. Už to ví. A přestaň se mi laskavě plést do života. Akorát všechno komplikuješ.
David: Taky si mě líbala ..
Renesmee: Já vím .. a Damon to taky ví. A stalo se to naposledy. Nechci ať na mě vůbec mluvíš, díváš se nebo cokoliv. Rozumíme si?!
David: Já se tě jen tak nevzdám ..
Renesmee: Tak buďto si méně chápavý nebo já už doopravdy nevím. Prostě ať ti jde o cokoliv, pusť to z hlavy.
David: Já neprohrávám
Renesmee: Tak asi budeš muset začít .. pochop že miluju Damona a nehodlám si kvůli tobě nechat zničit vztah ..

Pokud už jsem si ho neznčila ...