Falling I Think I'm For You

11. Kapitola

Damon si na tu událost před obědem nevzpomněl po celý zbytek dne a já tak měla šanci o tom aspoň chvíli v klidu uvažovat. Akorát mi ta nejistota nešla zrovna dobře zatajit.
Zrovna jsem se opírala o linku s hrnkem horkého čaje v ruce a nepřítomně sledovala Rebeccu a Damona, kteří se zrovna snažili přijít na to, proč ve slabikáři nemůžou být jen slabiky. Vypadali spolu tak .. roztomile. A Rebecca si ho úplně zamilovala. Jen kdybych věděla, co tady ten Alex zase chce.
,,Jsi v pořádku?" uslyším hlas těsně u mého ucha a škubnu sebou, protože se leknu. Zadívám se do očí mého přítele, který mě starostlivě pozoruje.
,,Ehm, jo. Proč bych neměla být?" pousměju se a snažím se být v klidu. Přece to nemusí být tak hrozné, jak to vypadá. Zadívám se na Beccu.
,,Chováš se celý den divně," uvede jeden z příkladů a já si povzdechnu. Asi bych mu to měla říct.
,,Rebecco? Půjdeš na chviličku prosím k sobě," usměju se na ni. Nejdříve se zamračí, ale po chvíli přikývne a i se svými věcmi odejde do svého pokoje.
,,Tak teda mluv," pobídne mě Damon. Sklopím pohled k zemi a začnu si hrát se svými prsty.
,,Dneska ráno tady byl Alex," zašeptám. Docela dlouho je ticho a já zvednu hlavu, abych se na něj podívala. Ve tváři má nečitelný výraz. Dotknu se jeho paže a on se na mě zadívá.
,,Co chtěl?" zavrčí naštvaně a zaskřípe zuby. Ach ..
,,Chce se se mnou sejít a promluvit si. Prýp protože jsme se dlouho neviděli .. a pak taky kvůli Rebecce," vysoukám ze sebe tiše. Damon zatne ruce v pěst. Čekám až to sám pobere a nechávám ho se z toho vzpamatovat.
,,To je kretén! Já ho .. Bože! On si ze mě snad dělá prdel, ne?!" začne ze sebe sypat jedno slovo za druhým a ani to nedává smysl. Povzdechnu si. ,,Co si mu řekla?" obrátí se na mě. No právě .. to bude asi problém. Odkašlu si a podívám se jinam. ,,Ty jsi s ním souhlasila?!" zvýší trochu hlas. Ježíš ..
,,Ne, aspoň ne nějak přímo nebo úmyslně. Ale .. asi to vzal jako souhlas," odpovím mu nervózně. ,,Ale fakt to není moje vina. Teda ne nějak razantně, prostě ono .." vykoktám, ale ono to stejně nemá cenu.
,,Jo, takže jakýmsi záhadným způsobem půjdeš na rande právě s Alexem a to jenom protože ses špatně vyjádřila," přikývne a ironicky se zasměje. Protočím očima.
,,Nejdu s ním rozhodně na žádný rande a pokud je to až takový problém, můžeš u toho být taky," navrhnu mu.
,,Skvělý nápad. Třeba bych ho pak konečně mohl zabít," zavrčí.
,,Damone, nech toho! Třeba to nemyslí nějak ve zlém," namítnu a on ke mně přistoupí blíž. Z jeho výrazu jde až strach.
,,No jistě, a ty musíš vždycky v lidech hledat jenom to dobrý. Ale až si nabiješ hubu, přejde tě to," odfrkne si. Cítím slzy, které se mi hromadí v očích. Najednou do kuchyně vlítne Rebecca.
,,Půjde se někdo podívat na obrázek, co jsem nakreslila?" zeptá se nás nadšeně a já se rozbrečím ještě víc. Bože ..
,,Jasně," odpoví ji Damon a vydá se za ní. Když prochází kolem mě lehce, ale schválně vrazí svým ramenem do mého a já trochu klopýtnu. Co jsem zase udělala tak špatného? Copak za všechno můžu ... Setřu si slzy a vydám se za nima do pokojíčku.
,,Becco? Už by ses měla jít chystat do postele. Taky jsem unavená a zítra máš školu," podotknu a ona se na mě smutně podívá.
,,Ještě ne! Damon mi slíbil, že se podíváme na pohádku," povzdechne si. V klidu.
,,To můžete i jindy," řeknu a ona zavrtí hlavou.
,,Stejně už budu muset jít," zvedne se. Rebecca taky vstane a postaví se vedle mě do dveří.
,,Nee, vždyť nemusíš nikam chodit," pokrčí rameny a zadívá se na mě a pak zase na něho. Je chytrá. Všimla si, že něco není v pořádku. ,,Tak můžeš spát tady se mnou," usměje se. ,,A v tom případě se můžeme podívat i na tu pohádku a mamka může jít spát."
Ne ... Rebecca si ho víc než zamilovala. Doufám, že můžu Damonovi věřit. Sice by ji neublížil vědomě, ale ... tohle se mi prostě nelíbilo. Začala ho brát jako svého tátu a mě to dost znervozňovalo. A myslím že jsem nebyla jediná, kdo si toho všimnul.
,,Já nevím," vysouká ze sebe Damon nemotorně. Rebecca se jen smutně usměje.
,,No jo, tak klidně jdi. Jen jsem myslela, že by to bylo fajn," pokrčí rameny a odstoupí ode dveří. Lehne si zpět do své postele. Jo, přesně tohle jsem měla na mysli.
,,Ehm, no tak pokud to nebude mámě vadit, tak asi by to možná šlo," dostane ze sebe Damon a já se na něho vděčně podívám. Aspoň že teď neřešil to, že je naštvaný na mě a k malé se choval normálně.
,,Pokud nebude zítra mít problém vstát do školy, tak klidně. Ale já už chci jít spát, takže ... můžu ti věřit, jo?" zadívám se na něho.
,,Joooo, my to zvládneme, že jo, pako," vyskočí Becca z postele a začne probíhat po pokoji.
,,Jop," usměje se mírně Damon. ,,To nebude tak těžký. Večeře, nachytat věci do školy, převléct do pyžama, uložit do postele?" zeptá se a já přikývnu.
,,Jo akorát po večeři vyčistit zuby," podotknu ještě jednu maličkost.
,,Jaký ukládání? Když ty spíš tady se mnou," zamračí se Rebecca. Fajn zvládnou to.
,,Jasně," přikývne.
A já jsem odešla spát s hodně špatným pocitem, protože Damon měl pravdu .. byla to moje vina. Jen jsem si to prostě nedovedla přiznat.