Falling I Think I'm For You

58. Kapitola

Večer po tom, co jsme se s Damonem vrátili zpátky domů, dostal můj stav přímý zvrat. Bylo mi zle jako ještě nikdy. Vyskočily mi teploty nad třicetdevět a všechno se se mnou točilo. Nic takového jsem ještě nikdy nezažila. Doopravdy mi nikdy takhle nebylo.
,,Nemám zavolat do nemocnice?" obrátil se na mě Damon se starostí v očích. Prudce jsem zavrtěla hlavou a zabalila se více do peřin. To v žádném případě!
,,Ne. Je to jen nějaká vir-" začala jsem, ale můj žaludek se obrátil vzhůru nohama a já vyletěl z postele, abych to ještě stihla na záchod. Kruci! Viróza to určitě nebude. Ucítila jsem jemný dotek dlaně na mých zádech. Kroužil mi prsty po zádech a já doufala, že tohle už je konec.
,,Vážně tam musím zavolat. Takový zvrat přece není jen tak," zamumlá a já se posadím na kraj vany. Opláchnu si pusu. Je jasné že to s ním nehne.
,,Zkusím nejdříve moji doktorku, dobře?" povzdechnu si. Chvilku mě zkoumavě pozoruje, ale nakonec přikývne a podá mi svůj mobil. Vytočím číslo, které by ji mělo patřit. Zvedne to téměř okamžitě.
,,Doktorka Kellerová," ozve se její hlas.
,,Ehm, omlouvám se, že vám volám tak pozdě, ale potřebuju pomoc. Asi," vysoukám ze sebe.
,,Slečna Renesmee, že?" ujistí se. Chci něco říct, ale znovu se mi udělá zle. Pokud bych něco řekla, asi bych se pozvracela. Damon si ode mě převezme mobil.
,,Ano, tady její ... přítel," řekne a já už neslyším, co mu má gynekoložka říká. Oznámí ji můj stav a nezapomene vynechat jediný detail, samozřejmě. Chvilku poslouchá a pak přikývne. ,,Zničehonic. Ráno ji bylo ještě dobře, myslím," povzdechne si. ,,Mh, dobře. Nashle."
Sesunula jsem se na chladnou podlahu v koupelně a hlavu si opřela o kolena. On se posadil vedle mě a přitáhl si mě do objetí.
,,Doktorka říkala, že se na tebe přijde podívat a uvidí se," zašeptá mi do vlasů a já pomalu přikývnu. Snad je všechno v pořádku a je to jen nějaká nemoc. A vážně paní Kellerová u nás byla snad do půl hodiny, možná ani to ne.
***
,,Mh, takže to přišlo tak najednou?" optala se mě už snad po desáté, zatímco mi brala krev. Povzdechla jsem si a setkala se s pohledem Damona, který byl úplně bledý. Byl snad vyděšenější než já sama.
,,A-ano," vykoktala jsem a párkrát zamrkala, abych odehnala mžitky, které se mi tvořily před očima. Chtělo se mi spát.
,,Vážně byste měla zůstat na pozorování v nemocnici," stiskne mi mírně rameno. Chci něco namítnout a jí to nejspíš dojde, protože mi věnuje shovívavý pohled. ,,Pamatujete si ještě na to, co jsem vám říkala o zodpovědnosti, ne?" Ach ...
,,Nemám to tam ráda," zamračím se. A tudíž tam prostě nejdu.
,,Dobře, pojedeme do nemocnice," ozve se Damon a doktorka mu věnuje vděčný pohled. Zrádce! Nikam nejedu!
,,Tak dobře. A já se na vás zítra přijdu podívat a uvidíme," oznámí mi a začne si balit své lékařské náčiní. Následně odjede a já se svalím zpátky do postele. Jak už jsem řekla, nehnu se odsud.
,,Renesmee, přestaň být tak umíněná," protočí můj přítel očima.
,,Damone, prostě ne a tečka. Zůstanu tady. Jsem úplně zdravá," zamračím se a on mi věnuje zoufalý pohled.
,,Zůstanu tam s tebou," pousměje se a já si ho změřím pohledem. Hmm ... To už je lepší.
,,Tss, copak si myslíš, že se celý svět točí jen kolem tebe?" Ano, točí. Minimálně pro mě určitě.
,,Prosím, pojď. Budeme mít klid oba," řekne a já pozvednu obočí. Tu větu jsem nepochopila. ,,Ne od sebe! Ale budeme vědět, jak na tom jsi ty i Max," přejde ke mně a políbí mě do vlasů. To je pravda. Nemůžu být tak přehnaně nezodpovědná, když tady nejde jen o mě.
,,Budeš tam se mnou. Pořád! A budeš mi dělat osobního kašpara, když se budu nudit? A co Rebecca? No .. nikam nemůžu! Mám doma malé dítě," zpanikařím.
,,Budu tam s tebou a udělám všechno, co mi řekneš. A to s Rebeccou taky zařídím, dobře?" koukne po mně. Ne! Bojím se těch příšerný bílých plášťů a pachu dezinfekce.
,,Dobře."