Falling I Think I'm For You

38. Kapitola

Damon se při cestě z parku k nám domů usmíval jako sluníčko a já nedovedla pochopit jaký k tomu má důvod. Navíc po tom, co jsem mu řekla na mě nebyl ani naštvaný. Aspoň ne nějak znamenitě.
,,Můžeš mi vysvětlit o co ti jde?" obrátila jsem se na něj nedůvěřivě a on na mě pohlédl naoko ublíženým pohledem.
,,Uvidíš," pokrčil rameny a opřel se pohodlně o sedačky v limuzíně. Povzdechla jsem si a polila mě vlna horka. Setřásla jsem si z ramen Damonovo sako a nechala ho spadnout na kůži obtáhlé sedadlo.
Když náš řidič zastavil u obrovského domu na který jsem si pořád nemohla zvyknout, moje nálada se snížila o dobrých padesát procent. Nejspíš budeme muset spát na zemi, protože mým tempem a Damonovou prací budeme interiér zařizovat ještě týdny.
,,Renesmee, jdeš?" Jeho hlas ve mně vzbudil jakýsi rozkošný pocit, který jsem nedovedla úplně popsat. Některé vztahy byly dost často založeny na miloučkých přezdívkách a já nikomu nic z toho nezazlývala. I my s Damonem občas prožívali chvilkovou slabost a byli nuceni využít pojmy jako třeba lásko, miláčku, bejby a podobně. Ale já stejně nejvíc upředňostňovala když mě oslovoval vlastním jménem, protože tak jak to uměl říct on to nikdo jiný neuměl.
Líným krokem jsem se rozešla za ním k domu a snažila se nemyslet na ten binec uvnitř. Jenže jen co jsme vstoupili do domu mi něco přišlo velmi zvláštní. Pokud si pamatuju krabice byly roztahané už od předsíně a táhly se po celém tomhle na můj vkus moc velkém domě.
,,Co to-" zarazila jsem se, protože nejenže tady nebyly krabice, ale všechno tady vypadalo jako po létech bydlení. Dokonce bych si tady i připadala doma, kdybych nebyla tak překvapená.
,,Překvapení," zvolal Damon najednou. To je neuvěřitelné. On vskutku investoval další hromadu peněz do toho, abych já nemusela dělat každý den na vypalování a sestavování nábytku? Samozřejmě se mi to na jednu stranu nelíbilo, ale ...
,,Děkuju," popotáhla jsem slzy, které se mi zase hrnuly do očí. Damon nakrabatil čelo a mírně zaklonil hlavu.
,,Nebudeš brečet, že ne?" zadíval se na mě a já prudce zavrtěla hlavou. Ne, to ne. Jen mě zase přemohla vlna toho prudkého návalu emocí.
,,Provedete mě, pane,"obrátila jsem se na něj s pobavením ve tváři. Měla jsem tady bydlet a absolutně jsem se nevyznala v pokojích, které tady byly. Připadala jsem si jako těch skoro devět let zpátky, když jsem poprvé vstoupila do Damonova domu. Akorát menší rozdíl .. Teď už jsem z něj neměla ani v nejmenším strach a byla jsem do něj zamilovaná až k zbláznění. A čekala jeho dítě. Jeho ... Nad tou představou jsem se musela usmát.
,,Jistě, slečno. Pokud si to přejete," ušklíbl se a nabídl mi rámě. Zavěsila jsem se do něj. ,,Hm takže tady máme obývací pokoj, což si asi poznala," řekne a já se pořádně rozhlédnu. Elegantní, drahé a zároveň útulné. Projdeme kuchyň a pak celý zbytek dolního patra. Knihovnu, kino, náhradní koupelnu, pracovnu a bazén. Ano, je tady i krytý bazén a poměrně velký na to, že je umístěn v domě. Pak se přesuneme do horní části domu a v rychlosti projdeme pokoje pro hosty. Jsou dohromady tři a ještě jeden úplně nahoře. A poté začneme u pokoje Rebeccy.
,,Damone?" zírám překvapeně na pokoj pro naší dcerku a nemůžu se vzpamatovat. Je to snad ten nejkrásnější pokojíček, jaký jsem kdy viděla .. ale muselo to být taky dost drahé. Protože ... Ach bože. Byl úplně obyčejný a přitom tak .. Rebecca bude nadšená.

,,Nelíbí se ti to," zeptá se opatrně. Copak se zbláznil?!
,,Ne, právě naopak. Je to .. dokonalé, ale muselo to být hrozně drahé a-" umlčí mě tím, že spojí naše rty do jemného polibku. Ráda začnu spolupracovat, ale když se ode mě odtáhne změřím ho naštvaným pohledem. ,,Stejně si myslím, že-" nenechá mě to ani doříct.
,,Mlč už sakra," zasměje se a já si odfrknu. No počkej ... to mu nedaruju. Takové hnusné chování k vlastní přítelkyni. Vítězně jsem se usmála. ,,Chceš vidět i pokoj pro prcka?" zeptal se s roztomilým úsměvem. Cože? On vážně myslí úplně na všechno. Přikývla jsem.
Pokoj pro naše nenarozené děťátko byl o jeden pokoj dál, než Rebeccy. A já zase úchvatně koukala na nádherně zařízený pokoj.

,,Damone, teď už to je fakt přehnané," povzdechnu si při pohledu na pokoj pro naše malé. Vždyť za to musel dát nehoráznou částku peněz. Minimálně tři moje výplaty. A o tom nepochybuju.
,,Pročpak? Vždyť jste moje rodina a navíc jsou mi ty peníze navíc stejně k ničemu," usměje se vlídně, ale jde vidět že je ze mě úplně na nervy. Však to teprve bude .. za tu scénku v pokoji Rebeccy.
,,Fajn, tak ještě naši ložnici .. a já tě varuju, pokud to bude něco takového budu spát po zbytek života na chodbě," zamračím se na něj a on se ušklíbne. Jak jsem si typovala naše ložnice byla mezi pokojem Rebeccy a toho prcka. Bála jsem se vůbec otevřít ty zatracené dveře.
,,Oh, tak já se vážně stěhuju na chodbu, Damone .." řekla jsem už snad po padesáté, protože .. tohle bylo moc. Nejenže naše ložnice byla příšerně velká a vypadalo to, že tady máme snad i vlastní obývací pokoj, ale taky vlastní koupelna a šatna.
,,Nepřeháněj," odfrkl si a pobaveně si mě změřil pohledem. Hm .. tak já přeháním.
,,Faakt? Kolik si dal za tohle peněz?" rozmáchla jsem rukama. Zamyslel se.
,,Moc ne. Něco kolem tisíce dolarů," odpověděl s čirým nezájmem.
,,Za to všechno?" ujistila jsem se.
,,Ne, za tenhle pokoj," poupravil mě trošičku a já vytřeštila oči. To má být jako vtip?'
,,A za celé zařízení domu?" zhluboka jsem se nadechla.
,,Asi deset tisíc dolarů, možná trochu víc," nakrčil obočí a se mnou to malém seklo. Jenom za tenhle dům dal sto tisíc dolarů a ... Ježíš!
,,Ty si se úplně pomátl ne?! Takhle rozhazovat peníze!" prudce zavrtím hlavou. Vypadá že mu je celá tahle situace k smíchu.
,,Prosím tě, to je skoro nic," protočil očima.
,,Ne, fakt si nemyslím-"
,,Renesmee, ticho," vydechl podrážděně. Jak chce .. Vešla jsem do prostorné šatny a našla si ty nejkratší kraťásky na spaní, kteé jsem našla a tílečko. Rychle jsem se osprchovala a lehla si do té předražené postele.
,,Ty už jdeš spát?" zeptá se mě překvapeně. Ani se na něj nepodívám a dále hraju naštvanou. Doopravdy nějak naštvaná nejsem, ale to nikdo nemusí vědět.
,,Jo," odseknu mu a v duchu zajásám Dokonalý herecký výstup.
,Neblbni, krásko," zamumlá. Hmm .. co ještě trochu provokace, vážení? Nenápadně se přetočím na břicho a "záhadným" způsobem přitom zkopnu ze svého těla přikrývku. Yeah .. cítím jeho pohled na svém pozadí a ztěží potlačuju úšklebek.
,,To mi děláš schválně," zafuní a prohrábne si rozcuchané vlasy. Jo, chlapče. Přesně tak.
,,A co? To už ani spát nemůžu," vyfouknu vzduch z plic, ale zůstanu ve stejné pozici. Je tak jednoduché vzrušit Damona Salvatora až se divím.
Ucítim jak se vedle mě prohne postel. Tss, však počkej. Ucítim jeho ruku na svých zádech jak sjíždí níž. Ne, hlavně si musím zachovat čistou hlavu. Smůla, drahý .. dneska rozhodně nic nebude. Ačkoliv ... trocha vzrušení by nikomu neuškodila.
Přetočím se nad něj a on teď leží pode mnou. Začnu polibky obsypávat jeho tělo, ale nepokusím se ani jedinkrát mu cokoliv svléknout. On je na tom podstatně hůře. Lehce se otřu o jeho rozkrok a on mi vzdychne do ucha. Olíznu si ret a učiním stejný pohyb znova. A pak z něj slezu a lehnu si na svou stranu postele.
,,Co blbneš?" zeptá se překvapeně. Ušklíbnu se.
,,Jsem unavená," pokrčím rameny a zývnu. Otočím se čelem k Damonovi a sjedu ho pobaveným pohledem. Vlasy má mírně rozcuchané a rty opuchlé od mých vášnivých polibků. A taky bouři v kalhotách, což byl hlavní účel. V duchu si zatančím vítězný taneček.
,,Jseš strašná," odfrkne si. ,,Co mám teď jako dělat?"
,,Nevím, dej si třeba sprchu," protočím očima a zavřu oči.
,,No, to se ti teda říká, holčičko," zavrčí a zvedne se z postele. Ajaj, někdo je uražený. No co neměl být hnusný.