Falling I Think I'm For You

17. Kapitola

Damonovo auto zastavilo před mým domem. Musím říct, že jsem jen matně rozeznávala, kde jsem. Přísahám, že už nikdy v životě nebudu pít. Protože ten pocit, že se s tebou točí celý svět a ty plácáš jednu blbost za druhou za to vážně nestojí.
,,Domů už snad dokážeš dojít, ne?" zadívá se na mě a já se zase vrátím do reality. Bez jednorožců a všeho v růžových barvičkách. No, tak alkohol už ze mě docela vyprchává, takže teoreticky bych to zvládla, ale ...
,,Nejspíš ne," řeknu a on mě sjede pohledem. Nekomneuje to a vystoupí z auta. Taky vylezu ven a udržím se normálně na nohou. I mluvím normálně, takže ... Jo určitě bych to zvládla, ale můžu přece využít toho, že jsem opilá, ne?
Jdeme mlčky do vchodu domu a pak nastoupíme do výtahu. Damon poklepává prsty do stěny u výtahu a nevěnuje mi jediný pohled. Zato já se na něj nemůžu vynadívat. A pak už stojíme před mým bytem a pokud něco neudělám tak odejde a teď už vážně nepochybuji o tom, že bych ho nikdy neuviděla.
,,Nechceš tady přespat?" vyhrknu dřív než si to rozmyslím. Zaraženě se na mě podívá. Pak zavrtí hlavou.
,,Ne, to by nebyl dobrý nápad," povzdechne si a chce odejít. Kruci. Chytnu ho za paži a tím ho přinutím se na mě ještě otočit.
,,Damone, prosím nechoď. Nechci aby to mezi námi takhle skončilo a pokud ti na mě ještě aspoň trochu záleží, zůstaň tady," poprosím ho a on vypadá, že bojuje sám se sebou.
,,Proč chceš, abych zůstal? Můžeme to vyřešit jindy," poznamená. Hm, to asi spíš ne.
,,A jak asi? Na zprávy mi neodpovídáš, ignoruješ mě a když se vidíme jsi na mě akorát hnusný," zavrčím podrážděně a on si promne zátylek.
,,Tak jako promiň, ale vyspala ses s Alexem, podotýkám dobrovolně a ještě si mi pokoušela lhát. A ty se mi divíš?" vyhrkne a já sklopím pohled k zemi. Asi má pravdu, ale stejně.
,,Stalo se to jednou! Já ti přísahám, že už bych to nikdy neudělala. A chybíš mi. A nejen mě. I Rebecca se na tebe ptala," zamumlám tiše. ,,Ale pokud už mě nemiluješ a prostě ti jsem ukradená, prostě to řekni a já tě nechám jít," zašeptám.
,,Okey, tak já teda zůstanu," řekne po chvíli a já malém začnu skákat radostí na chodbě před mým bytem. Miluje mě! Pořád mě miluje.
***
Probudím se a venku už je vidno. Převrátím se na bok a v hlavě se mi vybaví událost z včerejšího a dnešního dne. Ježíš ... Chovala jsem se jako totální kráva. Obzvlášť u toho auta. Fakt jsem mu řekla, že bychom si to mohli rozdat u něj v autě? Panebože. Ale hlavní je, že tady nakonec zůstal. Sice spal na pohovce, ale stejně.
Snažím se být potichu, když si v kuchyni dělám kávu, abych Damona nevzbudila. A proto mě dost vyděsí, když se ozve hlas těsně u mého ucha.
,,Dobré ráno," pozdraví a jà nadskočím leknutím. On se začne smát. Věnuji mu naoko naštvaný pohled. ,,Kde mám kafe já?" zývne a posadí se ke stolu. Pozvednu obočí.
,,Taky přeju dobré ráno a pokud chceš kafe, tak si ho udělej," ušklíbnu se a posadím se taky ke stolu s tím svým.
,,Nechceš se radši zase opít? Bylas milejší," zavrtí se smíchem hlavou. Ježíš ...
,,No to mi ani nepřipomínej," vyhrknu rychle. Věnuje mi úsměv a já si vzpomenu, že se ho potřebuji na něco zeptat. Akorát na to ještě sebrat odvahu. ,,Ehm, Damone," začnu opatrně. Koukne na mě.
,,Co se děje?" zeptá se a natáhne se pro mé kafe, aby se napil. Usrkne si a položí ho zpatky přede mě. ,,Fuj, jak to můžeš pít. Vždyť tam máš tak tunu cukru," zašklebí se.
,,No, jsem zvyklá. A .. jak to mezi námi teď je?" zamumlám a Damon se na mě překvapeně podívá.
,,No, nevím," pokrčí rameny. ,,Já jsem asi už připravený to hodit za hlavu, ale .." nenechám ho to ani doříct.
,,Ano! Udělám cokoliv," vyhrknu a on mi věnuje pobavený pohled.
,,Tak to kafe," ušklíbne se. Protočím očima, ale zvednu se a udělám mu tu blbou kávu. Já zase nechápu, jak on může pít kávu bez mléka a cukru.  Postavím před něj šálek s horkou tekutinou a on si mě za pas přitáhne k sobě, takže mu teď sedím na klíně.
,,Vidíš jak to jde," pousměje se. Položím si hlavu na jeho rameno a on mě políbí do vlasů. Konečně už ho mám zase u sebe.