Falling I Think I'm For You

9. Kapitola

Vyšla jsem ze záchodků a celou dobu držela Damona za ruku. Tohle bylo fakt trapný, protože koho by to asi tak nenapadlo, co jsme tam dělali nebo nedělali. Musela jsem být snad červená po celém obličeji a ještě horší to bylo, když jsme došli do Damonovi kanceláře, kde už byl Rick i Kai.
,,Neříkal si nám náhodou, že při práci má jít osobní touha a pocity stranou," pozvedne Kai pobaveně obočí. Panebože!! Ruce si dám před obličej. Tohle ne.
,,Já mám dneska vlastně volno, takže jsem tady jen na návštěvu," odfrkne si Damon pobaveně. To jsou prasata.
,,Ježíš, nemůžete se bavit o něčem jiném? Je to trapné," protočím očima a do konverzace se vloží i Alarick.
,,Aha, takže ti přijde trapné o tom mluvit, ale provádět to už je normální?" zamyslí se a Kai i Damon vybuchnou smíchy. Jsem si víc než jistá, že musím být červená po celém obličeji.
,,Dobře, dobře .. to už stačí," ušklíbne se Damon, když se na mě podívá. No díky.
,,No snad vám nevadí bavit se o tom, že jste si to rozdali na záchodech," zašklebí se Kai a položí na stůl smlouvu, která už mu zřejmě nepřijde tak zajímavá.
,,Tak furt lepší rozdat si to na záchodech, než sedět po večerech sám doma a uspokojovat se sledováním porno filmů," mrknu na něho a Alarick s Damonem se začnou smát. Zřejmě trefa do černého. Kai se tím, ale nenechal vyvést z míry na dlouho.
,,Tak se někdy stav, ať vyzkouším i jinou variantu, ne?" pronese směrem ke mně pobaveně. Damon se na něho podívá s pozvednutým obočím.
,,Ne díky," odmítnu a Damon si mě přitáhne k sobě. Kai si odfrkne.
,,Musíme probrat tu smlouvu," vydechne Rick. ,,Ale já už budu muset," pokrčí rameny a začne si balit své věci.
,,Jo, my už taky půjdeme," doplní Damon a Kai se zamračí.
,,To abych tu smlouvu probíral sám, ne?" zamumlá podrážděně. To by mu možná prospělo.
,,Tak přijďte zítra k nám na oběd," navrhne Rick. Kai se nadšeně usměje.
,,Tak to mě čekej už v devět ráno," podotkne se smíchem. Oba se zadivaji na Damona. Odkašle si.
,,No, slíbil jsem Renesmee, že budu s ní," vyleze z něj. Povzdechnu si.
,,Ne, mně to nevadí," pokrčím rameny.
,,Tak přijďte taky. To není problém," zasměje se. Eh ..
,,Já nemůžu. Kvůli Rebecce," připomenu a Kai s Rickem se na mě nechápavě podívají. Jo, aha ..
,,Moje dcera," oznámím jim.
,,Však a teď je kde?" ušklíbne se Kai. Protočím očima.
,,U Emmy, ale už od pátku, takže si ji chci vzít zítra hned ráno," založím si ruce na hrudi. Ach bože, chlapi.
,,Tak to řekni příště hned! Samozřejmě sebou můžeš vzít i Rebeccu. Určitě si bude rozumět s Chrisem," zasměje se a Damon se ušklíbne.
***
Damon jel k Rickovi hned ráno. Už kolem deváté myslím, aby to všechno stihli probrat a já si zatím vychutnávala svou ranní kávu. U Alaricka jsem měla být kolem dvanácté a rozhodla jsem se, že Beccu vyzvednu po cestě tam.
Zničehonic mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se na displej, ale bylo to neznáme číslo. Mírně jsem se zamračila a hovor odmítla. Třeba se někdo spletl. Zvedla jsem se od stolu a odnesla do dřezu prázdný hrnek a talíř. Rozhodla jsem se, že už se půjdu pomalu chystat.
Nejdříve jsem si šla do koupelny dát sprchu a umýt si už mastící se vlasy. Bylo to uvolňující takhle po ránu. Potom jsem jen v ručníku přešla ke své skříni a začala se v ní přehrabovat. Ano, i ve svých pětadvaceti letech mám problémy s tím, najít si něco na sebe. Nakonec jsem si vytáhla černé bokové džíny, delší tričko ve vínové barvě a dlouhou mikinu. Nehodlala jsem to nějak řešit.
Zrovna jsem chtěla sklidit žehličku na vlasy, když se ozval zvonek u dveří. Kdo to teď může být?! S povzdychem jsem se vydala ke dveřím a otevřela je. Proč já se raději nejdříve nepodívala, kdo to je? Za mým prahem totiž stál Alex. Chtěla jsem mu zabouchnout dveře před nosem, ale on byl bohužel rychlejší. Vešel dovnitř.
,,Máš snad pocit, že jsem tě pozvala dovnitř?" zavrčím podrážděně a na jeho tváři se objeví pobavený výraz.
,,To je po letech přivítání," mlaskne pohoršeně. ,,Mno, musíme si promluvit," oznámí mi a já pozvednu obočí. On se úplně pomátl ne?
,,Já nemusím vůbec nic," zavrtím hlavou a on si povzdechne. Nepustila jsem ho k sobě ... Škoda, že už není v podmínce.
,,Jak se ti daří?" zeptá se jakobychom se snad potkali úplnou náhodou. Odfrknu si.
,,Proč mám pocit, že ti to může být ukradené? A fakt na tebe teď nemám čas," zadívám se na hodiny pověšené na zdi. Bylo půl dvanácté.
,,Jdeš na rande?" zasměje se a já se na něj překvapeně podívám. Na to přišel jako kde zase?!
,,Ne! Ale musím vyzvednout mojí dceru, víš," založím si ruce na hrudi. Teď vypadá překvapeně Alex. Ach, upsss.
,,Cože? Ty sis to dítě nechala?" zadívá se na mě překvapeně. Ha, že by už to taková sranda nebyla?
,,Ano," odpovím mu s nezájmem. Vážně spěchám.
,,No, tak to si vážně musíme promluvit, no," prohrábne si vlasy. Ne?!
,,A to jako proč?" vyprsknu podrážděně. Nechci aby se mi pletl do života. Už jednou mi ho málem zničil, proč by to měl dělat znova?
,,Tak za a) chci s tebou prostě mluvit a za b) je to i moje dítě, přece," připomene mi.
,,Soudně na ni nemáš nárok, protože nejsi uvedený jako otec, ale .. když to říkáš," pokrčím rameny.
,,Takže si můžeme promluvit?" povzdychne si.
,,No asi jo, ale ne teď a ne dneska. A ani  dokud budu naživu," zasměju se ironicky a natáhnu se pro bundu, kterou mám na věšáku.
,,Tak třeba můžu jít s tebou teď, ne?" naléhá na mě. Vydechnu.
,,Ne, potom jdeme na oběd."
,,A to nemůžu jít s vámi?"
,,No, můžeš pokud chceš vidět Damona," pokrčím pobaveně rameny.
,,Eh, to je dobrý. Tak já ti ještě zavolám," rozloučí se se mnou konečně odejde. Oddechnu si. Bože, Damona klepne jestli mu to řeknu. Pitomej Alex!