Falling I Think I'm For You

37. Kapitola

Zapadnu na dámské záchodky a prudce za sebou zavřu dveře. Co to kruci mělo znamenat? Ten kluk se úplně pomátl nebo já nevím už. Opřela jsem se o umyvadlo a zadívala se na sebe do zrcadla. Cítila jsem se nesvá. A nemohla si ani propláchnout obličej vodou, protože by se mi rozmazalo líčení. Uslyšela jsem cvaknutí dveří, ale nějak jsem si toho nevšímala. Vždyť tady bylo spousta lidí a ne jen já potřebovala používat tyhle toalety. Chtěla jsem odejít zpátky, ale najednou mě něčí ruce přitiskly na zeď a rty přisály k těm mým. Došlo mi že je to David. Odstrčila jsem ho od sebe a on klopýtl dozadu. Bylo by mi fuk i kdyby spadnul. Co si sakra myslí, že dělá?!
,,Jsi normální?" vyjedu na něj a snažím se sklidnit svůj zběsilý tep. Na jeho tváři se objevil poněkud zamračený výraz.
,,Já jo a ty jsi zase dost sexy," poznamenal. Zavrtěla jsem hlavou a poupravila si šaty, které se mi při jeho drsném zacházení trochu vyhrnuly.
,,A taky zadaná, chlapče," zavrčela jsem podrážděně. ,,A o pěkných pár let starší, než ty," dodala jsem a chtěla si rukou prohrábnout vlasy, jako vžycky když jsem byla vynervovaná. No to bych je musela mít rozpuštěné ..
,,A v tom je jako problém," olízl si ret. ,,Připáš mi náhodou jako mladá holka," odvětí pobaveně. Protočím očima.
,,Neřekla jsem ani jednou, že jsem stará. Jen že ty seš ... mladej a já zadaná," upřesním to. A dřív než stihne něco namítnout dodám: ,,A šťastně zadaná."
Vyšla jsem ze záchodků a rychlým krokem došla k našemu stolu, kam jsem se následně posadila. Bylo mi zle.
,,Co se stalo?" otočil se na mě Damon a já se zarazila. Uvažovala jsem, ale nakonec dospěla k jasnému závěru.
,,Nic, nic. Jen .. nemohli bychom už jet. Je mi hrozně špatně," povzdechla jsem si. Byla to vážně pravda. Nevím jestli to bylo tím, že se moje malé rozhodlo projevit až teď nebo situací zažitou s Davidem.
Damon mi věnoval nejistý pohled a zadíval se na obrazovku svého mobilu. Pak pomalinku přikývl a věnoval mi úsměv. Hned mám lepší náladu. Zvedla jsem se od stolu a on taky. Na stůl položil hrst bankovek a obrátil se na mě.
,,Půjdu jen říct Davidovi, že už musíme jít," pousměje se a vydá se směrem, kterým se vchází na terasu. Nebo taky na záchodky. Nic se nestalo .. měla bych se ukdinit, protože to není zdravé.
***
Pohled Damona
Když mi Renesmee řekla, že chce jet domů, nemohl jsem jí přece říct že ne. Jenže u nás to mělo být hotové, až tak za hodinku nebo dvě. Proto jsem taky dnes trval na té večeři.
Věděl jsem jak hrozně ji nebaví vybavovat všechny krabice a zařizovat pokoje, takže jsem na toho někoho najal. Ale ji jsem to samozřejmě říct nemohl, protože by to okamžitě zamítla. A taky jsem ji chtěl překvapit.
Řidiči v limuzíně jsem řekl, že má zastavit u parku, který je kousek odtud. A pak už si sednul za Renesmee dozadu. Nelíbil se mi její prázdný výraz, ale nechal jsem ji ponořenou do myšlenek.
Seděl jsem opřený o koženou sedačku a přemýšlel. Sám ani nevím nad čím. Z myšlenek mě vyrušila, až ruka na mé paži. Zadíval jsem se tím směrem a setkal se s pohledem Renesmee. Věděl jsem že se něco stalo, ale teď jsem se neptal. Přitáhl jsem si ji do objetí a ona si položila hlavu na mé rameno.
Snad po deseti minutách auto zastavilo a má přítelkyně se ode mě nechápavě odtáhla. Vystoupil jsem a pomohl i jí.
,,Projdeme se, dobře?" usmál jsem se na ní a ona se na mě koukla trochu zaraženě. Pak ale přikývla a propletla si se mnou prsty. Vydali jsme se od parkoviště po úzké cestičce vedoucí do potemnělého parku.
,,Damone," vyrazila ze sebe, když jsme se posadili na lavičku. Otočil jsem se na ní.
,,Stalo se něco?" mírně se zamračím a rukou ji přejedu po holé paži. Nechala svůj svetřík v autě. Trochu se otřásla. Sundal jsem si své sako a položil ji ho přes ramena. Vděčně se na mě usmála, ale hned nato byly všechny stopy po úsměvu pryč.
,,Jde o Davida," začala neohrabaně a tentokrát jsem to byl já, kdo ji věnoval nechápavý pohled. ,,Ehm, on .. choval se dost divně," povzdechla si. Ano, to rozhodně. Všiml jsem si že se na ní dost díval, ale nechtěl jsem to řešit.
,,Jo," přitakal jsem a ona sklonila zrak. Viděl jsem slzu, která ji stekla po tváři a ona zaklela.
,,Sakra! Blbý hormony. Furt jen brečím," zakřičela podrážděně. Šlo na ní vidět, že není dvakrát v pořádku. Přisunul jsem se blíže k ní a natáhl se po její ruce.
,,Prostě se uklidni a řekni mi, co se stalo," zastrčím ji pramen neposedných vlasů za ucho.
,,Líbali jsme se," vyrazí ze sebe s hnusením v hlase. Cože?! ,,Teda on mě," dodala rychle a koukla jinam. Jak že?
,,A to jako kdy?" zamračil jsem se. Nelíbila se mi celá tahle situace.
,,Přišel za mnou na toalety a přitlačil mě ke zdi. Začal mě líbat a já ho odstrčila," vysvětlila mi nejistě. Hodně nejistě a to se mi přestávalo líbit.
,,Dobře a v čem je teda problém? U tebe .. S Davidem si to vyřeším," odfrknu si. Párkrát zamrká a z oči ji steče dalších pár slz.
,,No .. já chvilku jsem ho taky líbala. Prostě jsem si to neuvědomila, ale .. promiň," zakoktala se a bylo vidět, že je z toho zoufalá. Promnul jsem si zátylek a zaskřípal zuby. Tohle už snad není možné. ,,Daie, fakt mě to mrzí. Nevěděla jsem co se děje a byla zmatená," vzlykla. Přitáhl jsem si ji do objetí a ona mi začala brečet na rameni. Nejspíš budu mít smáčenou celou košili, ale to nevadí.
,,Ššš," pohladil jsem ji po vlasech, ale její pláč neustával. Vážně to budou ty hormony. ,,Hey, neplač .." jemně jsem s ní zatřásl. Odfrkla si.
,,Jsem strašná," popotáhla. Ne, jen to ne.
,,No tak, miláčku, není to tvoje chyba .." zamumlal jsem ji do vlasů. Zvedla hlavu z mého ramene a uslzenýma očima se na mě koukla.
,,Nezlobíš se?" smutně se usmála. Jak bych taky mohl?
,,Ne, jsem rád žes mi to řekla," zašeptal jsem a ona se konečně skutečně usmála.
,,Damone, já tě miluju," pousmála se s jiskřičkami v očích.
,,Já tebe."