Falling I Think I'm For You

23. Kapitola

Probudila jsem se s bolestí po celém těle. Otevřela jsem oči a zjistila, že ležím na kožené pohovce ve velké místnosti bez oken. V místnosti byla docela tma, protože tu bylo jen jedno světlo, které moc silně teda nesvítílo.
Pomalu mi začínalo docházet, co se stalo. Rychle jsem vystřelila do sedu a zběsile se rozhlížela kolem. Hledala jsem Damona, ale nikde jsem ho neviděla. A co Rebecca?! Chtěla jsem se postavit a utéct pryč, ale jakmile jsem se o to pokusila, udělalo se mi zle a musela jsem se zase posadit na gauč.
,,Měla bys být teď opatrná. To uspávací sérum bylo dost silné," uslyšela jsem z rohu místnosti známy hlas. Podívala jsem se tím směrem a spatřila Alexe, jak sedí v křesle a bez zájmu se čte nějaké papíry.
,,Kde to jsem? A kde je Damon? A moje dcera?" začala jsem mu zběsile pokládat otázky a spíš jsem na něho řvala, než normálně mluvila. On se však na mě ani nepodíval.
,,Jsi u mě doma. Teda pokud se tomu tak dá říkat," ušklíbl se, ale dál ziral do papírů.
,,Ty jsi mě unesl?!" vykřikla jsem. Myslela jsem, že mě i Damona hned zabije. Ale takhle je to snad ještě horší! Co když mě bude mučit ... ,,A kde je Damon?"
,,Ach, zlatíčko, to je otázek. Takže ne neunesl. Jen jsem tě pozval k sobě na návštěvu. A pokud jde o toho idiota? Hm, taky bych rád věděl, jestli už tě hledá nebo ne," pokrčí rameny. Konečně odloží papíry a zadívá se na mě.
,,Co ode mě chceš?" zeptala jsem se ho zoufale. Alex mi věnoval pobavený pohled.
,,To tvoje zoufalství mi bude prozatím stačit. Pak uvidíme," zasměje se a jde vidět, že se touhle situací náramně baví. Prohrábnu si vlasy. V téhle místnosti nemůžu zůstat .. Obzvlášť pokud je tady taková tma. Už od malička trpím klaustrofobii. A pokud mě tady nechá samotnou a ty dveře zavře ... asi umřu. Už teď je mi tady dost nepříjemně.
,,Proč to děláš?" vyprsknu na něj. Zvedne se z křesla a přejde ke mně. Nakloní se ke mně.
,,Už jsem ti to jednou vysvětlil. Pomsta," pokrčí rameny a posměšně se usměje. Zhluboka se nadechnu.
,,Jseš parchant," vplivnu mu ta slova do obličeje a on mi vrazí facku. Bolí to, ale snažím se to nevnímat. ,,Pravda občas bolí, viď Alexi," prohlásím s ironii v hlase. A další facka. Zavřu oči.
,,Chtěl jsem k tobě být aspoň trochu milý, ale když jinak nedáš," odfrkne si a vydá se pryč. Ne! Ne, ne, ne!!! Prudce bouchne dveřma a ty se zavřou. A světlo zhasne ..
Nevidím vůbec nic a snažím se zhluboka dýchat. Renesmee, o nic nejde. Vážně? Nic se neděje. Je to jen blbá místnost. Zahalená ve tmě a bez možnosti úniku. Ne!
,,Prosím!" zařvu zoufale. Můj srdeční tep se zrychluje, můj dech taktéž. Já tady umřu!! Je mi zle. Celá místnost se se mnou točí. Někdo na mě zaútočí .. nebo vyskočí ze tmy.  Rozběhnu se ke dveřím a začnu s nimi lomcovat. Nejde to a já se propadám do fáze zoufalství. ,,Zatraceně! Otevři ty debilni dveře," zakřičím a cítím, že mi po tváři stékají slzy. Uslyším hlas na druhé straně.
,,Uvidíme se zítra .. teda pokud budeš ještě živá," řekne mi se smíchem a pak slyším jak se jeho kroky vzdalují. Zalapám po dechu. Sakra. Do zítra to určitě nevydržím!!!
Sjedu po dveřích dolů a posadím se na studenou zem. Začnu se kolébat ze strany na stranu. Zavřu oči.
,,Lalalalaaa, nic se neděje. Lalalalaaa, jsem v pohodě," prozpěvuju si a snažím se uklidnit. Hele, třeba tady ještě překonám ten strach z uzavřených prostorů. Ne, určitě ne!
Začnu rukama mlátit do dveří, ale to zřejmě nikoho nezajímá. Přidám i nohy a už to musí být randál teda pořádný. Ale pokud mi, co nejdříve někdo nepřijde otevřít .. asi umřu!
Uslyším klíč v zámku a vymrštím se na nohy. Někdo otevře dveře a já konečně spatřím světlo. Bože, to je úleva. Snažím se zase nabrat dech. Teprve teď si uvědomím, že mi ta dotyčná osoba vlastně pomohla. Zvednu hlavu, abych se tedy koukla, kdo mi zachránil život. Přede mnou stojí středně vysoká brunetka s kudrnatými vlasy a štíhlou postavou. Měří si mě pohledem.
,,Dě-děkuju moc," vykoktám ze sebe tiše. Na tváři má vážný výraz, ale i tak se mírně usměje.
,,Není za co .. ráda pomůžu někomu, kdo patří k Damonovi," zašeptá tak, abych to mohla slyšet jen já. Překvapeně se na ni podívám a ona protočí očima. ,,Pokud tady budu s tebou a nechám rozsvíceno, zvládneš to?" zeptá se a já se zamyslím. No ..
,,Pokud necháš odemčeno, tak jo," povzdechnu si. Zavře teda dveře a rozsvítí světlo. Ani nevím jak. Dojdeme k pohovce na kterou se posadíme.
,,Pracuju pro Alexe už od začátku jeho kariéry," pronese s odporem v hlase. ,,Takže automaticky znám i všechny s kterými se stýká nebo nestýká. Navíc je to můj nevlastní bratr. A tudíž znám i Damona od malička. Vždycky to byl takový .. hodný kluk. Oproti Alexovi. A měli jsme dost blízký vztah," zasměje se.
,,Ty znáš Damona už od dětství?" zeptám se překvapeně a ona si přiloží prst na rty, abych mluvila tišeji. Alexovi by se asi nelíbilo, že mi to tady tahle vypráví.
,,Ano, znám. Dokonce .. jsme spolu i chodili. Chvíli," vysouká ze sebe. Překvapeně se na ni podívám. O tom nevím. ,,Jenže pak když se oba kluci rozhodli, že půjdou po stopách svých otců se to nějak zvrtlo. Damon se změnil .. a Alex jakbysmet. A mě můj otec donutil pracovat pro mého bratra," povzdechne si.
,,A proč?" nechápavě se po ní kouknu.
,,No, protože jsem odmítla si Damona vzít," vydechne. ,,Tehdy už měl něco s vlastní sestrou Alexe, Tessou. A já taky zrovna chtěla někoho úplně jiného. Takže jsem souhlasila. Kdybych jen věděla jaká to bude katastrofa, asi bych to nepřijala. A tak jsem se stala součástí těch jejich pitomých her. I o tobě už jsem kdysi slyšela. Fakt kdysi dávno. A věř mi, že jsem moc ráda, že si Damon konečně našel někoho, na kom mu záleží. A chce s ním zůstat. A proto ti chci pomoct." Její slova mě vážně překvapí. Někdo kdo pracuje pro Alexe mi chce pomoct? Asi ho nemá zrovna v lásce .. to jde poznat.
,,Pomůžeš mi odsud utéct?" překvapeně se na ni podívám. Zavrtí hlavou.
,,Bohužel, to nemůžu. Alex by mě bez váhání zabil, ale .. i když jsem si kdysi řekla, že tu jejich partu nechci nikdy vidět, asi bych mohla zajet za klukama a říct jim, kde jsi. To by jim asi dost pomohlo," řekne mi.
,,To bys udělala?"
,,Alex je parchant a zaslouží si smrt. Takže jo."