Falling I Think I'm For You

22. Kapitola

Dva dny po Vánocích jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Potřebovali jsme taky trochu klidu pro sebe. A Alarick se svou rodinou taky. Jenže když jsme chtěla vytáhnout klíče od našeho bytu, všimla jsem si, že dveře jsou dokořán. S Damonem jsme si vyměnili zděšený pohled.
,,Renesmee, já si asi nechal v autě mobil. Nezajdete mi pro něj s Rebeccou," promluvil směrem ke mně. Becca mu podala svůj tablet, který dostala k Vánocům a rozběhla se k výtahu. Otočila jsem se zase na něj.
,,Kouknu, co se děje. Zůstaňte v tom autě dokud ti nezavolám," řekl mi. Přikývla jsem. Samozřejmě že si telefon v autě nenechal. Vydala jsem se za svou dcerou.
Když jsem přišla k výtahu, nebyla tam. Kde je?! Ani jsem se neobtěžovala přivolat výtah a po schodech se rozběhla dolů. Kruci, kruci. Ať je v pořádku. Vyběhla jsem ze vchodu a spatřila ji jak stojí u Damonova auta. Prudce jsem vydechla a doběhla k ní. Přitiskla jsem si ji k sobě.
,,Broučku, co mi to děláš? Víš jak jsem se bála," obejmu ji pevně. Odtáhne se ode mě a zadívá se mi do očí.
,,Ty ses bála? Vždyť jsem jela jen dolů," pokrčí rameny.
,,Ale nic si mi ani neřekla," povzdechnu si. Rebecca se ke mně nakloní a políbí mě na tvář.
,,Promiň," usměje se na mě. Pohladím ji po tváři.
Už snad dvacet minut sedíme v autě jako idioti a Damon mi pořád nevolá. Vážně by mě zajímalo, co se děje. Nechtěla jsem mu sama od sebe raději volat. Ozve se hlasitá rána, která je určitě z našeho domu. To tady mám jako jen tak sedět?!
,,Rebecco? Počkáš teď v autě a já tě zamknu, dobře?" otočím se na ni a ji se na tváři objeví vyděšený výraz.
,,Proč? Děje se něco?" vytřeští oči a já vidím, že se ji do oči hrnou slzy.
,,Ne, ne! Já jen se musím jít podívat, jestli .. prostě tady počkej," vyhrknu a vylezu z auta. Zavřu dveře a zamknu je.
Vyběhnu nahoru do našeho bytu a nemůžu uvěřit tomu, co vidím. Vypadá to tady jako po výbuchu bomby. Nebo jako na skládce. A hned na zemi v chodbě leží muž. Mrtvý .. Přiložím si dlaň k puse. Panebože. Ozve se další výstřel.
,,Damone?!" zavolám do prázdna. Nic. Chci zavolat ještě jednou, ale něčí ruka mě chytne zezadu za pas a druhou ruku mi dá před pusu. Polije mě strach. Začnu sebou zmítat a kopat, ale ubývá mi sil. Cítím, že ztrácím vědomí. Ten parchant mi dal nějakou uspávací látku.
***
Pohled Damona
,,Damone," uslyším odněkud hlas Renesmee. Sakra. Chci zavolat, že jsem tady. Ale nevydáno ze sebe ani hlásku. Do hajzlu! Cítím ostrou bolest v noze. Postřelili mě snad čtyřikrát do pravé nohy. Konečně se mi podaří se vzpamatovat, ale už je nejspíš pozdě .. Projdu celý byt, ale nic. Sakra ... co se stalo?! Až u vstupních dveří na zemi najdu vzkaz naškrábaný na papíru.

Hra začíná .. předveď, co umíš. Když nejlepší mafián v celé Itálii, dokaž to ;))

,,Do prdele!" zařvu a kopnu naštvaně do stěny. Tohle snad není možné! Já se na to vyseru. Pak mi dojde ještě jedna věc .. Rebecca. Renesmee by ji sebou sem nahoru nevzala.
Zabouchnu dveře od toho debilního bytu. Chci se dolů dostat, co nejdříve, ale moje noha je dost těžce proti. Dokulhám k autu a k mé úlevě tam Becca je. Odemknu auto a otevřu dveře. Vystoupí z auta a vběhne mi do náruče. Zvednu ji do vzduchu a ona se ke mně přitiskne.
,,Kde je maminka?" vzlykne. Jo, to bych taky rád věděl. Pohladím ji po vlasech. ,,Přece si říkal, že nedovolíš, aby se nám něco stalo," zadívá se na mě se skrytou prosbou v očích. Nemůžu ji ublížit.
,,Neboj, máma .. musela jít rychle něco zařídit," vysoukám ze sebe. Utřu ji slzy, které ji stekly po tváři. Postavím ji na zem.
,,Co se ti stalo?" zděsí se najednou, když spatří mé džíny celé od krve. Kruci. Úplně jsem na to zapomněl.
,,No, spadl jsem na schodech," pokrčím rameny a pokusím se zasmát. Rebecca si mě chvilku prohlíží.
,,Ty si pako," taky se zasměje.
,,Teď pojedeme zase k Alarickovi, dobře? Musím mu něco říct," řeknu ji. Zamračí se.
,,Proč nepůjdeme domů?" zamumlá.
,,Protože je tam hrozný bordel," pousměju se. Bez dalšího vyptáváni si sedne do auta. Já nastoupím na sedadlo řidiče. Nevím jak s tou nohou zvládnu řízení, ale snad to půjde. Kdybych aspoň neměl takový nervy. Proč já toho parchanta nezabil rovnou?! Ještě rychle naťukám esemesku Rickovi.

Alex začal s tou svou pomstou. Unesli Renesmee, jedu k tobě.

Nečekal jsem na jeho odpověď a nastartoval. Byl jsem úplně ve stresu a ani jsem se nedíval na tachometr. Donutila mě k tomu, až Rebecca.
,,Tati! Vždyť jedeš hrozně rychle," oznámí mi celkem vystrašeně. Otočím se na ní. Drží se páčky u dveří. Kouknu na rychlost, kterou jedu. Kruci. Vážně bych měl spomalit. Jel jsem 190 km/h. Ubral jsem to aspoň na 110 km/h. A brzy jsme se ocitli před domem Alaricka. Z domu vyšla Theresa s Rickem v patách. Vystoupil jsem dřív než Becca.
,,Vezmu malou dovnitř," řekni mi a já přikývnu. Vytáhne malou z auta a rozejde se s ní k domu.
,,Co se stalo?" vybalí na mě hned Alarick a já si naštvaně prohrábnu vlasy. Tohle jsem trochu nedal.
,,Alex byl u nás doma. Vzal sebou ještě další čtyři lidi a všichni měli zbraně. Já měl možná tak velký hovno. Takže hádej .. A Renesmee přišla nahoru. A když jsem se probral nebyla tam. Ležel tam jen tenhle vzkaz," podám mu papírek a on se na něj zadívá. Zavrtí hlavou.
,,Nenechali jedinou stopu, kde by mohla být?" zadívá se na mě a já pokývu záporně hlavou.
,,Ne, četl si to snad. Chtějí si s námi zahrávat," odfrknu si a naštvaně kopnu do kamínků na příjezdové cestě.
,,Okey, buď v klidu. Najdeme ji. Zavolám Kaiovi a Enzovi, ať okamžitě přijdou. A no .. vypadá to, že zase budeme muset vytáhnout na povrch naše mafiánské schopnosti," ušklíbne se a já chtě nechtě musím taky. Přísahám, že ty bastardy zabiju! Ale ne jen tak .. budu je mučit dokud sami nebudou prosit o smrt!!