Falling I Think I'm For You

26. Kapitola

Pohled Damona
,,To jsem jako vážně musel jet v autě s takovýma debilama," odfrknu si, když se Kai a Enzo už po dvacáté baví o jednom a tom samém tématu a přijde jim to náramně vtipné. Za normálních okolností bych se tomu taky zasmál, ale teď rozhodně ne. Řídil už jsem šestatřicet hodin a vážně to šlo znát.
,,Sorry kluci, ale souhlasím s Damonem. Neměli byste provokovat řidiče," obrátí se na ně Rick. Díky ... Začne mi zvonit mobil. Vytáhnu si ho z kapsy a kouknu na displej. Neznáme číslo?!
,,Ahaa takže my ho nemáme provokovat, ale být na mobilu za jízdy může?" zeptá se podrážděně Kai a já mu ukážu prostředníček. Přijmu hovor.
,,Ano?" řeknu odměřeně.
,,Damone, ani nevíš jak rád po takové době slyším tvůj hlas," uslyším protivný hlas Alexe. Sevřu pevně volant. Hele, kdo se nám to ozval. Prudce zabrzdím u kraje silnice. Právě jsme dojeli na hranice s Mexikem.
,,Okamžitě mi řekni, kde jsi .. nebo je po tobě," zavrčím do mobilu. Na druhé straně se ozve tlumený smích.
,,Hm, tak mi řekni kde jsi a třeba budu někde poblíž," posmívá se, ale tentokrát jsem to já, komu se na tváři objeví vítězný úsměv.
,,Hranice s Mexikem, ty po kterých se přijíždí po silnici I-84 E," oznámím mu a na druhé straně je najednou až podezřelé ticho. Trefa do černého.
,,To ještě nic neznamená, Damone. Tyhle tunely jsou kilometry a kilometry dlouhé a mají spoustu odboček, uzavřených míst a vchodů," ozve se po chvíli. Má pravdu. Najít ho by mi mohlo zabrat i týdny. Ale pak si najednou na něco vzpomenu. No jasně!! Okamžitě típnu hovor a obrátím se na kluky.
,,Už vím, kam máme jít," řeknu nadšeně a nastoupím do auta. Doufám, že se ještě pamatuju, kde to je.

*Flashback*
Bylo mi čtrnáct  a byl jsem zrovna s mým otcem na cestě po USA. Já, on, Alex a jeho otec a samozřejmě Kath. My děti jsme se mačkali vzadu. Rozčilovalo mě to, protože do mě Alex neustále kopal a já si chtěl číst.
,,Nech toho, debile!" taky do něho kopnu jenže on zvedne nohy a já omylem kopnu do Kath.
,,Seš normální," zaječí na mě. Alex vybuchne smíchy a já taky.
,,Ty seš blbá," praští ji Alex do ramene. Ona si položí ruku na poraněné místo. Určitě tam bude mít modřinu.
,,A ty seš zase debil," vrazím mu pěstí do ramene zase já. To už si nás naši otcové začnou všímat. Nejspíš jim tahle situace přijde k smíchu.
,,Podívej se na ně, Christophere!" začne se smát Alexův otec.  Můj táta se na nás otočí a taky se zasměje.
,,Náhodou můj syn bude jednou hodně vysoko a pokud bude mít po boku tvou dceru," podívá se na mě pyšně.
,,No vidíš! To mě ani nenapadlo. Z nich bude jednou dvojka," ušklíbne se.
,,No tak to v žádném případě! Takového idiota nechci," zavrčí Kath a otočí se k oknu. Nic ji na to neřeknu, protože pro mě za mě, ať si říká co chce. Na světě poznám ještě hromadu jiných holek. 
Najednou auto zastaví. Naši otcové se na nás otočí s vážným výrazem ve tváři.
,,Tak fajn, děcka. Jsme v Mexiku. Tady vás vyhodíme a uvidíme se za tři dny na tomhle místě," pronese Alexův otec a my nechápavě vystoupíme z auta. Než se stačíme na cokoliv zeptat, jsou pryč. Není divu, že jsme nevěděli, co máme dělat. Bylo nám čtrnáct a Katherine čerstvých třináct.
,,Četl jsem o nějakých tunelech, které jsou v Mexiku. A prý se tam dá přežít i několik dní," vysoukám ze sebe, ale Alex si jen odfrkne.
,,Ty tvoje debilní knížky. Kdyby ses místo toho raději učil třeba střílet," zadívá se na mě pobaveně. To je debil.
,,To už umím od svých pěti let. Měl by sis začít přiznávat, že jsem prostě lepší," vypláznu na něho jazyk. Zamračí se.
,,Katherine? Kdo je podle tebe lepší?" obrátí se na svou sestru. Ta přestane sledovat své nalakované nehty a zadívá se na nás.
,,Nevím, ale Damon vypadá lépe, než ty. A je taky chytřejší," pokrčí rameny jako by ji to vůbec nezajímalo. Ale já dostal odpověď jakou jsem potřeboval.
Snad po hodině chůze od hranic spatřím les. V lese je vždycky lepší ovzduší a než tady na plánině. Jenže když se tam chci rozběhnout zakopnu o něco zabudované v zemi. Naštěstí se udržím na nohou. Alex doběhne ke mně a oba se skloníme. Snažíme se vytáhnout ten poklop, ale nejde to.
,,Každopádně jste oba slabí jako malé děcka," směje se nám Kaherine, když k nám dojde. Ale to už poklop povolí a my ho dáme na bok. Spatříme dlouhý žebřík, který vede dolů. Dost hluboko pod zem.
,,No ty joo!" hvízdne Alex, když si projdeme celý prostor tady. Tenhle tunel byl jeden z mála uzavřených tunelů, takže vypadal jako o něco větší byt. S vchodem nad zemí. ,,Až budu dospělí, zařídím si to tady jako vlastní byt a budu sem unášet své oběti," pronese pyšně. Pozvednu pobaveně obočí.
,,A koho uneseš prosím tě? Kočku své sousedky," zeptám se ho pobaveně. Naštvaně se na mě podívá.
,,A nebo tvoji kočku," řekne pobaveně a mně dojde, že nemyslí domácího mazlíčka. Vrazím do něho a on klopýtne a spadne na zem.
,,To by sis zkusil a byl bys mrtvej," poznamenám.
,,Chceš se vsadit?"
,,Klidně."
*End Flashback*