Falling I Think I'm For You

15. Kapitola

Převalovala jsem se na posteli a pořád nemohla zabrat. Když si uvědomím, že jsem to tady ... Bože! Vstanu z postele a vydám se do kuchyně. Třeba mi pomůže teplé mléko. Snažím se být potichu, abych nevzbudila Rebeccu, protože jsem na ní dneska byla vážně zlá. Zaslouží si aspoň ten klid na spaní. Jenomže najednou se ozve zvonek. Asi by mě to ani tak nepřekvapilo, ale kdo by sem chodil ve dvě ráno?! Damon? Ne, ten asi těžko. Alex?! Jen to ne, proboha. Dojdu otevřít a k mému údivu za dveřmi stojí Alarick.
,,Ricku, děje se něco?" zeptám se překvapeně. Naznačí mi ať minutku počkám, protože je dost udýchaný. Pustím ho teda dovnitř.
,,Můžu mít na tebe jednu otázku?" zadívá se na mě. Přikývnu. ,,Nevíš co se náhodou stalo mezi Damonem a Alexem? Zase," povzdechne si. Vytřeštím oči. Cože?!
,,Stalo se něco?!" kouknu na něj se strachem v očích. On se na chvilku zarazí, až pak mi odpoví.
,,Nevím přesně, jak to bylo. Ale Damon šel do baru a volal mi, ať přijdu. Prý je to důležité. No jenže to byl ještě střízlivý. Dorazil jsem tam tak za hodinku a půl, ale to už byl uprostřed rvačky s Alexem. No, teda spíš Damon mlátil jeho. A někdo zavolal policii. Takže Damon je teď momentálně ve vězení a pokud jde o Alexe. Jel do nemocnice, aby mu ošetřili rány," vychrlí na mě všechny potřebné informace. Opřu se o zeď a ruce si dám do dlaní. Je to moje vina. Začnu brečet, protože už se to nedá vydržet. ,,Vždyť o nic nejde .. Já jsem jen myslel, že budeš vědět něco víc, ale Damona zítra nejspíš pustí."
,,Vím, proč se to stalo," vzlyknu. Alarick  se na mě podívá a pobídne mě, abych mu to řekla. ,,Vyspala jsem se s Alexem," zašeptám. Zakucká se a sleduje mě nečitelným výrazem.
,,A Damon přišel zrovna nebo jak?" pronese po chvíli tiše.
,,Ne, přišel, když si Alex oblékal tričko. Nic mu neudělal a nechal ho prostě odejít," pokrčím rameny a snažím se zadržet další slzy.
,,A co ty?" pozvedl obočí. Nechápu.
,,Jak já?" zeptám se nechápavě.
,,No jak se choval Damon pak k tobě," nakrčil obočí. Hm .. řekl mi, že jsem kurva doslova. Super.
,,Nějak, nechtěl se mnou mluvit a odpovídal mi ve zkratkách a s čirým nezájmem. Až pak když odcházel mi řekl, že se chovám jako Alexova kurva a že si třeba taky najde nějakou osobní děvku," oznámím mu.
,,Hele, on to tak nemyslel," povzdechne si Rick.
,,Už to jednou řekl, takže to asi nebude jen tak," zamračím se. Alarick přikývne.
,,No takže teď o to víc předpokládám, že s ním budeš chtít mluvit, ne?" usměje se mírně. No ...
,,Já s ním jo, ale on se mnou ne," odfrknu si. I když vlastně bych ho měla chápat.
,,Tak fajn. Takže zítra v osm si ho můžeš vyzvednout u věznice," pořadí mi. Ach, super.
,,A ty si jako myslíš, že on se mnou někam pojede?" pozvednu s ironii v hlase obočí. Rick se uchechtne.
,,No, bude muset. Zákon je zákon. Ale taky ho budeš muset mít minimálně tři dny doma, aby se ukázalo, že to byl jen chvilkový úlet," řekne a já jeho větu pochopím úplně jinak, než to myslel. ,,Jako to co Damon udělal, ne ty. Potřebuje mít stálou kontrolu. Takhle jsem to myslel," vyhrkne když si všimne mého výrazu. Oddechnu si.
,,Jasně," přikývnu.
***
Je přesně osm hodin ráno a já stojím se svým autem před bránou Washingtonské věznice. Snažím se být klidná, ale mé ruce položené na volantu jsou pěkně vytřepané. Konečně ho uvidím. Vedle něj kráčí ještě jeden muž v policejní uniformě a o něčem spolu živě diskutují. Když Damon zahlédne mé auto, zamračí se a něco řekne tomu muži, co jde s ním. On přikývne a odejde.
,,Co ty tu chceš?" vyprskne na mě sotva zabouchne dveře od auta. Hlavně nebreč. Otočila jsem se na něho, ale on se díval někam jinam.
,,Damone, prosím, aspoň mě vyslechni," povzdechnu si a mu se na tváři objeví pobavený výraz.
,,Snad nechceš ať tady poslouchám tvé historky o tričku v sušičce nebo snad zase drogy? Nebo tentokrát to bylo něco jiného?" zadívá se na mě s odporem v očích. Zavrtím hlavou.
,,Ne, chtěla jsem ti říct, že si uvědomuji, že je to celé moje vina a podělala jsem to. Ale byla to jen nějaká chvilková slabost. Přísahám. Vždyť já miluju tebe. A Alex je mi totálně ukradenej," zakřičím na něho. Damon si odfrkne a vystoupí z auta. Co jako dělá? Obejde ho a otevře moje dveře.
,,Vystup si. Budu řídit," pokyne mi. Pozvednu nechápavě obočí, ale udělám co mi řekl. To mi jako na to řekne jen 'vystup si budu řídit'.
,,Damone, aspoň se mnou mluv," pronesu zoufale. No ..
,,Tak jaký to bylo s Alexem?" zavrčí podrážděně. Protočím očima.
,,Tohle jsem nemyslela," vydechnu.
,,Ale já se ptám, tak mi můžeš odpovědět ne?" ušklíbne se ironicky. Dělá si ze mě srandu nebo co?!
,,Proč se ke mně takhle chováš?" zeptám se, ale sleduju krajinu, kterou míjíme. Uchechtne se.
,,Včera jsem ti to přece řekl jasně, ne?" zamumlá. Ach jo. To už zastavujeme před mým domem.
,,Ehm, nechceš něco k jídlu nebo k pití? otočím se na něho. Jenže on sleduje obrazovku svého mobilu a mě z nějakého neznámého důvodu nehodlá odpovídat a to i přestože jsem si víc, než jistá že mě slyšel. ,,Daie, nech toho," povzdechnu si a přejdu k němu. Zvedne hlavu od mobilu a zadívá se na mě. Stále má v očích to zhnusení jako včera, když odcházel, ale najednou se něco povolí a on se ke mně otočí zády. Co se děje? Položím mu ruku na rameno.
,,Já už na to kašlu! Myslel jsem, že to dám, ale ne. Nedokážu se na tebe ani podívat, protože na tebe mám děsný nervy. Takže tady zůstanu ty pitomé tři dny a pak už se neuvidíme. Aspoň doufám," oznámí mi. Zírám na něho s otevřenou pusou. On se se mnou rozchází?! Ne, ne, ne.
,,Damone, ale .." nenechá mě ani doříct tu větu.
,,Buď tak hodná a laskavě na mě nemluv. Nechci ty tvoje debilni kecy poslouchat," zavrčí a odejde do obývacího pokoje, kde si zapne televizi. Já se posadím do kuchyně ke stolu. Tohle jsem nechtěla ..