Falling I Think I'm For You

29. Kapitola

Pohled Damona
Seděl jsem na studené podlaze a nohou poklepával o zem. Alex seděl naproti mě a vražedně mě pozoroval. Ušklíbl jsme se.
,,To se ti to směje, když nemáš ruce připoutané a nohy zavázané," zavrčí a já se na něj pobaveně podívám.
,,Chceš tím snad něco naznačit?" zeptám se posměšně. Trhne lanem, které mu drží ruce, ale to se mu ještě víc zařeže do kůže. Skřiví obličej bolestí.
,,Jo, že by ti to už nepřišlo tak vtipné, kdyby to byl férový boj. Jeden na jednoho. Jako za starých časů," zašklebil se. Zvednul jsem se ze země a vydal se k němu. Chytil jsem ho za lem trička a zvedl ho ze země.
,,Takže ty mi tady chceš vykládat něco o tom, co je nebo není fér? Takový parchant jako ty si prostě nezaslouží chodit po tomhle světě," odfrknu si a zase ho pustím. Skácí se na zem. Chvilku mě pozoruje, ale pak se mu na tváři objeví ten výraz pohody.
,,Dobře, dobře. Jen říkám, že prostě asi nemáš na to se pořádně poprat. Jednou si na to přizveš u svou pitomou bandu, po druhé na mě zaútočíš v baru mezi lidma a teď se snažíš skrýt to tím, že mě připoutáš ke zdi, ne?" zeptá se mě s mírným pobavením v očích. Hm .. Přejdu k němu a odvážu mu provaz na nohách. Nejistě i ten na rukách. Odstoupil jsem od něj a založil si ruce na hrudi.
,,Spokojený?" vyštěknul na něj. Protáhl se a postavil se na nohy.
,,No, říkal si že mě chceš zabít?" zadíval se na mě. Však ho ta sranda přejde.
,,Já tě zabit nechci, já to prostě udělám," pokrčím rameny. Na jeho tváři se objeví nejistota, které hned zmizí.
,,Nějak moc si věříš, nemyslíš?" ušklíbne se. Já ne, ale on celkem jo.
,,Ne, jen bychom si měli ujasnit pár maličkostí. Už nám není sedmnáct a tady nejde o blbou holku. A .. tebe bych zvládnul i se zavázanýma očima a jednou rukou za zády," změřím si ho pohledem a on vyfoukne vzduch z plic. Tiše se zasměje.
,,Takže mi tady navrhuješ vážně férový boj? No páni, Salvatore .. já jen zírám," pošklebuje se. ,,Fajn. Na život a na smrt. To zní dobře," přikývne. Mírně se usměju. Přímo úžasně.
,,Ať přežije ten lepší," zamumlám. Přimhouří oči a prozíravě si mě prohlédne.
,,Ale mělo by to mít určitá pravidla. Ty máš zbraň .. já ne," koukne na mě celkem nejistě. Pravidla .. hm.
,,Já si na pravidla nehraju, ale budiž," povzdechl jsem si a vytáhl si z opasku pistol. Položil jsem ji na zem a odkopl na druhou stranu místnosti. 
,,Fajn. Tak se teda ukaž, příteli."
***
Pohled Renesmee
Ležela jsem na nemocničním lůžku a už snad po dvacáté volala Damonovi. Nebral to. A já s ním tak moc potřebovala mluvit. Měla jsem o něj strach. Co když se mu něco stalo? Sakra ...
,,Slečno, měla byste si odpočinout," vejde do pokoje sestřička a věnuje mi nejistý úsměv. Nikdo mi nic nechce říct. Prý ještě nic není jisté a ukážou to teprve testy a jiné vyšetření břicha. A chtěli mě poslat na vyšetření k psychologovi, protože jsem prý mohla utrpět nějaké trauma. Copak nevidí, že je mi fajn ..
,,Teď to nejde," odseknu ji a zkusím znovu vytočit jeho číslo. Skočí mi to do hlasové schránky. Ach jo ...
,,Manžel vám nebere telefon?" zeptá se mě s mírným úsměvem. Povzdechnu si.
,,Přítel," poupravím její tvrzení.
,,Máte tady návštěvu, ale pokud .." Rebecca. Konečně.
,,Ne, ne. Ať jdou dál," řeknu nadšeně a sestra se usměje. Odejde.
Po chvíli do místnosti vletí moje holčička s úsměvem na tváři. Vyskočí na postel, ale Alarick ji včas chytne a opatrně ji položí vedle mě.
,,Přece jsme říkali opatrně, ne?" zavrtí se smíchem hlavou.
,,Promiň," obrátí se na mě a obejme mě. Přitisknu si ji k sobě a věnuji ji polibek do vlásků. ,,Je pravda, že budu mít bratříčka nebo sestřičku?" zeptá se mě rozzářeně.
,,Možná. Ještě .. nevím," odpovím ji nejistě a pokusím se usmát. Taky se usměje a najednou se začne rozhlížet kolem.
,,A kde je táta?" zamračí se. ,,Vždyť říkal, že se vrátí s tebou," koukne na mě smutně. Nejistě se na ni podívám.
,,On .. ještě něco musel zařídit," pokrčím rameny.
,,Aha. Tak a můžu mu zavolat," usměje se. Hm můžeš, ale asi ti to nezvedne.
,,Teď ne. Později," odpovím a ona přikývne. Seskočí z postele.
,,Hele, Chrisi, co kdybys vzal Rebeccu dolů a koupili byste si něco dobrýho?" obrátí se na svého syna Alarick.
,,No, dobře," řekne on a Rick mu podá nějaké peníze. I s malou pak vyjdou z pokoje a on se obrátí zpět na mě.
,,Volala jsem mu snad padesátkrát a on mi to nebere! Co když se mu něco stalo," řeknu zoufale. Alarick mi moje tvrzení nevyvrátí. Jen sklopí pohled. ,,Myslíš .. co když mu Alex něco udělal," povzdechnu si.
,,Damon by se nenechal .." zavrtí hlavou.
,,Takže kdyby došlo na nějakou rvačku, myslíš že by Alexe zvládl?" kouknu po něm s nadějí v očích.
,,Pokud mu nerupne v bednění tak určitě. Za ty roky a roky tréninku je na tom podstatně lépe, než Alex. Ale je pravda, že .." zarazí se.
,,Co?" zděšeně se na něho podívám.
,,Ne, nic. Nech to být. Damon to určitě zvládne," snaží se mě utěšit, ale moc věřit se mu nedá.