Falling I Think I'm For You

30. Kapitola

Pohled Damona
Nevím jak dlouho už tady chodíme v kruhu jako nějací dementi, ale docela chvíle už to bude. Alex se párkrát pokusil mě praštit, ale řekněme že mám dobrý postřeh. Jen škoda, že on už tolik ne. Zasáhnu jeho pravou tvář a on to nečeká.
Ačkoliv musím říct, že tohle mě nebaví. Mít po ruce pistol prostě ho trefím do srdce, pro zábavu třeba i do nohy a konec. Ale tohle ... únavné a dlouhé. A náročné.
Ne, nebyl jsem až tak egoistický, že jsem věřil mému vítězství. Nahlas bych to neřekl, ale Alex byl dobrý. Víc než to. Jen kdyby mu to jeho vysoké ego tolik nekazilo činy.
Díky myšlenkám, co mi běhají v hlavě nezaregistruju, že se Alex nejspíš zase dostal do své kůže a rozhodně své údery nechce šetřit. Jeho pěst mě udeří nejdříve do spánku a pak do žeber. Trochu klopýtnu, ale rovnováhu udržím.
,,Se zavázanýma očima a jednou rukou za zády si říkal?" pozvedne pobaveně obočí a posměšně se na mě podívá. Jeho problém.
Podrazím mu nohy a on s velkou ránou dopadne na zem. Splní to svůj účel a mu z čela začne stékat pramek krve. Už mě to jeho pohrávání nebaví. Kašlu mu na nějaké pravidla nebo čest. Koho by bavilo používat pořád jen ruce? Nuda.
Kopnu do něj a on se přetočí na záda. Jeho ruka se chytne za bolavé místo na hlavě a pak se na mě zadívá.
,,Vidím kdo se tady pere vážně čestně, Salvatore," odfrkne si. Pokrčím rameny a přidřepnu si k němu.
,,Myslím že když jde o život, nějaké pravidla jdou stranou," ušklíbnu se a pěstí ho praštím do obličeje. A znova. Alex se pokouší zvednout, ale nejde mu to. Znova do něj kopnu a on zasyčí. A pak udělám tu chybu, že se k němu otočím zády. Jen na chvíli, ale stejně ..
,,Fajn, když bez pravidel, tak bez pravidel," uslyším jeho hlas a rychle se otočím zpět. Stojí pár metru předemnou a v ruce drží zbraň. Mou pistol. A kurva ... Chci udělat krok k němu, ale on ji nabije. ,,Jeden krok a seš mrtvej. Z tohohle úhlu by to letělo přímou čarou do srdce. Fyzika je zábava," ušklíbl se. Přikývl jsem. Tak fajn.
,,Gratuluju," vrazil jsem si ruce do kapsy a sjel ho posměšným pohledem. Zarazil se. Nechápavě na mě zíral. On si vážně myslel, že jsem tak blbej nebo co? ,,Ta pistol kterou držíš v ruce .. Nechápu jak se ti podařilo nabít pistol bez nábojů," zamával jsem mu s krabičkou nábojů před obličejem a on se mi to pokusil sebrat. Odstoupil jsem od něj. ,,A pamatuješ si ještě, co jsi mi kdysi řekl? Pravý mafián by u sebe měl mít vždycky nějakou jistotu," připomněl jsem mu.
,,No .. vzpomínám si," zavrčel.
,,No, tak pro tebe jsou možná jistotou tvoje ruce, ačkoliv .. nevím. Já mám jistotu ve zbraních, takže si sebou vždycky beru dvě. Jednu bez nábojů a tu druhou s," řeknu mu pobaveně. Alex naštvaně dupne nohou o zem jako malé dítě.
,,Přiznávám se, Salvatore .. seš lepší mafián, než já. Spokojený," odfrkne si a odhodí na bok pistol. Seberu ji a namířím ji na Alexe.
,,No páni, a já si myslel, že neumím lhát," zasměju se. Koukne po mně a pak po krabičce ve které vůbec nejsou nabije pouze nějaká napodobenina. A pak na pistol, kterou před chvíli držel on. Nabitá a s nábojema.
,,Ty podrazáku," zařval na mě a já se jen ironicky zasmál. Nevadí no ..
,,Přece se nenechám zabít," namítnu a pokrčím rameny. Věnuje mi zhnusený pohled. ,,A navíc .. o tom, že bychom neměli kopat a shazovat na zem se nic neříkalo. Zato ty si mě sám požádal, abych svou zbraň odložil. Takže nevím, kdo je tady podrazák," řeknu mu. Zamumlá něco čemu jsem nerozuměla a pak se na mě obrátí.
,,Můžu mít ještě jednu otázku?" zeptá se mě. Proč? O co mu sakra jde?
,,No, zkusit to můžeš," vydechnu a zadívám se na něj.
,,Kde ses tohle všechno naučil? Tvůj otec se na tebe vykaškašlal po tom incidentu kdysi .." zamračí se.
,,Stejně tak jako ses ty dostal do mafie," ušklíbnu se a mu se na tváři objeví překvapený výraz. A pak snad .. bolest? Zmizí tak rychle jako se objevila, takže si nejsem jistý, jestli jsem ji vážně zahlédl.
,,No jasně. Můj otec tě vždycky zbožňoval. Jednou mi dokonce řekl, že jednou tě budu ještě já prosit na kolenou o milost, ale takovou radost ti neudělám," zavrtí hlavou a poraženecky svěsí  ramena. Uslyším podivné zvuky z přední části tunelu a těkám pohledem mezi Alexem a vchodem sem.
,,Co to má znamenat?" vyštěknu na něj. 
,,Víš, nikdy jsem neřekl, že já hraju fér. Takže mě kldině teď zabij, ale stejně pak budeš mít co dělat s mými deseti lidmi," pobaveně se usměje. Tak teď už ho mám fakt plné zuby. Dvakrát vystřelím a trefím se přesně. Zasáhnu Alexovo srdce a on se skácí na zem. Mrtvý.
Přesně v tu chvíli sem vběhne doopravdy snad deset lidí. Spatřím Katherine, která zírá na Alexovo mrtvé tělo a pak na mě. Protáhne se kolem mužů, kteří si mě měří zlostným pohledem,
,,Tys to vážně dokázal?" zeptá se mě s údivem v očích. Pokrčím rameny. No zvládl jsem ho, ale deset chlapů se zbraněmi asi těžko. Hlavně že je mrtvý Alex. Třeba se ještě setkáme v pekle.
,,Jak se to vezme .. netuším jak dám tady tyhle trpaslíky," ušklíbnu se. ,,Byla bys tak hodná a pomohla mi?" pozvednu pobaveně obočí. Změří si mě pohledem.
,,Pokud máš náhradní zbraň," pokrčí rameny a já ji podám pistol.
,,Máte dvě možnosti .. Alex je mrtvý už pro něj nepracujete, takže .. můžete jít. A pokud ne .." naznačí Kath a nabije svou zbraň. Většina z nich sklopí pohled a odhodí své zbraně na zem. Začnou pomalu odcházet. Všichni .. No ty vole! Pro mě možná pracujou debilové, ale aspoň jsou mi věrni. Tss, krásný posmrtný život, Alexi.