Falling I Think I'm For You

60. Kapitola

Byla sobota dopoledne a já čekala, až se Damon bude moct uvolnit z práce a přijít. Jenže to bude asi ještě chvilku trvat, protože se ještě k Emm musí stavit pro Rebeccu. Holčičku mojí maličkou, už jsem ji neviděla skoro týden. A taky moje nálada se rovnala nule. Měla jsem nehorázné křeče v břiše a celkově jsem se cítila slabá. Navíc když jsem tady musela být sama. No co vám budu povídat. Chtěla jsem jít domů, protože doktoři říkali, že můj stav je stabilizovaný, ale můj návrh byl okamžitě zamítnutý.
,,Slečno? Máte návštěvu," usmála se na mě sestra a já svůj zrak obrátila k ní. Ani jsem si nevšimla, že vešla dovnitř.
,,Ať jdou dál," kývla jsem a ona odešla. Hned nato se ve dveřích pokoje objevila moje princezna se svým medvídkem v náruči.
,,Ahoj," pozdravila mě. A opatrně se posadila na kraj moji postele. Přitáhla jsem si ji k sobě a ona mě objala.
,,Promiň mi to. Já vím že teď musíš být pořád někde pryč, ale slibuju že až se uzdravím, budeme pořád spolu," pohladila jsem ji po vláskách a ona se mírně usmála. Poposedla si.
,,Ty za to přece nemůžeš. A navíc táta říkal, že dneska budu s ním doma a zajdeme do kina," oznámí mi pyšně. Stisknu ji ručku a pokusím se na ni usmát. Nechápu proč ji tady Slibuju takové věci, když se odsud už možná ani nedostanu. Musíš myslet pozitivně. Hah, kdyby to bylo tak lehké. Ve dveřích se objeví i Damon.
,,Ahoj, jak je ti?" dojde ke mně a políbí mě do vlasů. Pokrčím rameny.
,,Jo, fajn. Ale nebaví mě to tady," povzdechnu si a on mě pohladí po paži. Věnuju mu milý úsměv. Do pokoje vejde David.
,,Čau, marode," zasměje se a já se hned cítím o něco uvolněnější. Aspoň někdo si tady ještě dokáže dělat srandu. Potřebovala jsem ale mluvit s Damonem. O samotě. Prosebně jsem s koukla po Davidovi, který můj náznak pochopil skoro hned.
,,Hele, prcku? Nechceš se jít projít?" zeptá se Rebeccy, která jen zavrtí hlavou a ještě víc se ke mně natiskne. ,,No jo. Tak si ten čokoládový pohár asi budu muset sníst sám. To je taková škoda," začal naoko ublíženým hlasem a moje dcerka vykulila oči.
,,Nebude ti vadit, když půjdu s Davidem?" zeptá se. Zavrtím hlavou. A ona mi vlepí pusu na tvář. ,,Hned jsem zpátky." Zamávám ji a ona zmizí za dveřma nemocničního pokoje. Damon se teď posadí na její místo a já se trochu posunu a přinutím ho si lehnout vedle mě. Opřu si hlavu o jeho rameno. Jo, kdyby ta postel nebyla tak malá, připadala bych si jako doma.
,,Ráno u mě byl doktor," začnu pomalu a on přikývne. Pobídne mě, abych pokračovala. A mám asi měsíc života .. ,,A je to se mnou prý o něco lepší," řeknu nakonec. Proč sakra lžu?! Krucinál!
,,Vážně?" usměje se Damon. Ach, ten úsměv mi za to rozhodně stál. Vždyť jeden den přece nic nezkazí.
,,Mh, možná budu moct jít po porodu normálně domů," pousměju se. A další lži. Výborně, holka .. Promiň mi to, ale dělám to jen z lásky. 
,,To by bylo nádherný," zamumlá. Jo, kdyby to ještě byla pravda. Přitisknu se k němu ještě blíž. Zničehonic se rozbrečím. Nevím, možná mi to lhaní prostě nesedí.
,,Miluju tě," zašeptám.
,,Já tebe už napořád," políbí mě a já se usměju. Kdyby to takhle mohlo zůstat hned bych byla šťastnější. Jenže .. jak jsem řekla. Někdy je lež lepší než pravda. I když v důsledku to stejně dopadne tak jak je to napsaný v životním scénáři.
,,Můžu mít jen jednu otázku?" vydechnu a on mi věnuje zkoumavým pohled. Jeho oči se vpiji do těch mých. Kývne hlavou. ,,Kdyby se cokoliv stalo .. postaráš se o děti? Obě?" ujistím se a on na malou chvilku znejistí. Cuknu sebou, protože mě to vyděsí.
,,Jo, slibuju," vyjde z něj nakonec. Můžu mu doufám věřit .. Snad. Nemám přece jediný důvod. To já spíš mu lžu do očí. Ale to je něco jiného. Já to dělám pro jeho dobro. A pravdu mu můžu říct jindy. No ne? Ale teď převést řeč jinam. Raději.
,,Eh, Rebecca si dost rozumí s Davidem, že?" pousměju se a Damon mi věnuje pohled.
,,Jo, je s ním ráda," odpoví neurčitě. Hmm ...
,,To je fajn. David je hodný kluk," usměju se.
,,Když chce," doplní mě Daie a já potlačím uchechtnutí. Má pravdu. Když chce. A já ani nevím, co mě to napadá.
,,No tak .. přiznej, že ti přijde fajn," ušklíbnu se. Damon si mě přitáhne zpět do náruče a pokrčí rameny.
,,Nebudu se vyjadřovat. Dokud se chová takhle tak prosím, ale .. jo je v pohodě," přikývne. No vida.
,,Mhhh," pousměju se.