Ve městě jsem se zdržela trochu déle, než jsem chtěla, ale nebyl to zase až takový problém. Malá dneska měla jít po škole k Chloe. Zastavila jsem před Alarickovým domem. Stál na terase a v ruce držel skleničku se zlatavou tekutinou. Docela mě to překvapilo, protože nepil pokud nebyl s Damonem v baru nebo něco tak, ale to vždycky bylo večer. Teď nebylo ani poledne.
,,Kde je Damon?" zeptala jsem se ho, když jsem procházela kolem něj. Odfrkl si a pokrčil rameny.
,,Nejspíš nahoře .. nevím," odpoví mi s nezájmem. Tak teď ničemu nerozumím.
,,Byl na tebe zase hnusný?" zadívám se na něj. Zavrtí hlavou a naznačí mi, abych se posadila vedle něj.
,,Ne, spíš já jsem řekl něco, co bych neměl," řekne mi vyhýbavě. Kouknu na něj. Nechci se ptát, co .. Je to asi Damonova věc.
,,Proč si to řekl?" zkusím už o něco jistější otázku. Jenže to ho zarazí ještě víc. Zavrtí hlavou.
,,Zeptej se ho ..." oznámí mi nejistě a kopne do sebe zbytek tekutiny ze skleničky.
,,Na co bych se ho měla ptát?" zamračím se. Celá tahle situace se mi nechtěla ani trochu líbit.
,,Na Mexiko například," zasměje se ironicky. Tak teď už ničemu nerozumím. Buď to je už tak opilý, že mluví z cesty nebo .. se v Mexiku něco stalo?
Zvednu se ze schodů a s povzdechem se obrátím na Ricka.
,,Měl by ses jít prospat," navrhnu mu a odejdu nahoru. Chvilku váhám, ale pak se rozhodnu vstoupit do ložnice. Damon sebou škubne a rychle se na mě otočí, když si všimne mého výrazu, strne.
,,Proč jste se .. nepohodli s Rickem?" začnu od konce, protože to bude jistější. Přimhouří oči a zadívá se jinam.
,,Nevím," zamumlá tiše. Posadím se vedle něj. Položím si dlaň na jeho tvář a donutím ho tím se na mě podívat.
,,Říkal něco o Mexiku," vysoukám ze sebe opatrně. Povzdechne si.
,,Jo to je možné," odpoví a uhne pohledem. Co to s ním je?
,,Ehm, utekl ti snad Alex?" zkusím to opatrně. Odfrkne si.
,,To bych ti snad řekl rovnou, ne?" zavrčí podrážděně. No tak vidím, že jsou dneska všichni velice příjemní. Mexiko, nechce mi to říct .. Eh.
,,Ty si mě podvedl?" zeptám se ho narovinu.
,,No, ne! Teda jo. Asi," vykoktá ze sebe. Jasně. Chápu.
,,Aha .." sklopím pohled.
,,Nejsi naštvaná?" Blbá otázka.
,,Samozřejmě, že jsem naštvaná. Víc než to. Jen je mi blbý vyčítat ti něco, co jsem sama udělala," vyprsknu na něj naštvaně. Přistoupí ke mně. Nehnu se ani o krok, ale nevěnují mu jediný pohled.
,,Vážně nevím jak se to stalo. Mrzí mě to," pohladí mě jemně po paži. Ironicky se usměju.
,,Jo, výborně. Tak víš co .. teď zavedeme nové pravidla, budeme se podvádět navzájem, aby se náhodou neřeklo, co myslíš? Já tě podvedla, ty mě .. hm tak teď jsem asi zase na řadě já, co ty na to?" ušklíbnu se a odstoupím od něj. Vím že jsem říkala, že mu to nechci vyčítat, ale .. i tak. On se mnou skoro tři týdny nemluvil a málem mě opustil a nevím, co všechno a já mám dělat, že se nic nestalo.
,,Nech toho, ano? Neudělal jsem to schválně a lituji toho," povzdechl si. Ahaa?
,,Zajímavé .. Když ti tohle řekla já, nazval si mě kurvou a poslal do háje, ale tak okey," založím si ruce na hrudi. ,,Jo a ať už ti Alarick řekl cokoliv, určitě to nemyslel zle. Jenže to je prostě tak .. ostatní nemůžou vůbec nic a ty můžeš všechno a pak jsi ještě naštvaný, když se ti někdo odváží něco říct," zvýším trochu hlas.
,,To byla úplně jiná situace. A navíc já byl opilej," namítne. Tss, tak teď se musím zasmát.
,,Ty vole! Tak nepij, když pak nevíš co děláš," zařvu na něho. Už těch jeho keců mám fakt plné zuby. Já že se vymlouvala, jo .. ale aspoň jsem to naposledy nesváděla na alkohol a dělala všechno pro to se z toho vymluvit.
,,Tak co kdyby ses mi přestala srát do života," zařve na mě on. Překvapeně se na něho podívám. Tak teď si dělá srandu, ne? ,,Eh, já to nemyslel doslova," vyrazí ze sebe rychle, když si všimne mého výrazu.
,,Tak je konec a to myslím doslova," křiknu po něm. Zírá na mě téměř s otevřenou pusou. ,,A abychom se náhodou nedostali do nějaké omylu. Ne proto že si mě podvedl, ale za to tvoje chování. Takhle se můžeš bavit s někým jiným," oznámím mu ještě.
,,Renesmee, neblbni," chytne mě za ruku, ale já se mu vytrhnu.
,,Ne! Nejdříve si ty uvědom jak se chováš," zavrčím a on jen bezbraně rozmáchne rukama.
,,Tak teda promiň, ale fakt nemám dneska náladu," zařve na mě. Odfouknu si vlasy z tváře.
,,A proto se chováš jako kretén? Super!" protočím očima. Oba zmlkneme. Těkám pohledem po místnosti, ale snažím se nedivat se na něho. Ale marně. Kouknu se mu do tváře a on mně. Ani si to nestihnu uvědomit a už cítím jeho rty na těch svých. Líbá mě vášnivě a naléhavě a já mu polibky oplácím. Své ruce přemístím do jeho vlasů a přitáhnu si ho k sobě blíž. On své ruce posouvá po mém trupu dolů, až narazí na lem mého trička, které mi přetáhne přes hlavu. Přisaje se na můj krk. Vsaje do úst jemnou kůžičku a já si skousnu ret.
Odhodím pryč jeho tričko a on mě povalí na postel. Moje džíny jsou už někde na podlaze a ty jeho hned nato také.
Vyzvedne si mě na klín a přitom mě pořád líbá. Jeho ruce putují po mých zádech, až narazí na rozepínání podprsenky. Sundá mi ji a pohodí ji k ostatním věcem. Znovu mě políbí a já mu zatlačím do ramen. Lehne si na postel a já se ocitám nad ním.
,,Daie, promiň," zašeptám a začnu polibky obsypávat jeho břišní svaly.
,,Já se omlouvám," přetočí si mě znova pod sebe a zadívá se mi do očí. Usměju se. Zadívám se na něj a tělem mi projede prudká vlna touhy.
,,Chci tě," zašeptám mu do ucha. Olízne si rty a chvilku mě pozoruje. Potom zase spoji naše rty.
ČTEŠ
Falling I Think I'm For You
FanficUž je to sedm let, co Renesmee odjela od Damona. Ačkoliv na něho pořád nemůže zapomenout, snaží se žít normální život se svou šestiletou dcerkou Rebeccou. Jenomže osud je velmi nevyspytatelný a tak se tahle dvojice znovu setkává. Co s nimi udělá je...