,,Ne! Takhle to prostě nechci!" vykřikla jsem rozhořčeně, když mi Emma snad už po padesáté navrhovala datum svatby, podotýkám že té mojí. Kdo to kdy viděl? Nebudu se vdávat s takovým obrovským břichem. Počkám si. A navíc co by to bylo za líbánky v takovém stavu? Hrůza. Ta holka nemá ani trochu pochopení.
,,Emm, promiň jí to. Je děsně nepříčetná," prohodí Damon k své sestře a já Vykulím oči. No, já mu dám .. prý, no však počkej, frajere.
,,Vy jste strašní," fňukla jsem a založila si ruce na hrudi. To dva si vyměnili pobavený pohled. No to je teda sranda.
,,Proč brečíš?" obrátila se na mě moje "kámoška".
,,Já nebrečím," vzlykla jsem. Jo, bulela jsem. Poslední dobou až přehnaně často. Bez jediného důvodu.
,,Ty jsi citlivka," povzdechl si Damon a přešel ke mně. Lehce mě obejmul kolem pasu a přitiskl mě k sobě.
,,Jo a ten malej to bude mít po mně," zavrčela jsem mu do košile.
,,Max! Bude to Max a rozhodně nebude takový ubrečenec jako ty," odfrkl si. Tss, uvidíme. Maminka všechno zařídí, Maxíčku. My mu dáme takového ubrečence, že se dalších pět let pořádně nevyspí. A já budu spokojená.
,,Hm, když myslíš, miláčku," pokrčila jsem rameny a vítězně se usmála. ,,Ale Maxík bude maminčin chlapeček," oznámím mu. Přimhouří oči.
,,Ne, Max bude kluk. A určitě ne maminčin," protočí očima. No prosím?! Vidíte to .. i vlastní dítě mi zapře. To je zlý kluk.
,,Jo, tatínkův, viď?" ušklíbnu se. Damon přikývne.
,,Tak tak," pokývne hlavou a Emma vedle nás vyprskne smíchy.
,,Tak to dopadne," zavrtěla hlavou a já souhlasně přikývnu. Ačkoliv .. ne, má pravdu.
,,No, jasně. Já jsem narozdíl od vás zodpovědný muž," zamrmlá. Eh, Salvatore? Ty ses úplně pomátl, ne? Asi má horečku, jinak to nevidím.
,,A taky nejlepší táta na světě, viď?" zašklebí se Emma. Hm, to jo teda.
,,Rozhodně," vykřikne Rebecca, která si nás až doposud nevšímala, protože hrála nějakou hru na svém mobilu. Příšerně drahém a pro ni řekla bych zbytečném mobilu. A tady to vidíte.
,,Tak to vidíte, dámy," mýkne Damon rameny a svalí se na pohovku vedle naši dcerky.
,,Aha, takže mě už nemáš ráda, jo?" odvětím uraženě.
,,Jak si něco takového můžeš myslet," obrátí se na mě ublíženě a já pokrčím rameny.
***
A teď tady byla jedna maličkost, která by mě ani nenapadla, kdyby mi někdo z Ameriky nezavolal ve tři ráno. Ano, oni tam měli nějaké tři odpoledne, ale tady v Itálii tomu tak nebylo. Damon který už nějakou dobu spal se ze spaní zamračil a něco tiše zamumlal. Rychle jsem se natáhla po svém mobilu, abych ho náhodou nevzbudila.
,,Ano?" zeptala jsem se rozespale, protože jsem se nestihla podívat, kdo volá.
,,Renesmee?" ozval se nejistý hlas mé matky. Cože? Ona se mi ozvala .. teď po skoro roce?! Ehm, zajímavé.
,,Máti, co potřebuješ?" odfrkla jsem si a posadila se na posteli. Ano, byla jsem pořád naštvaná. Ještě aby ne.
,,Omluvit se ti. Asi jsem se nechovala fér," povzdechne si a já se ušklíbnu. Prý že nám vztah nebude klepat, jo maminko to si pamatuju, a kde jsem teď? Zasnoubená a v pátém měsíci těhotenství. Hmm .. teď mluv.
,,Ne, to nechovala," zavrčím tiše. Jenže asi ne tak moc, jak bych chtěla, protože se Damon otráveně otočí mým směrem.
,,To mluvíš ze spaní, nebo co?" zývne a já si trochu odtáhnu mobil od ucha.
,,Mluvím s mamkou," zamrmlám a on jen pozvedne obočí.
,,Super, teď lidi otravujou i ve tři ráno. Mě z toho jebne," zavrtí hlavou a svalí se zpátky do peřin. Ehm, on je hluchý? Asi si neuvědomuje, že ho Belluška slyšela.
,,Slyšela jsme správně ve tři ráno?" zeptá se překvapeně, když ji znovu věnuji pozornost. Nee, jsi hluchá. Hah.
,,Jop, jsme v Itálii. U Damonovi mámy," oznámím ji a na druhé straně je chvíli ticho. Až pak se znovu ozve její hlas.
,,Takže vám vztah pořád klape dobře?" odvětí nejistě. Eh?
,,Výborně," vydechnu a prohrábnu si rozcuchané vlasy.
,,To jsem ráda," řekne. Jo, to ti teda žeru. Hmm, vlastně hlad docela mám. ,,A co moje vnučka?" Hmm ..
,,A na vnuka se nezeptáš?" zamrkám. Ajeje. Trošku .. ups.
,,Cože?!" vsadim se, že teď třeští oči. Zasměju se, i když ro asi není zrovna situace pro to vhodná.
,,No, brzy budeš mít i vnoučka," vysoukám ze sebe nervózně.
,,Co prosím? No ještě mi řekni, že ti půjdu i na svatbu .." Eh, mami?
,,No .. vlastně ses trefila," pousměju se a zadívám se na prsten na své ruce.
,,Ty si jako těhotná a zasnoubená?" vydechne. Potlesk, Belluško.
,,Ano a ano. Těhotná už pět měsíců, zasnoubená asi týden," zamumlám. To je tak, když se rok nebavíte s mamčou.
,,Bože!"
,,Mhh, no nic. Jsem unavená tak se mi zas někdy ozvi, pápá," chci zavěsit, ale samozřejmě mi to nevyjde.
,,Renesmee!"
,,Máti?"
,,Přestaň a bav se se mnou slušně," vyprskne do telefonu. Ale no tak ..
,,Jsem dospělá," namítnu. Blbá výmluva.
,,Facku můžeš schytat i ve třiceti," zavrčí. No to můžu. To nepopírám. Ale .. fihaaaaaa.
,,Máti, vždyť mě ještě zdaleka těch třicet není," odvětila jsem uraženě.
,,A teď už tě mám vážně plné zuby!"
,,Jeeee, můžeme si podat ruce, maminečko," zasměju se.
,,Až se vrátíte z Itálie, přijeďte n návštěvu," navrhne a já se málem zadusím. Jo, tak to jsi uhodla.
,,Ehm, spíš ne. Ale díky za nabídku," zasměju se a zavěsím dřív než stihne něco namítnout. Tak jako pardon? Vola mi ve tři ráno, je protivná jak .. ehm, ehm a jenom prudí jak kdyby mi bylo patnáct. Tak co to má být?
ČTEŠ
Falling I Think I'm For You
FanfictionUž je to sedm let, co Renesmee odjela od Damona. Ačkoliv na něho pořád nemůže zapomenout, snaží se žít normální život se svou šestiletou dcerkou Rebeccou. Jenomže osud je velmi nevyspytatelný a tak se tahle dvojice znovu setkává. Co s nimi udělá je...