Falling I Think I'm For You

62. Kapitola

Pohled Damona
Seděl jsem v čekárně už dost dlouho nato, aby mi došlo že nic z toho, co se tady děje, určitě není v pořádku. Max mi spal v náruči a držel mi přitom prst. Byl roztomilý, jen kdybych teď nemusel myslet na úplně jiné věci. Nechápu co se mohlo pokazit. Vždyť Renesmee říkala, že ... Renesmee říkala ... Ona mi lhala? Skvělý. Chodbou se rozléhaly kroky a chvíli po tom vedle mě stálo hned několik lidí. Alarick, Emma a .. Bella? Jak ona se to dozvěděla?! To je asi stejně jedno.
,,Jezuskyyy, ten je sladký," rozplývala se Emm a já slabě přikývnul. ,,Jak se jmenuje?" vyzvídala, ale já byl myšlenkami úplně někde jinde. Včera byla ještě úplně v pořádku a teď najednou je s ní, co? Kdyby mi aspoň někdo cokoliv řekl, ale všem je to nejspíš úplně u prdele, nebo co dělají. ,,Na něco jsem se ptala," odkašle si Emma. Kouknu na ni. Aha, to jméno.
,,Max," řeknu a ona pozvedne pobaveně obočí. Co?
,,Víš, bráško, to jméno už jsem si zjistila i bez tebe, ale jestli si ho můžu vzít," uculí se. Oh, aha ... Moje chyba. Podám ji malého a pohodlně ss opřu o opěrku lavičky za mnou. Tohle je teda situace.
,,Můžu vědět, co se stalo?" zeptá se Bella. Ne! Povzdechnu si.
,,Nevím. Zatím nikdo nic neví," pokrčím rameny. Vedle mě se posadí Rick a položí mi ruku kolem ramen. V tom se otevřou dveře ordinace a z ní vyjde doktor, který měl na starost ošetření moji přítelkyně. Zvednu se.
,,Už víte, co s ní je?" zeptám se skoro ihned a doktor se trochu zamračí, když uvidí, kolik je tady lidí.
,,No, ano. Ale prosil bych s vámi mluvit o samotě," pousměje se a já přikývnu. Vydám se za nim do jeho kanceláře, kde on se posadí. Já zůstanu stát.
,,Proč najednou takový zvrat? Včera byla ještě naprosto v pořádku," řeknu doktorovi a on nakrčí čelo. Něco se mu na mé větě nejspíš nezdá.
,,Mohla tak vypadat, to ano. Ale v pořádku nebyla ani v nejmenším. Byla na tom vážně hodně špatně a to zvlášť teď v posledních dnech. Divíme se, že teď vůbec, pardon že to takhle říkám, přežila," vydechne doktor a já na něj zírám jako na ducha. Prosím? Ona ... vážně mi to neřekla. Já celou dobu nic nevěděl.
,,Takže teď je na tom jak?" zadívám se na doktora, který si promne čelo.
,,Vaše přítelkyně si prošla klinickou smrtí, pane. Takže nedovolím si tvrdit, že zrovna dobře. Teď momentálně je v kómatu a s tím už my nic neuděláme. Je to jen na ni, jestli má sílu se sem ještě vrátit, nebo už to vzdala," usměje se doktor sklesle. To je snad nějaký dost blbý sen, ne?!
,,Tak děkuji," zamrmlám a vyjdu z té místnosti. Mám pocit že se se mnou točí snad úplně všechno. Tohle je v háji! V háji! Prostě je to v hajzlu! Žádný zatracený klid už mi ani nemůže pomoct.
,,Co s-" chce se zeptat Emma, ale když si všimne mého výrazu okamžitě pusu zavře.
,,Řekneš nám jak je na tom?" zamračí se trochu Rick s Bellou po boku. Max v náruči mé sestry začne brečet a ona se na něj vyděšeně podívá. Jakoby mi nikdy dítě nevychovala. Proboha. Vezmu si ho od ní a on hned přestane plakat.
,,Špatně," mýknu rameny a oni si vymění pohled.
,,A to znamená, prosím tebe, co?" vydechne Bella. Odkašlu si a ani si neodvažuji se na ně podívat.
,,Je v kómatu a vážně není velká naděje, že se probudí," povzdechnu si. A pak se vydám s malým v náruči do jejího pokoje. Posadím se na židli u postele a sleduju jak přístroje pravidelně pípají a její hrudník se zvedá jen díky tomu. Max se trochu zavrtí.
,,No, dívej se .. tady máš mámu," usměju se a zpátky se postavím, aby lépe viděl. Možná se mi jen zdá, že se teď trochu uklidnil. Položím ho do postýlky pro novorozence, která je připravena v pokoji a přejdu zpět k posteli. Dotknu se její chladné ruky ve které má zavedeny nějaké hloupé hadičky.
,,Renesmee, slyšíš mě?" zamumlám. Jasně že ne. Ani neví, že tady jsem. ,,Budeš v pořádku, vážně," zašeptám, ale ona dál leží na nemocničním lůžku jako mrtvá. Mrtvá. Smrt. Třeba už tady ani není. A tohle .. je pro ní už naprosto zbytečný. Kurva! Frustrovaně si prohrábnu vlasy a zaskřípu zuby. Ne, ne, ne! Vždyť .. Do prdele. Nebude to v pohodě. Moc lidi se z komatu neprobudí. Jdu pryč z pokoje a trochu prudce za sebou zavřu dveře. Malý začne brečet a sestra, která hlídá tohle oddělení za ním hned jde a začne se o něj starat. Já jdu pryč.
,,Kam jako jdeš?" oboří se na mě Alarick.
,,Jdu domů. Tady stejně nic nezmůžu," zavrčím a vysmýknu se z jeho ruky, která mě chytla za paži. Emma chce něco říct, ale rozmyslí si to. Kéž by i můj přítel.
,,A co Max?" odfrkne si.
,,Co by? Teď je ještě pod dohledem doktorů a pokud ti to nedochází .. Rebecca by taky měla něco vědět," zamumlám.
,,Já jen jestli tě zase nenapadají nějaké blbosti," pokrčí rameny. Aha?
,,Tak to teda díky. Aspoň vidím, kdo mi tady důvěřuje, kamaráde," ušklíbnu se a projdu kolem něj. Idiot.