Falling I Think I'm For You

24. Kapitola

Pohled Damona
Už tři dny v kuse jsem seděl s notebookem. Zkoušel jsem už snad úplně všechno. Alexovi data, všemožné hesla, obvolat známé nebo najít aspoň nějakou stopu, ale nic. Musel jsem si prostě přiznat, že mě Alex porazil ve vlastní hře. Ne! Já se nevzdám jen tak lehce a už vůbec ne, když jde o Renesmee.
,,Damone, měl by ses jít prospat," ozve se za mnou hlas Alaricka. Otočím se na něho a zavrtím hlavou. Loknu si z hrnku s kafem. ,,Myslím to vážně. Nespal si tři dny a to kafe už není zdravý," vydechne a já zývnu. Je pravda, že unavený jsem, ale ztratil bych tak minimálně pět hodin hledání.
,,Ne, nevidíš že něco dělám," zavrčím podrážděně. Začne mi zvonit mobil. S nadějí ho vytáhnu z kapsy, ale je to jen Katherine. Co po těch letech může chtít? Naznačím Alarickovi, kdo volá a on pozvedne obočí. Přijmu hovor.
,,Ehm, Katherine?" zeptám se nejistě. Třeba má někdo její mobil nebo co já vím.
,,Damone, potřebuju s tebou mluvit," vyhrkne a já protočím očima. To zrovna ..
,,Momentálně nemám čas," odfrknu si. Nechci na ni být hnusný, když mi nic neudělala, ale jsem dost nervózní.
,,A když řeknu, že vím kde je Renesmee?" pronese šeptem. Sakra .. ona asi nemůže mluvit kvůli Alexe a já tak zdržuju.
,,Fajn. Zítra v poledne?"
,,Dobře, přijedu za vámi." Ani se raději neptám, jak bude vědět, kde jsme. Samozřejmě na to má své prostředky. Položím mobil na stůl a otočím se na svého nejlepšího přítele.
,,Katherine ví, kde je Renesmee a z nějakého neznámého důvodu se nám rozhodla pomoct," oznámím mu. Překvapeně se na mě podívá.
,,Ty ji jako věříš?" zamumlá a já si povzdechnu. Nemám jediný důvod ji nevěřit. Nikdy mi nic zlého neudělala. Aspoň ne schválně. A to že pracuje pro Alexe .. to je jedno procento ze sta, že to dělá kvůli němu.
,,Ano, věřím," přikývnu. A teď bych se snad mohl jít vyspat, když nám Kath pomůže. I když .. no ta chvilka mě snad nezabije.
Potichu otevřu dveře pokoje, který nám s Rebeccou přidělili. Myslel jsem si že už spí, ale ne. Zavřu dveře a ona se posadí.
,,Proč nespíš?" zeptám se jí. Už je něco po půlnoci a to je doba, kdy už by měla normálně spát.
,,Stýská se mi po mamince. Kde je?" zašeptá. Zarazím se. Lehnu si k ní na postel a přitáhnu si ji do objetí. Začne brečet.
,,Neplač, máma je v pořádku," zamumlám ji do vlasů. Teda doufám .. Neodpustil bych si, kdyby se ji něco stalo.
,,Tak proč ani nezavolá," vzlykne a podívá se na mě. Zatraceně,
,,Ehm, ona mi psala. Že je v pořádku, ale nemůže zavolat, protože je tam blbý signál," vysoukám ze sebe. Co to melu?! Ta holka není blbá.
,,Tak jak ti mohla asi tak napsat," zase se posadí a založí si ruce na hrudi. Já se vzdávám.
,,Prostě je v pořádku, ano?" Nebo možná ne, ale tahle představa byla katastrofální.
,,Dobře."
***
Pohled Renesmee
Už jsem tady byla tři dlouhé dny. A přesně tak dlouho trvalo Katherine zajistit si dostatek bezpečí na to, aby mohla zavolat Damonovi a domluvit se s ním. Alex si totiž své lidi hlídal pořádně. Absolutně jsem netušila, jak to tady teď zvládnu, když odjela. Alex se ke mně za to, co jsem mu řekla první den, choval jako ke kusu hadru.
Modřiny jsem měla snad úplně všude. A fackovat mě byla jeho oblíbená zábava. Jak by taky ne. A myslím, že mi zlomil ruku, ale tím jsem si jistá nebyla. Ozvalo se hlasité vrznutí dveří a Alex vešel dovnitř. Instinktivně jsem začala ustupovat. Nikdy za mnou nechodil jen tak na pokec.
,,Kam pak, Renesmee? Snad se mě nebojíš?" zasměje se ironicky a zastaví se v půlce kroku. Kdybych řekla ne tak bych teda pěkně kecala. Polknu.
,,Co po mně zase chceš?" povzdechnu si a na jeho tváři se objeví náznak pobavení.
,,Ty moc dobře víš, co chci," olízne si ret. Kouknu na něho s odporem v očích.
,,To se raději nechám zabít," zavrčím znechuceně. Udělá pár kroků a ocitne se u mě. Chytne mě silně za zápěstí a já už si sem jistá, že ho mám zlomené.
,,Stejně nejsi nic jiného, než obyčejná děvka. Tak ze sebe nedělej bůh ví co," zařve na mě a žduchne do mě takže spadnu na pohovku, která stála za mnou. Sakra. Chci se zvednout, ale nestihnu to, protože jeho tělo je najednou nad tím mým.
,,Vypadni," vykřiknu a snažím se ho ze sebe shodit. Ale s tou mou poraněnou rukou a kompletně celým tělem to moc nejde.
,,Přiznej si, že mě chceš," zašeptá a začne mě líbat. Začnu prudce vrtět hlavou a prokousnu mu ret. Zvedne se ze země a chytne se za pusu. ,,Kurva, já tě zabiju!" zařve. ,,No však počkej. Já ještě přijdu," zavrčí a když odchází práskne dveřmi. Fuj .. A navíc mě teď bolí totálně celé tělo, protože na mě ležel plnou svou vahou.
Chci domů .. stýská se mi po malé, Damonovi. Ach, Rebecca .. zlatíčko moje. Doufám, že aspoň ona je v pořádku.