Falling I Think I'm For You

20. Kapitola

- Hm, velice šťastná rodinka :)) To by mě zajímalo, jak dlouho vám to vydrží 'xoxo'

Tenhle vzkaz mi přinesl listonoše dnes odpoledne zabalený v nějaké maličké krabičce. Četla jsem ho už snad po padesáté a snažila se uvědomit si pointu slov na papíře. Mělo to být varování, že se blíží něco zlého? Nedokázala jsem to pochopit.
,,Kdo to byl?" ozval se za mnou Damon a já rychle smuchlala papír a zastrčila si ho do kapsy.
,,Ehm, sousedka. Chtěla půjčit vajíčka," vysoukám ze sebe. Damon pozvedne obočí, ale nekomentuje to. Zapípá mi mobil. Neznáme číslo.

Pročpak nechceš Damonovi ukázat vzkaz? Ach, naivní Renesmee :)) No dočkáš se .

Co to má do háje znamenat? To mají být výhružné zprávy nebo co. Sledovala jsem obrazovku svého mobilu. Vážně jsem se docela bála, ale nechtěla jsem tím Damona zatěžovat. V práci toho teď měli víc než dost, protože jim nevyšel jeden obchod za dost velké peníze a navíc by z komára udělal velblouda.
Esemesku jsem pro jistotu smazala a mobil vrátila zpět do kapsy. Ehm, ne že by se mi Damon vrtal v mobilu, ale kdyby náhodou.
Za necelé čtyři dny jsou Vánoce, a proto už je Rebecca s námi doma. Od včerejška mají prázdniny. Akorát mi to trochu teď nevyhovovalo, protože ji nechci nechávat doma samotnou. No tak co už, do obchodu můžu zajet i sama.
Vydala jsem se do obývacího pokoje, kde se Damon s Beccou dívali na šmouly. Když mě malá uviděla zvedla se z pohovky a běžela za mnou.
,,Copak je?" usmála jsem se na ni.
,,Já už vím, co chci na Vánoce," oznámila mi pyšně. Jo, to ví už tři měsíce.
,,A proč to říkáš mě? To napiš Santovi," pousměju se. Na chvilku mě pozoruje zkoumavým pohledem a pak se zase roztomile usměje.
,,Ne, už nic nového nechci. Svůj dopis už jsem mu poslala. Jen jsem tě zkoušela," zasmála se. Eh? Pohladila jsem ji po vláskách.
,,A proč, prosím tě," nechápavě jsem se na ni podívala. Pokrčila rameny a šla si sednout zpět k televizi. Já si šla sednout do kuchyně a sepsat nákup.
Ucítila jsem rty na svém krku a nejdříve jsem se trochu lekla. Otočila jsem hlavu a setkala se s Damonovými rty. Políbila jsem ho.
,,Co to mělo znamenat?" zeptám se ho. ,,To s tou Beccou," dodám.
,,Taky se mě na to ptala. Prý pár lidí ve škole říkalo a kecy kecy," odpoví mi. Aha .. no jistě. Musím se smířit s tím, že Rebecca nebude malá holčička pořád. Třeba tento rok mi to ještě vyšlo, ale příští rok .. To už asi ne.
,,Hele, musím zajet do obchodu, ale nechci ať je tady Rebecca sama. Zůstaneš tady, jo?" zadívám se na něho.
,,A kam bych měl chodit?" zeptá se naštvaně. Jo, teď to vážně vyznělo jako bych mu nevěřila. Pitomé zprávy, vzkazy nebo výhružky.
,,Ne, nikam. Já jen říkám," pokrčím rameny. Chvilku mě nechápavě pozoruje, ale nakonec přikývne.  
,,Mluvil tady někdo o obchodu?" přiběhne za námi Rebecca s úsměvem od ucha k uchu. Zasměju se.
,,Jo, zajedu něco nakoupit," usměju se na ní.
,,A já jedu taky?" koukne na nás. Ne, chtěla jsem jet sama, protože jsem si potřebovala utřídit myšlenky. Damon nejspíš poznal, že něco není v pořádku.
,,Ne, ty budeš sedět a koukat na televizi," oznámil ji.
,,A co když nechci? Chci jet do obchodu," zamračila se. Co to s ní je? Takhle se nikdy nechovala.
,,Rebecco, nech toho," řekla jsem ji.
,,Prostě máma pojede do obchodu sama, ano?" obrátil se na ni Damon.
,,A proč musím být doma?" dupla nohou o zem. Ehm .. tak teď tomu nerozumím. Vždyť byla vždycky tak hodná. Asi má jen blbý den.
,,Rebecco, prostě budeš doma a já za chvilku přijedu," trochu jsem zvýšila hlas, ale to ji asi bylo jedno.
,,Ne," odsekla mi.
,,To nebyla otázka. A pokud se ti to nelíbí můžeš být zavřená v pokoji. Mně to problém nedělá," pronesl Damon klidně, ale nejspíš to mělo větší účinek.
,,Tak teda jo, ale doneseš mi něco dobrýho?"
,,Určitě."
***
Ukládala jsem tašky s nákupem do kufry, když se vedle mě objevila něčí postava. Otočila jsem se a spatřila Alexe. To mě jako pronásleduje nebo co?! Rozhodla jsme se ho ignorovat. Chtěla jsem si vytáhnout kličky od auta, ale neměla jsem je. Najednou mi moje společnost něčím zaštěrkala před obličejem.
,,Promluvíme si a já ti dám ty klíčky," oznámí mi. Povzdechla jsem si a chvilku ho naštvaně pozorovala. Tohle má být vydírání ..
,,Alexi, co po mně furt chceš? To mě nemůžeš konečně nechat na pokoji?" zavrčím a natáhnu se po svých klíčích. Uhne rukou. Debil.
,,Přísahal jsem sladkou pomstu, krásko," mrkne na mě. Cože? Tak teď tomu nerozumím. 
,,Zbláznil ses?" nakrčím obočí a založím si ruce na hrudi. Se smíchem zavrtí hlavou.
,,Ach, jistěže ne. Pamatuješ ještě Christophera?" nakloní se blíž ke mně a mně při vyslovení toho jména přejede mráz po zádech. Damonův otec ..
,,Bohužel," přikývnu. Alex se mírně usměje.
,,Pracoval jsem pro něho a ta smrt byla jen menším zádrhelem našeho plánu. Takže teď je to na mě," usmál se děsivě. Vyděšeně jsem ho pozorovala. Co to sakra mele?!
,,Ty už jsi měla být dávno mrtvá a Damon .. ten taky. Já svůj slib dodržím," zašeptá mi do ucha. Otřepu se a odstrčím ho od sebe.
,,A jak to chceš asi tak udělat, magore," odfrknu si. Naoko ublíženě se na mě podívá. Pak se zase zasměje.
,,Přes Rebeccu, krásko," pokrčí rameny. Cože?!
,,Ne! Alexi, na to zapomeň!" zařvu na něho.
,,Klid, tomu dítěti se nic nestane. Teda .. uvidíme. No čas ukáže," ušklíbne se a chce odejít. Ještě po mně hodí kličky od auta. ,,Adiooos!" zamává na mě a pobaveně odejde. Odejde jako vítěz.