Falling I Think I'm For You

64. Kapitola

Z pohledu třetí osoby
Už to bylo nějaký ten pátek, co tělo mladé dívky leželo téměř nehybně na nemocničním lůžku. Pouze pravidelné zdvíhání hrudníku naznačovalo, že je ještě při životě. Ačkoliv mohly za to pouze přístroje. Třeba byla duchem už úplně jinde a svět okolo ní byl jen vzdálenou kulisou. Jenže zde byli lidé, kteří přímo potřebovali její návrat zpět. Přítel, dcera, syn, matka, přátele ... Pro všechny to muselo být těžké období. I když teprve měsíční Max toho moc vnímat nedokázal.
,,Renesmee," zašeptal tichý a tlumený hlas Damona, když se ocitl v její blízkosti sám. Nejspíš stále čekal na malinký a nepatrný pohyb, ale nedočkal se ničeho. ,,Prosím, probuď se! A dokaž že se doktoři prostě jen spletli," pronese zoufale. Šance na přežití je jedno procento ze sta. Není to dobrý. Její stav se může změnit během minuty, vteřiny. A nikdo to nedokáže ovlivnit. Ale přiznat si to taky nechce nikdo.
Malý chlapeček se začne vrtět v náruči svého táty a posmrkávat. Nejspíš už se začíná probouzet. Damon se trochu zamračil a zadival se na svého syna.
,,Maxi," povzdechl si, když se děťátko rozbrečelo naplno. Začal ho jemně houpat a on se pomalu uklidnil.
***
Pohled Damona
Vyšel jsem z pokoje a spícího Maxe položil do autosedačky. Chtěl už jsem jít, protože jsem musel ještě vyzvednout Rebeccu ze školy, ale zastavil mě doktor. Oh .. to nikdy nevěstí nic dobrého.
,,Děje se něco?" zadíval jsem se na něj a on si zastrčil ruce do svého doktorského pláště. Povzdechl si a chvilku váhal, než se na mě zase obrátil.
,,Vlastně ano," vysoukal ze sebe odměřeně. Kývnul jsem, ať pokračuje. ,,S vaši přítelkyní je to mnohem horší, než jsme předpokládali. A jediné, co ji teď drží při životě jsou naše přístroje. Ani bych se nebál tvrdit, že už nás dávno opustila," pronesl s vážností v hlase a mně chvíli trvalo, než jsem si to uvědomil. Muselo mi nejdříve dojít, co mi tím naznačuje.
,,Chcete ji snad odpojit?" skoro jsem vykřikl, ale udržel jsem se dost dobře. Lékař si odkašlal.
,,Pane, je to ... nejlepší řešení. Nemůžeme ji tady držet na sílu. Dáme ji čas do konce týdne a pokud nenastane jediný náznak zlepšení, pak budeme muset udělat, co je nutné," vysvětlil mi. Do konce týdne?! To je jen 5 dní. Ten chlap se pomátl?!!
,,Nemůžete to udělat bez svolení .." Belly.
,,To my víme. A paní Cullenová na to měla stejný názor jako my," oznámil mi doktor. No samozřejmě. Skvělá matka, vážně.
,,Jak myslíte .. Nashledanou," zavrčel jsem a ze země zvedl sedačku s malým, který pořad klidně spal. To bych si taky přál.
,,Nashle," uslyším ještě hlas doktora. Nejraději bych mu teď ukázal prostředníček. Idiot jeden. Týpek přiblblej. Asi si mysli, že když má vysokou tak se z toho všichni poserou. Ať se jde bodnout.
***
Zlatíčka, je mi to moooc líto, ale pomaličku se blížíme ke konci. Už bude jedna možná dvě kapitoly, více ne. A asi je jasný, kam tenhle konec bude směřovat. Ale upřímně ... přece není možné, aby po tolika prožitých věcech, měla pořad tolik štěstí. Jednou to přijít muselo. Takže .. příště se asi dočkáte poslední kapitoly, což by byl jen prolog. Děkuju moc za všechny, kdo měli se mnou a moji knížkou trpělivost. Zbožňuju vás 🙏