Falling I Think I'm For You

53. Kapitola

Už jsme byly zpátky doma asi týden a abych řekla pravdu .. úplně jsem zapomněla na svou drahou maminku a její prosby. Úplně jsem to vypustila z hlavy, protože jsem teď měla na starosti trochu jiné věci. Třeba začít vybavovat Rebeccu do školy, shánět první věci pro našeho malého chlapečka, který chudáček zatím neměl ani blbý kočárek a to už se měl narodit nanejvýš za tři měsíce. A pak taky snášet Damonovi přehnaně ochranitelské sklony. Ano, nejenže už jsem měla zákazané to kafe, ale teď toho bylo ještě stokrát víc, no co vám budu povídat. Naštěstí jedno plus tady bylo. David mi dal pokoj a začal se chovat poměrně normálně. Dalo se s ním mluvit a myslím, že i Damon si ho teď docela oblíbil, ale to je tajné. Nejspíš by to ani za nic nepřiznal, ale je to pravda. A nakonec naše svatba, to už je oříšek. Jak jsem řekla .. nehodlám se vdávat s takovým břichem! Promiň to mamince, Maxíku. A samozřejmě taky by nebylo dobrý hned po narození prcka, tudíž jsme to nechali na dobu neurčitou.
,,Zlato?" zavolal Damon najednou ze své pracovny a já se neochotně zvedla z pohodlného gauče. Koukala jsem zrovna s Beccou na pohádky. Teda ona, já přemýšlela nad vším možným.
,,Co se děje?" došla jsem za ním. Jenže jsem ho nenašla sklánějícího se nad hromadou složek. Místo toho upíral pohled někam ven, z okna.
,,Proč jsi mi neřekla, že přijedou vaši?" pozvedl obočí a konečně se na mě podíval. Co?! Počkat! On si jako dělá srandu, že? Bohužel ne.
,,No to si děláš pr-" zarazila jsem se. ,,Srandu," dokončila jsem to. Jop, další z pitomých pravidel, pana Salvatora. Prý je Max zrovna v období, kdy už vnímá okolní svět a .. jo, je to na hlavu. Hned nato se ozval zvonek u dveří. Výborně.
,,Rebecco, prosím," zakřičel Damon do obývacího pokoje.
,,A co jako děláš ty?" pozvedla jsem obočí.
,,No, musím do práce," pokrčil rameny. No to tak. Tady zůstaneš, chlapče.
,,Nemusíš. David to zvládne sám," zamračila jsem se a on si povzdechl. Hodil si bundu zpátky na židli.  Vydala jsem se vstříc svým milovaným rodičům.
,,Ehm, co tady děláte?" zeptala jsem se místo pozdravu. Jo, jsem velice slušně vychována. Pšt.
,,Nemůžeme navštívit svou dceru a vnučku?" pozvedla moje máma neznatelně obočí. Zadívala se na mé vypouklé břicho. Prosím, to ještě neviděla těhotnou holku, či co?!
,,Ne," zamumlala jsem spíš pro sebe, ale při mém štěstí to stejně zaslechli oba mí rodiče.
,,A tvůj .. přítel by se taky mohl naučit zdravit," povzdechne si máma a já se obrátím na svého snoubence, který stojí opřený o futra v obývacím pokoji a otráveně nás pozoruje.
,,Však ty jsi ho taky nepozdravila," namítnu a máma mi věnuje načuřelý pohled. Hm, skvělá návštěva. Takže jsme si hezky popovídali a už můžete jít, ne?
,,Ehm," odkašle si táta, který doteď téhle zapeklité situaci jen přihlížel. Tatínku, ukaž že si na straně svoji jediné dcerušky! ,,Bello, myslím že zbytečně přeháníš. A vám dvoum gratuluju k zasnoubení a .. dítěti," pronese trochu odtažitě, ale s mírným úsměvem. Ha!
,,Děkujeme a mimochodem ráda tě vidím," usmála jsem se. Ano, jen jeho. Otočila jsem se na Daie, protože slušný k mému tátovi by být mohl.
,,Jo, děkujeme," kývne a ruce si zastrčí do kapes. Hmm, a co teď?
,,Kde je zase ta Rebecca?" mlaskne nespokojeně moje matka. Ježíš. Pokrčila jsem rameny a Damon taky. ,,Hm, aha. Takže vy ani nevíte, kde máte dítě? Tomu říkám zodpovědnost," zavrtí hlavou. Mami, dost! Viděla jsem na svém příteli, že už pomalu ztrácí nervy. A to se mi nelíbilo.
,,Je někde doma," odfrkl si. Jo no.
,,Někde? Co když třeba upadla a ublížila si? Nebo cokoliv," zamračí se Bella. Ajj. To stačí! Damon se otočí na patě a jde zřejmě za Rebeccou. Jenže až sem jdou slyšet jeho, ne zrovna tiché a slušné, nadávky. ,,A ty nám nenabídneš ani nic k pití?" Proč bych měla?
,,Tak nečekala jsem, že přijedete," povzdechnu si. Co ji zase je?!
,,To je teda výchova," založí si ruce na hrudi.
,,No jo, máti. Co naděláš. Tvoje výchova se nazapře," pokrčím rameny a ona je najednou úplně rudá. Trefa do černého, vážení.
,,Co kdyby ses přestala chovat jako rozmazlená puberťačka? S takovým přístupem to nakonec bude tvoje dcera, která se k tobě bude chovat ještě hůř než ty ke mně," zavrčí. Hah, no to asi těžko.
,,Já si svou dceru vychovat umím," mýkne rameny a to už přijde Rebecca s Damonem v patách do obývacího pokoje.
,,Co je pořád?" odfoukne si vlasy z očí. Ehm, no dneska je to asi výjimka. Ale jinak je to úplný andilek, vážně! Damon se k ní skloni a něco ji řekne, ale to já neslyším, nikdo jen ona. ,,Ehm, chtěla jsem říct, ahoj babi," usměje se. Jako vážně? No prosím ..
,,Taky tě zdravím," pozdraví ji moje matka. ,,Jak se máš tady doma?" Eh .. ?!!
,,Dobře, proč?" zamračí se mírně moje dcera a moje máma pokrčí rameny,
,,Nevím, tak jestli se ti rodiče dost věnuji?" Tak jako promiň?! Co to má být? Ta má pozornosti víc než dost. Hlavně od Damona.
,,Jo! Táta mě bere vždycky o víkendu do kina a na oběd a přes týden chodím s mámou a moji kamarádkou vždycky na hřiště a tak." Ne, nebere ji tam každý víkend a na hřiště taky nechodime pořad, ale aspoň vidíte jakou mám věrnou holčičku. Chytrá je určitě po mně. Ale moje maminka se na ni divá jako by se pomátla. Jo, aha .. to osloveni táta. Ups .. 
,,Vždyť tady Damon snad není tvůj táta ne?" zavrčí. Bože ..
,,Proč by nebyl?" zadívá se na ni Rebecca nechápavě. Jasně, že ví že Damon není její pravý otec, ale není to jedno?!
,,Hm, to je jedno," zavrtí máma hlavou. What?! ,,Tak my už teda půjdeme. Ozvi se někdy, Renesmee."
,,Jo?"
U