Falling I Think I'm For You

35. Kapitola

Myslím že dnešní den byl dokonale stvořený pro to, abych si upevnila vztah se svou mámou. Ne, tak takhle to podat bylo dost mimo mojí úroveň. Jednoduše už jsem na ni nechtěla být naštvaná, ale zjištění že se mi vlastně ani jednou jedinkrát neozvala nebo se o usmíření nepokusila ona, bylo na mě trochu moc. A tak jsem se na to vykašlala .. znovu. Možná to bylo mou trvrdohlavou povahou, ale ona se taky přece nesnažila. A navíc jsem toho teď měla hrozně moc.
Rebecca odjela na jarní prázdniny i s Chloe k Damonově matce, což nám zrovna teď dost vyhovovalo. Zrovna tento týden jsme totiž dostěhovali poslední kusy nábytku do našeho nového domu. Ano, domu. U Alaricka jsme nemohli zůstat věčně a Damon okamžitě zamítl návrh, že by bylo fajn bydlet v městském bytě. Takže samozřejmě koupil luxusní vilu kousek za městem, kde byl naprostý klid. Jenže jak už jsem řekla ... luxusní. Prostě vila allá Damon Salvatore. Tudíž na mě bylo teď všechno vybalit a přemístit na své místo. Jenže jak to asi chcete udělat, když máte zařizovat dům, který má přes patnáct místností?
Jenže na to já bych se mohla vykašlat. Měla jsem to vymyšlené. Zařídím naši ložnici s koupelnou, pokoj Beccy a koupelnu v horním patře, Damonovu pracovnu, obývací pokoj, kuchyň, předsíň. Ptáte se na co je tady teda tolik pokojů? No, takže kromě toho že má můj přítel vážně v oblibě drahé a honosné věci, už to má dávno rozmyšlené. Domácí kino, snad tři nebo čtyři pokoje pro hosty, domácí knihovna a nevím co všechno, ale na tohle už má on najaté nějaké lidi. Naštěstí. V kapse mi začal brnět mobil a já položila na zem krabici, kterou jsem vybalovala u své dcerky v pokoji. Přijala jsem hovor Damona.
,,Copak, lásko?" zavrněla jsem do mobilu. Hned nato jsem se uculila. Nechápala jsem co se to se mnou děje. Jak někdo může být pořád tak poblázněný zamilovaností i po takové době?
,,To musím nutně něco potřebovat, když ti volám, zlatíčko," odpověděl mi taky roztomilou přezdívkou. Pro sebe jsem se usmála a posadila se na okraj postele, která ještě nebyla tak úplně zprovozněna ke spaní.
,,Ne, to ne," zasmála jsem se. Ačkoliv bylo jasné, že jen tak nevolá. Kdybych mu náhodou zachyběla, prostě by mi napsal.
,,No, ale něco by tady bylo," pronese opatrně. Jako bych to neříkala. Se smíchem zavrtím hlavou a to i přesto že to on nemůže vidět.
,,Chceš večer někam jít?" zeptám se s mírným povzdechem. Nechtěla jsem aby to vyznělo, že mi to vadí. Nemohl se mnou přece trávit všechen svůj čas. Ani jsem to po něm nechtěla, ale docela se v tom domě bojím být sama, když to tady pořádně neznám. Obzvlášť v noci.
,,Vlastně jo. S novým kolegou z práce," odpoví nejistě. Věřila jsem mu. Jasně že jo. Jen se mi nelíbil tón jeho hlasu.
,,A v čem je problém?" odvětila jsem. Často chodíval se svými spolupracovníky na panáka nebo na pracovní večeře. Nebylo to nic nezvyklého.
,,Znával jsem kdysi jeho otce .. nejsem si úplně jistý jestli tomu klučinovi můžu věřit," odpoví s mírnou nejistotou v hlase. Klučina, pomyslím si pobaveně.
,,Mluvíš o něm jako o desetiletým prckovi," ušklíbnu se a zavrtím hlavou. No jo, prcek. Už brzy budu mít doma taky maličkého prcka.
,,Je mu osmnáct, takže zas tak daleko od pravdy nejsi," odvětí mírně podrážděně. Vážně je mladej .. A to dost. Od Damona o takových patnáct let .. A od kluků ještě o něco víc.  Je dokonce mladší než já sama.
,,Copak si myslíš, že ho poslal jeho otec?" zamračím se mírně. Cítím jak se Damon sekaně nasechne a hned na to vydechne.
,,To nevím .. A k tvojí otázce. Ano máme jít na pracovní večeři a chtěl jsem se zeptat, jestli půjdeš taky," řekne a mě srdce mírně poskočí. Chtěl mě vzít na svou pracovní večeři. Což znamenalo, že chtěl aby všichni oficiálně věděli o našem vztahu. Půjdu. Ale nemám co na sebe .. Sakra. Protože pokud šlo o Damonovu firmu a jejich večeře, vypadala bych tam divně i v džínech za sto dolarů. Možná v šatech za dvěstě bych vypadala jak se sluší a patří, ale na to já vážně finance neměla. A Damon jakoby vytušil mé zaváhání. ,,Za půl hodinky je u tebe Emma a půjdete nakupovat," oznámí mi. Zakašlu. Já a nakupovat? Copak se úplně pomátl.
,,Damone, vážně si toho vážím, ale já nemám-" začala jsem, ale on mě přerušil dřív než jsem stihla dát dohromady smysluplnou větu.
,,Poslal jsem po Emm svou kreditku, takže si můžeš koupit, co budeš chtít. Vážně cokoliv. Nemusíš jen oblečení na tu večeři," uklidni mě. Teda pokusí se o to, ale já si jen povzdechnu. Mám teď jediné štěstí, že moje břicho se začne projevovat až za tak dva měsíce, protože nakupovat luxusní šaty ještě k tomu, když mi pak nebudou dobrý by byla škoda.
,,Jsi blázen," zamumlám podrážděně. A myslím to vážně. Takhle zbytečně rozhazovat peníze. I když miliardáři to tak asi většinou mají. Můžou si s penězma dělat, co chcou.
,,Taky tě miluju," uslyším jeho smích. Blbě se usměju a zadívám se do prázdna. Miluju ho nejvíc na celém světě.
,,Nenávidím nakupování," zafuním.
,,Vyzvednu tě v osm."