Falling I Think I'm For You

21. Kapitola

Odvahu říct o tom všem, co se děje Damonovi jsem sbírala celé tři dlouhé dny. Nevěděla jsem jak mu to říct nebo co bych mu vůbec měla říct. Sama jsem byla vyděšená k smrti. A říct mu to v den Vánoc taky nebyl asi nejlepší nápad, ale pokud to neřeknu teď, už asi nikdy.
Na Vánoce jsme byli u Alaricka, protože měl velký dům a říkal, že přece nebudou sami v tak velkém domě. Takže my s Rebeccou, Emma, její manžel, Chloe a Alarick, Theresa a Chris. Alarick a Theresa zrovna pracovali na štědrovečerní večeři. Emma a Tomas měli na starost děti a my s Damonem balení dárků. Seděli jsme sami na zemi v jednom z pokojů a já najednou věděla, že mu to dokážu říct.
,,Damone?" obrátila jsem se na něho. Přestal psát jména na zabalené dárky a otočil se na mě.
,,Už ses mi konečně rozhodla říct, co se děje?" povzdechl si. Věděla jsem, že ví že něco není v pořádku. On jen nevěděl přesně co.
,,Jde o ... Alexe," vysoukala jsem ze sebe. Sevřel ruce v pěst a zase je povolil. Čekala jsem až se uklidní.
,,Co s ním?" vydechl. Tak jo .. To zvládnu.
,,Nejdříve mi přišlo pár výhružných vzkazů a pak jak jsem jela nakoupit za mnou přišel k autu. Řekl že se pomstí za tvého tátu a taky že už jsme měli být oba mrtví. A taky mluvil dost nesrozumitelně ohledně Rebeccy," oznámila jsem mu na jeden nádech. Zíral na mě málem s otevřenou pusou.
,,A to mi jako říkáš teď?" zvýší trochu hlas. Přiložím mu prst na rty. Nechci aby to věděl třeba Rick. Aspoň ne teď.
,,Damone, já mám vážně strach .." zašeptám. Povzdechne si a přitáhne si mě do objetí. Opřu si hlavu o jeho hrudník.
,,Neboj. Přísahám že se tobě ani malé nic nestane," zamumlá mi do vlasů. Byl to slib, který zůstal viset ve vzduchu. Oba jsme moc dobře věděli, že tohle slíbit nemůže. Ale momentálně to ani jeden z nás nechtěl přiznat.
***
Bylo vážně rozkošné sledovat ty jiskřičky v dětských očích, když běželi ke stromečku a následně začali rozbalovat své dárky.
Už bylo docela pozdě a my s Damonem šli uložit Beccu ke spánku. Políbila jsem ji na čelo a přikryla ji peřinou.
,,Tak co? Byla jsi spokojená s dárky?" usměju se na ni. Otočí se na bok, aby viděla i na Damona, který stál vedle postele.
,,To jo, ale stejně mi Santa dal ten nejlepší dárek ještě před Vánoci," usmála se. Zadívala jsem se na ní.
,,A povíš nám jaký, princezno?" sklonil se k ní i Damon. Přikývla.
,,Mám tu nejlepší maminku na světě. A teď už i úžasného a hodného tatínka. To jsem si vždycky přála. A už nemusím ostatním závidět, že si s nimi jejich tátové hrajou a pořád je někam berou. Teď by oni měli závidět, protože takové super tátu nemá nikdo. A i když vím, že doopravdy můj táta bohužel nejsi, tak tě tak stejně beru," zašeptala a já se zarazila. Damonův pohled se setkal s mým. Zírali jsme na sebe.
A pak se stalo něco, o čem bych nikdy nevěřila, že to uvidím. Tolik jsme toho s Damonem prožili, ale jednu věc nikdy, vůbec nikdy neudělal. Nikdy nebrečel.
Jenže když se podíval na Rebeccu, objal ji a přitáhl si ji k sobě, viděla jsem, jak mu po tváři stéká slza a za ní další. Jeho tvář byla najednou tak vážná.
Nechci se starat o cizí dítě, řekl mi kdysi dávno. Během let jsem pochopila, že Damon to nemyslel nějak zle. Ale přece jen to nebyla jeho dcera, ale dítě někoho, koho nenáviděl nejvíc na celém světě. Někoho kdo se mu opakovaně pokoušel zničit život. Ale v tuhle chvíli jsem věděla, že ji Damon přijal jako svou dceru. A taky že mojí holčičce už nikdo beztrestně neublíží, protože má svého tátu, který o se o to postará.
Natáhla jsem se po Damonově ruce. Sevřel ji v té své a pevně jsme se drželi.
Život je často krutý a zlý. A pak, když už jste nejvíc zoufalí a ztracení, vám v klíně přistane vzácný dar. Protože život umí být taky sladký a veselý. I když nikdy není jisté na jak dlouho.