Parilis - Smutné Bradavice

Ve vlaku 2 /2

S plnou náručí čokoládových žabek a lékorek, se vydala skrz dav zpátky do kupéčka. Brodila se skrze záplavu studentů, a snažila se do nikoho moc nestrkat, ale stejně se neubránila několika naštvaným pohledům, když někomu nechtěně šlápla na nohu nebo do něj vrazila.

,,Hele, Weasleyová, dávej bacha, kam šlapeš!” ozvalo se vztekle a Rose jen otráveně protočila očima. Ještě zamumlala tichou omluvu k jedné druhačce, načež se s mrzutým výrazem otočila na blonďáka, který stál za ní. Překvapeně zamrkala, když zjistila, že mu hledí na bradu. S povytaženým obočím zvedla hlavu a provokativně se zadívala do ocelově šedých očí.

,,Co chceš, Malfoyi!” napnula se, aby se zdála vyšší. Vždycky byla vyšší než on. Teď ji trochu uráželo, že její úhlavní nepřítel ji za prázdniny o tolik přerostl. I když věděla, že ta myšlenka je hodně nesmyslná. Nemohla si pomoct a cítila se ublíženě. Jako kdyby kvůli výškovému rozdílu měla ztratit převahu, kterou nad chlapcem vždy měla.

Scorpius si ji chvíli měřil nečitelným pohledem, načež zavrtěl smířlivě hlavou a jeho výraz o trochu zjemněl. Ramena mu poklesla, a jako kdyby se v tu chvíli o několik centimetrů zmenšil. Rose měla na pár vteřin pocit, že tu před ní stojí někdo jiný a ne nenáviděný syn bývalého Smrtijeda.

,,Příště buď opatrnější.” zabručel nakonec mladík, než bez dalšího slova zaplul zpět do svého kupé, zanechávajíc tak dívku zmateně postávat uprostřed uličky.

Rose překvapeně zamrkala. Zavrtěla hlavou a ještě chvíli hleděla na zavřené dveře, než se konečně otočila s úmyslem vrátit se zpět. Hned po pár krocích ale narazila do další vysoké postavy. Ztratila rovnováhu a málem by upadla, kdyby ji nezachytily silné paže. Ani nemusela zvedat hlavu, aby zjistila, kdo byl tím viníkem a zároveň i zachráncem.

Aniž by zvedla pohled, zamumlala k Fredovi nesrozumitelné poděkování a bez jakéhokoliv dalšího zájmu kolem něj prošla. Mysl stále ještě plnou Malfoyova podivného chování.

Přemýšlela, co to u Merlina mělo znamenat. Byla zvyklá na jeho věčné urážky a vzájemnou nevraživost. V Bradavicích neuplynul den, aby ona nebo některý z jejích bratrů, tomu nafoukanci neprovedl nějakou lotrovinu a mladý Malfoy za nimi nezůstával pozadu.

Už ani nepočítala všechny ty školní tresty a eseje, které si od naštvaných profesorů za své hrubé chování vůči spolužákovi vysloužili. Útěchou pro ně však bylo, že ani on z toho nikdy nevyšel zrovna bez poskvrnky.

Zavrtěla hlavou a sáhla po klice na dveřích do kupé. Vážně nechápala, co mělo znamenat to Scorpiusovo skoro přátelské prohlášení.

***

Vysoký mladík pozoroval odcházející rusovlásku a marně se při tom snažil nemračit. Vždycky si myslel, že Rose je z celé rodiny ta nejrozumnější. Nejmilejší. Že je ta, která si za jakékoliv situace dokáže zachovat chladnou hlavu a najít řešení, zatím co ostatní panikaří. Avšak ani ona nedokázala odolávat všemu. Viděl na ní, jak ji zmizení její nejlepší přítelkyně zasáhlo. Jak ji den po dni, ničí všechna ta tajemství, která musí střežit.

Věděl více než dobře, že kdyby do celé situace nezasahovalo Ministerstvo, spousta věcí by byla jinak a Rose by se možná stále dokázala upřímně smát.