Parilis - Smutné Bradavice

Veselé Vánoce, Neville 2/3

,,Rose!” Hagrid překvapeně zamrkal. Konečně otevřel dveře dokořán a vehnal promrzlou dívenku dovnitř. 

,,Ahoj Hagride.” rusovláska si z ramen sundala teplý plášť a usadila se na obří židli. V chatce panovalo na její vkus až příliš velké horko. S poděkováním přijala obří hrnek horkého čaje a s  jistou úlevou zaznamenala, že nikde v dohledu neleží talíř Hagridových slavných, griliášových hrudek.

,,Dlouho se tu nikdo z vás nevokázal.” pronesl lehce vyčítavě Hagrid, načež si ji změřil staroslivým pohledem.

,,Esli se můžu voptat. Jsou všichni v pořádku?” na Rose se upřel starostlivý pohled švábích oček. Ta otázka jí už začínala lézt krkem, ale u tohoto dobrotivého obra jí kupodivu nevadila. S úsměvem proto potřásla hlavou.

,,Nemusíš se bát, všichni jsme v naprostém pořádku.” roztáhla rty do upřímného úsměvu, avšak v očích se jí veselí nepromítlo. Hagrid si však naštěstí ničeho nevšiml. Dál se tvářil starostlivě, i když se zdálo, že ho její odpověď přeci jen trochu uklidnila. Sáhl po svém hrnečku.

,,A co Hugo? Kde ten vlastně je?” 

Rose se po té otázce na tváři rozlil pobavený úšklebek. Její bratr se od rána skláněl s Xiou nad učebnicemi, ve snaze dohnat zmeškanou látku za poslední dva měsíce. Bylo jí více než jasné, že to byla pouze výmluva pro to, aby mohl s exotickou kráskou trávit čas, protože veškeré učení již dávno uměli. A Patricie.... Patricie zase byla celé dny zavřená u dvojčat v pokoji, neschopna nechat Zooey samotnou. 

Rose se tak cítila tak trochu jako paté kolo u vozu. Ráno, když většina žáků odjížděla na prázdniny domů, se ještě ve vstupní hale stihla krásně pohádat se Scorpiusem Malfoyem a Šestý, se kterým si toužila promluvit, nebyl k nalezení. Nejspíše odjel na prázdniny domů a ještě neměl čas odepsat jí na dopis, který mu poslala.

Povzdechla si.

,,Hugo dělá úkoly s Xiou a Patricie se někde toulá se Zooey.” odpověděla na Hagridovu otázku. Obr se hlasitě zasmál, načež na dívku mrkl a zapředl s ní rozhovor na téma vztahů, při kterém Rose po většinu času jen protáčela oči a vyhýbavě odpovídala na obzvlášť zvídavé otázky. 

A přes to s bradavickým hajným strávila příjemné odpoledne.

****

Přišla pozdě! Zděšeně stála v potemnělé chodbičce a strnule zírala na nebybné tělo u svých nohou. Hnědovlasý muž upíral své černé oči ke stropu a ústa měl stále otevřena v němém výkřiku. Ztuhlé prsty svíraly neuměle vyrobenou, kouzelnou hůlku.

,,Shadow...” Lucky se zděšeně sklonila k muži a jemně mu zavřela víčka, než se donutila překročit jej a s tasenou dýkou pokračovat dál do domu. 

Napínala uši, ve snaze cokoliv zaslechnout, ale dům, který byl po většinu času plný hlučného hovoru, byl náhle strašidelně tichý. Mrtvý!

Polkla a konečně překročila práh hlavního pokoje, kde ji pohled na scénu před sebou doslova přikoval na místě.

V krbu žhnulo několik posledních uhlíků, které se stále snažily udržovat pokoj v teple. Hrací skříňka, která po většinu času stála v rohu pokoje, byla rozbitá na kusy a střípky barevného skla se válely všude po podlaze. Dětská postýlka byla převrhnutá a hračky, polštářky a dečky se válely všude kolem. Malý, konferenční stolek byl roztříštěný na kusy a tam.... mezi troskami zničeného nábytku, ležela ona.