Parilis - Smutné Bradavice

Věštba 3 /3

Moudrý klobouk dozpíval a opět umlkl, ale to už se za dětmi zavřely dveře.

Hermiona s Ronem si vyměnili více než udivený pohled, na rozdíl od Minervy vypadali dost šokovaně. Bradavická ředitelka však jen zavrtěla s povzdechem hlavou a jedinou větou odradila Rona, který se chystal vyrazit za dětmi a přitáhnout je zpět třeba i nasilým, jen aby jim vysvětlily, co to teď mělo znamenat.

Minerva se zamračeně zadívala na odrbaný klobouk a snažila se přijít na to, co mají jeho slova znamenat. Už dávno si zvykla na to, že od dětí se žádné rozumné odpovědi nedočká. Pouze když ukáže nějakou snahu přijít sama na nějaké řešení, oni jí projeví důvěru tím, že ji trochu popostrčí správným směrem. Vždy však pouze naznačí, nikdy neprozradí celou pravdu.

Tímto chováním jí až moc připomínali tu maličkou čarodějku, která se tak snadno vetřela do její školy a obrátila jim všem život naruby.

****

Právě se chystala jít na další hodinu, když do Velké síně vběla Isobell a rychle si to zamířila k ní. Patricie překvapeně zamrkala, když starší dívka padla na lavici vedle ní, sotva popadajíc dech.

,,Js... Jsou tady!” vyhrkla Isa, sotva se jí podařilo alespoň trochu uklidnit splašené srdce a plíce pojmuly dostatek tolik potřebného kyslíku. 

,,Kde!” Patricie vyskočila na nohy, jako kdyby ji někdo uštknul. Netrpělivě se snažila starší spolužačku pohledem donutit, ať rychle mluví. Ať jí u Merlina konečně řekne, kde je viděla! Zdálo se jí to jako věčnost, než byla Isobell opět schopna pořádně promluvit. Světlovasá dívka se zhluboka nadechla, načež pokynula hlavou ven ze síně. 

,,U ředitelny. Je s nima Fred...”

Dlouhovlasá dívka na nic nečekala a rychle vyběhla ze síně. Schody do patra brala po dvou a v duchu se modlila, aby se schodiště opět nezačalo samovolně přesouvat. Naštěstí bylo její přání vyslyšeno a ona se tak dostala ke kabinetu ředitelky, aniž by se cestou někde zdržela. Už z dálky slyšela probíhající hádku. Jen protočila očima, a přesto že sotva popadala dech, přidala do kroku. 

Několik kroků od chrliče stála skupinka jejích spolužáků. Xia s Rose podpíraly Zooey, která se už sotva držela na nohou a Hugo s Jamesem čelili rozzuřenému Fredovi. Vysoký zrzek stál několik kroků před svými příbuznými a hrozivě se na ně mračil. 

,,Říkám, že si za to můžete sami! Kdyby jste měli rozum a řekli jim pravdu!” snažil se je Fred přivést k rozumu. Podle něj měla tahle situace jediné možné, logické řešení: Říct ředitelce a všem ostatním, kde se ta malá potvora ukrývá. Oni to však zdá se nechtěli pochopit.

,,Frede, sklapni a nech nás už konečně být.” James se snažil bratrance jemně odstrčit z cesty, ale on stál tvrdohlavě na svém místě.

,,Proč prostě nedokážete pochopit, že ona je ta špatná?” rozhodil rukama. Začínal být rozčilený téměř k nepříčetnosti. Vždyť on jim chtěl jen pomoct!

,,Ale ona není nepřítel!” vyjekl Hugo, ktřerý se sotva držel, aby po svém bratranci neskočit. Fred zlostně vycenil zuby.

,,Je to parchant, co se mezi nás vetřel, jen proto, aby nás rozeštval! Nechápu, proč se ji pořád snažíte chránit! Zasloužila by si chcípnout v pekle!! Zasloužila by...” co víc  by si Parilis zasloužila, se už nedozvěděli, protože právě v tu chvíli Jamesovi došla trpělivost. Aniž by na něco čekal, ukročil a rozpřáhl se. Jeho rána byla rychlá a přesná.

Než se kdokoliv z přítomných stihl rozkoukat, chodbu naplnil ošklivý, praskavý zvuk. Fred zavrávoral a se zasténáním se chytil za zlomený nos, ze kterého mu prýštila krev. Stékala mu na rty a po bradě až na bílou školní košili, kde zanechávala rudé šmouhy.

Zrzek zamrkal, aby zahnal slzy a šokovaně vzhlédl. Jeho kdysi nejlepší přítel se nad ním tyčil, rozkročený, ruce stále zaťaté v pěsti a ve tváři výraz tak zuřivý, až se Fred roztřásl strachy.

,,Tohle už nikdy... NIKDY přede mnou nevyslovuj.” procedil James zuřivě skrze zaťaté zuby, načež se otočil a společně s ostatními odcházel chodbou pryč. A Fred v tu chvíli pochopil, že nic už nebude jako dřív. Jen se dál krčil na chladné zemi, rukou se snažil zastavit krev, stékající mu po bradě a mrkáním se zoufale snažil zahnat slzy. Věděl, že by měl jít na ošetřovnu, ale byl tak šokovaný, že se nedokázal pohnout. 

,,Říkal jsi si o to.” špitla tiše Patricie, když Freda míjela. Věnovala mu jeden soucitný pohled, než se rozeběhla za pěticí spolužáků, mizející jí z dohledu na konci chodby. Musela hodně přidat do kroku, aby je dohnala.

,,Počkejte!” vyhrkla, když klopýtala chodbou. K její nesmírné úlevě se James otočil a upozornil na ni ostatní. 

,,Patty?” Hugo překvapeně zamrkal. Počkali, až k nim jejich sestřenice doběhne, připraveni vyslechnout si, co má na srdci. Přes to, že nejvíce ze všeho toužili po odpočinku. 

,,Jste v pořádku?” vyhrkla a její pohled zakotvil na Zooey, bezvládně visící mezi Xiou a Rose. Obě dívky se pro sebe ušklíbly a přes blonďatou kštici své kamarádky se po sobě podívali. Oběma bylo více než jasné, komu jsou směřována Patriciina slova.

,,Nic, co by dlouhý spánek nevyřešil.” usmál se na dívku James, i když mu nevěnovala jediný pohled. Veškerou svou pozornost soustředila na vysokou blondýnku, nevnímající svět.

Rose se pro sebe ušklíbla.

,,Můžeš mě na chvíli vystřídat? Jsem už moc unavená a asi ji už déle neudržím.” na důkaz jejích slov se Zooey sesula blíže k zemi a téměř se Rose vysmekla z náruče. Patricie sebou trhla a rychle dívku zachytila. Rose se přes její rameno zašklebila na své dva bratry a uvolnila sestřenici místo po Zooeyině boku. 

Patricie si však nevšimla němé konverzace, která proběhla mezi čtveřicí přátel a soustředila se pouze na tvář blonďaté dívky. Zoo měla oči zavřené a vypadala, že už dávno spí. Obočí se jí krabatilo a čelo hyzdily nehezké vrásky. Patty si o dívku dělala starosti. Značně se jí ulevilo, když ji opět uviděla, ale teď si dělala starosti s tím, zda bude opravdu v pořádku. Ostatní sice tvrdili, že jsou pouze unavení, ale....

Pomohla Xie uložit dívku do velké postele v jejich pokoji a chvíli jen nerozhodně stála nad spící dívkou a sledovala její tvář, než ji kdosi položil ruku na rameno. Polekaně sebou trhla a zadívala se do kočičích očí Xii, která se na ni trpělivě usmívala. Ve tváři vepsánu nesmírnou únavu. 

,,Mohu tě o něco poprosit? Mohla bys mě odpoledne přijít vystřídat a dohlédnout na ni místo mě?” 

Patty překvapeně zamrkala, ale v žádném případě ji nenapadlo odmítnout. Horlivě přikývla, načež si povšimla pohledu, který Xia vrhla na svou sestru. Aniž by věděla proč, tváře jí nabraly rudý odstín a ona s omluvou klopýtala ke dveřím. V nich se ještě naposledy otočila, jen aby zahlédla Xiu, lehající si vedle své sestry. Dívka si přitáhla Zooey do náruče a pevně ji objala kolem holých ramen. Zabořila tvář do světlých vlasů a konečně usnula posilujícím spánkem.