Parilis - Smutné Bradavice

Spojenec 2/3

Zooey pevně semkla víčka k sobě a zatnula zuby, aby přemohla vlnu bolesti, která ji společně se vzpomínkou na poslední Parilisiny chvíle zaplavila, než se konečně rozhodla své sestře odpovědět.

,,Ona přestane existovat. Obětuje se.” hlesla sotva slyšitelně. ,,Řád ji zlomí, ale přes to bude ona ta, která nad nimi vyhraje.”

,,Tomu nerozumím.” Xia se víc zapřela o pohovku za svými zády a sestřinu paži si přivinula na hruď. Snažila se vyznat ve slovech blonďaté dívky, ale její sestra často mluvila až příliš složitě na to, aby pochopila, co má na mysli.

,,Řád ji sice zlomí, ale stejně nedostane to, po čem touží.” pokusila se Zooey upřesnit svá slova tak, aby je Xia dokázala pochopit.

,,Ať už zemře nebo ne. V té jejich nesmyslné válce bude Parilis vítězem.” ušklíbla se Zoo, zatím co se snažila načerpat zpátky ztracenou sílu. Neměla ráda ten pocit bezmoci a slabosti, který se jí s každou vizí zmocnil, bohužel s tím nemohla nic dělat. Patřilo to k její síle. K její osobnosti, která byla tak složitá, že ani ona sama se v sobě chvílemi nevyznala.

Naštěstí po svém boku měla vždy Xiu, která jí pomáhala, a když se Zooey někdy ztratila ve svých myšlenkách, byla to právě černovláska, která jí ukázala cestu zpět na zem.

Překulila se na bok a objala svou sestru kolem ramen. Musela při tom vynaložit značné úsilí a málem při tom spadla z pohovky, nebýt mladší dívky, která se k ní okamžitě otočila čelem a zabránila tak jejímu pádu.

Xia opětovala sestřino obětí a v myšlenkách se vracela k tomu podivnému rozhovoru, který se sestrou před několika minutami vedla. Kdyby mohla, okamžitě by vyběhla varovat dvojčata a Jamese před budoucností, která čekala tu maličkou čarodějku, jenž jí během prvního ročníku tak moc přirostla k srdci.

Na druhou stranu však chápala, že určité věci musí zůstat utajeny. Proto jen mlčky opětovala sestřino pevné obětí a nechávala ji, ať si z jejího těla načerpá potřebnou energii.

Vždy tomu tak bylo. Ať už byly malými dětmi, nebo studentkami Bradavic, pokaždé, když Zooey přepadla jedna z těch jejích vyčerpávajících vyzí, byla to právě Xia, která byla jejím zdrojem síly. Skrze jediný dotek dokázala své sestře předat ztracenou sílu a energii, přesto že ji samotnou to vyčerpávalo. Přesto si nikdy nestěžovala.

,,Jedno bys pro ně ale mohla udělat.” Zooey se nečekaně odtáhla a přerušila tak jejich kontakt. Pevně, s podivuhodným odhodláním, přes to že její tělo bylo tak slabé, že bylo s podivem, že se dívka dokázala udržet při vědomí, se zadívala do kočičích očí své sestry a s překvapivou silou jí opětovala stisk.

Xia zpozorněla. Nestávalo se často, že by jí Zoo dovolila zasáhnout do budoucnosti.

****

Rose překvapeně zamrkala, když opustila tajnou místnost Zakladatelů a spatřila spolužačku, opírající se o stěnu nedaleko obrazu.

Věděla, že ať by se snažila použít jakoukoliv výmluvu, nic by nepomohlo. Xia ji viděla vystoupit z obrazu, a ať by se Rose snažila přijít na nějaké věrohodné vysvětlení, nic by tuto skutečnost nezměnilo.