Parilis - Smutné Bradavice

Otec 2/3

„Co jsi říkala?“ 

„Že někteří si to užívali o něco víc.“ Otočila se na něj přes rameno Cat, zatím co jej vedli k blízké jeskyni. Z jejího nitra se ozývalo hrůzu nahánějící vrčení a z ústí stoupal slabý proužek kouře. 

„Drago?“ zvolal Rei váhavě. Po chvíli se v ústí jeskyně objevila velká, zjizvená hlava. Dračí samec si odfrkl, až se mu z nozder vyvalil dým a udělal pár kroků vpřed. Na okamžik se zarazil, zuřivě zavrčel a po komsi se ohnal ostrými zuby, než zcela vylezl z jeskyně a protáhl si svá velká křídla. Mohutně zívl a Teddy měl co dělat, aby neutekl.

Vlk v něm se toužil ukrýt před hrozbou, která se před ním náhle zjevila. Spokojil se však s tím, že na děsivého tvora alespoň varovně zavrčel.

Okamžitě se na něj stočil pohled velkého, rubínového oka a on zalitoval svého chování. Občas neměl nad svým druhým já dostatečnou kontrolu. K jeho nesmírnému zděšení udělal drak další velký krok kupředu, až stanul přesně před ním a shlížel na něj ze své výšky. 

Drago natočil hlavu na stranu a prohlížel si světlovlasého mladíka svým rubínovým pohledem. Sklonil se níž a vyfoukl obláček kouře přímo Teddymu do obličeje.

Mladík nebyl schopen jediného pohybu. Nebyl si jistý, co má ten děsivý tvor za lubem. Drago však o něj zdá se přestal jevit zájem a jeho pozornost se obrátila zpět k jeskyni, odkud se ozvalo zařinčení řetězů a skřípání spárů o kámen. 

Drak cosi děsivě zavrčel a vrhl se zpět. 

Teddy si oddechl a vypadalo to, že jeho společníci také. 

„Jsi si jistý, že klíčem je Primus?“ Rei se na staršího chlapce zadíval s mírnými pochybami. Už takhle toho provedli Řádu tolik, že mohli s přehledem konkurovat Parilis a Rei si nebyl jistý, jak Starší zareagují na jejich poslední kousek. 

„Můžeš se sám přesvědčit.“ Vytáhl Teddy z kapsy malou lahvičku se vzpomínkou. Rei se jen zašklebil a vykročil k jeskyni. 

„Ne, díky.“ Mávl ve vzduchu rukou a dál si jej nevšímal. Zašel do jeskyně. 

„Jste si jistí, že nás Drago všechny unese?“ zeptal se váhavě Teddy, když pozoroval již osedlaného Draga, jak si to vykráčel opět ven a protáhl se. 

Nesouhlasně se zadíval na kožené sedlo. Vážně se mu opět nechtělo usednout na dračí hřbet. Myslel si, že to už nikdy nebude muset dělat, ale…. Se zamračením si prohlížel rezavě hnědého draka s ocasem, plným ostrých bodců po celé jeho délce. Ostny měl i na ramenou křídel a loktech. I on měl na sobě sedlo, ovšem na rozdíl od Draga také mohutný náhubek, který mu znemožňoval chrlit oheň. 

„Jak vidíš, nebude muset.“ Usmála se Cathrin, zatím co mířila k černému drakovi. „My dva poletíme s Dragem a Rei si vezme na starost Primuse.“ Vyhoupla se do sedla a natáhla k Teddymu ruku. Druhý Stín už byl bezpečně usazen v sedle druhého draka a pevně svíral v rukou otěže.

Vlkodlak se chtěl ještě zeptat, jak poznají, že je drak vede správným směrem, ale odpověď na tuto otázku přišla vzápětí, když se Primus pokusil Reie shodit a uletět. Drago temně zavrčel a prudce se po něm ohnal ostrými zuby. Primus klopýtl a po lesklých šupinách se spustil karmínový pramínek. To byla odpověď na Teddyho nevyřčenou otázku. Drago se postará, aby je drak poslechl, i když mu to nebude zrovna po chuti.