Parilis - Smutné Bradavice

Otec 3/3

Opatrně postupovali tmou. Oči a uši našpicované, hůlky připravené a očima hledajíc jakýkoliv náznak nebezpečí. Zatím však nenarazili ani na jedinou past. Jediné nebezpečí. Světlo hůlek osvětlovalo pouze malý prostor opuštěné chodby a jejich kroky se po okolí, rozléhaly až příliš hlasitě, přesto že našlapovali velice obezřetně. 

„Nelíbí se mi to.“ Bručel Rei mrzutě, zatím co se snažil vyhnout jedné obzvlášť nechutné pavučině, jejíž obyvatel by vyděsil ne jednoho arachnofobika k smrti. Mladík se oklepal a obezřetně pavučinu obešel. Pavouk o velikosti krysy, který ji obýval, jen naprázdno sklapl kusadly a raději se běžel schovat do bezpečí. 

„Možná tu ani žádná ochranná kouzla nejsou, přeci jen…  Cestu sem zná pouze drak. Je to tu až příliš dobře ukryto před venkovním světem.“ Pokrčila dívka rameny. Světlo z její hůlky odhalilo další obyvatele chodby. Několik netopýrů, držících se vysoko nad jejich hlavou, nesouhlasně zapískalo a celé hejno se prohnalo ven. Trojice čarodějů se marně snažila ochránit před údery jejich kožnatých křídel. 

„No…  řekl bych že tohle by odradilo každého.“ Teddy se znechuceně odvrátil. Jeden z netopýrů se při zběsilém úprku zamotal do pavučiny a teď si na něm pochutnával obří pavouk. Vlkodlakovi se při tom odporně mlaskavém zvuku dělalo zle. 

„Jak daleko ještě?“ Rei se ohlédl na přítele, ale ten jen pokrčil rameny. Sám netušil. Nezbývalo jim nic jiného, než pokračovat dál a doufat, že dřív nebo později narazí na nějakou celu. 

****

Krčila se v rohu za prázdnou dětskou postýlkou a drobné ručky si tiskla na velké uši. Tiskla se ke své sestře a snažila se neposlouchat křik a nadávky, které se opět rozléhaly domem. Posledních několik dní to tu nevypadalo jinak. 

Skřítka sebou trhla, když se jí kdosi dotkl a kolem nich zavládlo ticho. Vzhlédla a zadívala se do tváře černovlasého mladíka. Ten se na ni jen mlčky usmál, než si obě skřítky přitáhl na klín a zůstal sedět na chladné zemi. Schován za dětskou postýlkou. 

Lucky se sestrou se k mladému muži okamžitě přitiskly, jako kdyby je už nikdy neměl pustit a zabořily uslzené obličeje do jeho bílé košile. 

„Lucky? Myslíš, že by jsi pro mě mohla něco udělat?“ promluvil náhle do ticha mladý muž a více si k sobě obě dívky přitiskl. 

Zlatovlasá skřítka zamrkala a zvědavě se na něj zadívala velkými kukadly. Vůbec ji nenapadlo nad jeho slovy přemýšlet. Okamžitě přikývla.

Překvapilo ji, když sáhl do kapsy a vyndal z ní pomačkanou fotografii. Barvy byly lehce rozpité a vybledlé. Podle záhybů poznala, že muž obrázek několikrát za den rozkládal a zase skládal, aby jej mohl opět úkryt do bezpečí své kapsy. 

Překvapeně zamrkala, když jí obrázek podal. 

****

Teddy zklamaně zavřel dveře od další prázdné cely a s nadějí se zadíval své společníky. Doufal, že jeden z nich by mohl mít větší štěstí, avšak Rei i Cathrin jen smutně zavrtěli hlavami. 

Mladý vlkodlak hrubě zaklel. Už tu byli několik hodin. Venku už dávno musel být bílý den. Nebo možná už opět další noc. To nevěděli. Při svém hledání se dostali až příliš hluboko a příliš blízko mořskému dnu. Veškerý život, který panoval ve vyšších poschodích, nechali už dávno za sebou a jediným jejich přítelem tak bylo hrůzu nahánějící ticho a skřípot jejich kroků na drobných kamíncích.