Parilis - Smutné Bradavice

Qui Scitis 3/3

,,Kdo jsi?” hlesl opatrně. Nebyl si jistý, zda by se jí měl bát nebo ne. Prsty proto nenápadně zabloudil ke své hůlce, kterou měl položenou vedle sebe na pokrývce.

Skřítka si jej chvíli prohlížela velkými kukadly, než lehce sklonila hlavu na znamení pozdravu.

,,Ty jsi ten šestý, že?”

,,Šestý?” mladík překvapeně zamrkal a konečně prsty pevně obmotal kolem své hůlky. Okamžitě se cítil ve větším bezpečí. Na okamžik strnul, když skřítčiny oči zabloudily k jeho hůlce a na úzkých rtech se jí zformoval lehký úsměv.

,,Ten, komu Lily Raddle odhalila pravdu.” upřesnila Lucky svá slova a okamžitě si všimla, že mladík konečně trochu polevil na ostražitosti.

,,Kdo jsi?” zopakoval svou otázku a znovu si droboučkou slečnu prohlédl. Tentokrát s novým zájmem.

,,Jmenuji se Lucky. Jsem tu, abych se tě zeptala, zda jsi ochoten pomoci.” Lucky naklonila hlavičku na stranu, až se jí prameny ofiny svezly do očí. Pečlivě si prohlížela jeho tvář, takže jí neuniklo zmatení, které se mihlo v mladíkově pohledu, dokud jej nevystřídalo váhavé světélko pochopení.

,,Co bych měl udělat?” zaklapl učebnici a odložil ji stranou. Vzápětí jej skřítka popadla za ruku a lusknutím prstů jej přenesla pryč.

Uchváceně se kolem sebe rozhlížel. Celá podzemní místnost byla obehnaná vodním kanálem. Stěny byly pokryté bezpočtem run a strop připomínal hvězdnou oblohu. On sám stál na dlouhém mostu, který byl lemovaný úzkými sloupky. Každý sloupek připomínal vztyčeného hada s rozevřenou tlamou, ve které plál oheň.

Kdyby měl víc času, jistě by se kolem sebe lépe rozhlížel, avšak skřítka jej popadla za ruku a rychle jej táhla doprostřed sálu k velkému kruhovému stolu a přízračné mapě, která se nad ním vznášela. Při tom lovila volnou rukou v sáčku, který měla zavěšený u pasu. Konečně prsty nahmátla lesklou látku a vytáhla smaragdově zelený plášť, který po mladíkovi hodila.

,,Tohle si obleč. Nemám čas ti všechno teď vysvětlovat. Potřebují pomoc a nikdo! Opravdu NIKDO, se nesmí dozvědět, kdo jsi. Ani oni. Nevím, jak by na tebe zareagovali.” mumlala si pro sebe, zatím co netrpělivě čekala, až si mladík oblékne svůj nový plášť.

,,Co se vůbec děje?” přehodil si klouzavou látku přes ramena a sepnul ji sponou ve tvaru zmijozelského hada. Očima bezděčně zatěkal k mapě a malé červené tečce, která na ní blikala. Nebyl tak hloupý, aby mu to nedošlo.

,,Další útok?” skřítka jen mlčky přikývla.

,,Pošlu tě za nimi. Nevím, jak to tam vypadá. Budeš se muset hned bránit. Jsi připraven?” pozorně se na něj zadívala, a jakmile mladík odhodlaně přikývl, lusknutím prstů jej poslala pryč. V duchu doufala, že budou všichni v pořádku.

****

Rose vyslala kouzlo a vzápětí už se musela krýt před kletbou, kterou po ní vrhl jeden ze Stínů. Koutkem oka postřehla další barevný paprsek, mířící jejím směrem. Rychle se přikrčila, lehce zkroutila prsty volné ruky a jedinou myšlenkou před sebou vyčarovala pevný štít. Kouzlo se odrazilo a udeřilo Stín do hrudi. Muž se bezvládně sesul k zemi. Jeho kněžka jen cosi nesouhlasně sykla, než se dala na ústup.

Rychlým pohledem se kolem sebe rozhlédla. Ještě před několika hodinami to tu muselo být krásné. Bílé, řadové domky se od sebe lišily pouze nízkými plůtky a výzdobou, kterou jejich obyvatelé umístili na své verandy a parapety oken.