Parilis - Smutné Bradavice

Plány 2/2

,,Tak mi to ukažte.” James se pohodlněji uvelebil na měkkém křesle a natáhl se k nízkému stolku, kde Hugo zatím rozložil plány, které jeho sestra objevila. Ta po svém nevlastním bratrovi šlehla nesouhlasným pohledem, než mlčky zaměřila svou pozornost na listy, rozložené na dřevěném stolku.

Byla si při tom více než dobře vědoma zvědavých pohledů bývalých Zakladatelek, které se výjimečně po dlouhé době rozhodly dělat jim společnost. Helga se ve svém rámu nakláněla dopředu, ve snaze zahlédnout co nejvíc, až se zdálo, že každou chvíli musí ze svého obrazu vypadnout. Oproti tomu Rowena pobaveně po očku pozorovala svou kamarádku, zatím co pohledem zkoumala rozložené pergameny.

,,Pááni, to je úžasný!” James obdivně hvízdl, zatím co si prohlížel plány podzemní místnosti. Většina popisků byla napsána kudrlinkovým písmem, což jemu však nedělalo žádný problém. Pečlivě si pročítal ozdobné kudrlinky a oči mu při tom nadšeně jiskřily. Nemusel ani nic říkat, aby dvojčata uhodla, že je tím objevem nadšený. 

,,Asi se tě nemusím ptát, jestli to chceš použít, co?” Rose se na bratra zazubila. Tmavovlásek jí úsměv okamžitě oplatil. Odložil zkoumaný pergamen na stůl a sáhl po jiném. Tentokrát se jednalo o návrhy hábitů. 

,,Nemyslíš, že by to bylo plýtvání?” pozvedl James obočí, zatím co si prohlížel návrhl smaragdově zeleného pláště se stříbrnou výšivkou hada na zádech. 

,,Co když Ministerstvo přijde na to, co ty pláště představují?” dívka se stále nevzdávala. Přes to, že byla tou myšlenkou stejně nadšená, jako oba její bratři, cosi ji nutilo stát nohama pevně na zemi. Část její mysli se bála následků, které by mohlo mít použití těch barevných plášťů. Přesto že se jí ten v barvách nebelvírské koleje více než líbil.

,,Parilis musela mít důvod, proč je navrhla tak, aby přesně odpovídali těm, které nosili Zavržení. Ministerstvo by mělo, pochopit, že se jim pravdu nepodařilo zcela utajit.” pokrčil Hugo rameny a opět tak svou sestru překvapil.

Ta na něj jen chvíli mlčky hleděla, než se sama s povzdechem zhroutila hlouběji do křesla. Ta racionální část, kterou zdědila po své matce, se tomu nápadu bránila zuby nehty. Ovšem ta druhá, bláznivá, kterou podědila po otci, a která ji spojovala s Weasleyovými, nadšeně vískala a jančila čirou euforií. A právě téhle stránce své povahy rusovláska nakonec podlehla. Koutky úst se jí protáhly do úsměvu a krev v žilách se rozezpívala nadšením. 

,,V tom případě si zabírám ten rudý.” nepřestávala se šklebit. Chlapci si mezi sebou vyměnili jeden pobavený úsměv, než se všichni tři sklonili nad stolkem a rozproudila se mezi nimi živá debata. Na nízkém stolku se to kupilo stále větším množstvím pergamenů, jak přibývalo nápadů, jak některé věci vylepšit. Pár drobností se rozhodli trochu pozměnit, ale Parilis s Arií si s vymyšlením toho plánu daly tak moc záležet, že nebylo potřeba téměř žádných změn.

Rose s Hugem spíše doplnili pár nápadů a James je zamračeně sledoval. Bylo mu jasné, že většina práce bude na něm. Bude zapotřeba Hadí magie, aby se jim podařilo všechno utajit.

Zamyšleně zvedl jeden z pergamenů, který byl hustě popsán kudrlinkovým písmem. Bylo až s podivem, že písmo normálního jazyka, bylo v Parilisině podání sotva k přečtení, kdež to slova napsaná tím složitým, kudrlinkovým písmem, dalece předčila Ariin úhledný krasopis.

,,Ale, ale, kdopak nám tu utekl z ošetřovny?” vzduch v místnosti se zatetelil a za dvojčaty se objevila Zooey s Xiou. Světlovlasá dívka už vypadala mnohem lépe, než tomu bylo před pár hodinami a trojice sourozenců si v duchu oddechla. Vypadalo to, že jejich sestřenie je už zase v pořádku. Ať se s ní dělo cokoliv. Ať už byla kdekoliv.

James se na Zoo v odpověď zazubil a zamával ve vzduchu pergamenem.

,,Už o tom víš, nebo jsme tě předběhli?” nepřestával se vesele šklebit.

Dívka se na něj pouze vědoucně usmála, čímž jej utvrdila v přesvědčení, že tuto budoucnost už viděla. Přešla ke svému křeslu a svalila se do něj, zatím co batoh nechala s tupou ranou dopadnout na podlahu. Předklonila se a namátkou prohrábla hromádku pergamenů, ležící na stole. 

,,Tak, který je náš?” vytáhla list, na kterém byl vyobrazen modrý plášť. Sříbrný orel, vyšitý na jeho zádech jí oplácel upřený pohled safírově modrým. Skoro se až zdálo, že každou chvíli mávne křídly vzlétne.

,,Co se děje?” Xia překvapeně zamrkala a zmateně mezi nimi těkala pohledem. Snažila se přijít na to, o čem se tu mluví. Bylo jí jasné, že se nejspíše jedná o další ze Zooeyiných tajných vidění, ale vypadalo to, že nikdo z přátel ji do nastalé situace nehodlá zasvětit.

S povzdechem se tedy usadila vedle Huga a drze mu vzala z rukou pergameny, kterými se rusovlasý chlapec probíral. Rychlým pohledem přejela několik řádků, než překvapeně vzhlédla a zadívala se na Rose, která se na ni vesele zubila. 

Černovláska sklopila kočičí pohled zpět na popsané řádky a tentokrát se do nich začetla pečlivěji. Podrobně zkoumala jednotlivá slova a na rtech se jí usadil mírný úsměv. Nakonec pergamen odložila zpět na stůl a se zářivým úsměvem se zahleděla na své přátele. Oči jí jiskřily.

,,Kdy začneme?” 

****

Dveře do koupelny se otevřely a do pokoje se vyvalila spousta páry. Patricie se kolem sebe rozhlédla a ručníkem si naposledy projela mokré vlasy. Z některých pramenů jí stále ještě stékaly kapičky vody, které se vsakovaly do látky pyžama a zanechávaly po sobě mokré skvrnky.

Bosa přeťapkala těch několik metrů ke své posteli, než vklouzla pod pokrývku, aby se aspoň trochu zahřála. Smutným pohledem při tom pozorovala prázdné postele svých spolužaček. Dnes se ani jedna z nich nevrátila do věže. 

Dívka si přitáhla kolena blíže k tělu a bradu položila na kolena. Hleděla přes pokoj do okna, ze kterým se po noční obloze převalovaly těžké mraky, zpoza kterých občas na kratičkou chvíli vykoukl kulatý měsíc. S povzdechem zabořila tvář do teplé peřiny a mokré vlasy se jí svezly z ramen. Drobé, průzračné kapičky sklouzly z rudých pramenů a vsákly se do rudé látky pokrývky, kde po sobě zanechaly tmavé skvrnky.

Tmou se mihl černý stín a látka peřiny ztěžkla. Ticho pokoje narušilo tiché, sotva slyšitelné šustění látky. Tvoreček přeťapkal přes postel až ke schoulené dívce a natáhl se, aby se své kamarádce mohl zapřít o pokrčené nohy. Drápky se zachytil rudé látky a čumáček zabořil do mokrých vlasů. 

Patricie se zavrtěla, když ve vlasech ucítila pohyb. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila váhu štíhlého tělíčka, které se jí opíralo o kolena. Aniž by zvedla hlavu, vymotala ruku zpod peřiny a prsty zabořila do světlého kožíšku. 

,,Tak to vypadá, že dneska jsme tu zase sami, Dizzy.” zadívala se na maličké zvířátko, které na ni upíralo svá korálková očka. Malá lasička naklonila hlavičku na stranu a ticho pokoje přerušilo její souhlasné zakňíknutí.