Parilis - Smutné Bradavice

Rozhodnutí Ministerstva 1/2

Bylo brzy ráno, když se pětice přátel sešla v místnosti Zakladatelů. Všichni čistě vykoupaní, učesaní a pro jednou s taškami plnými učebnic. Připraveni na celodenní vyučování. Po jejich zraněních z předchozího dne už nikde nebylo ani stopy a dokonce i Zooey vypadala odpočatě. 

„Připraveni?“ James každému ze svých přátel věnoval upřený pohled, a když všichni souhlasně přikývli, přemístil se s nimi na školní chodby. Ještě před tím však předal Lucky malou obálku, kterou měla skřítka odevzdat Šestému. Ta se na celý ten plán netvářila zrovna nadšeně, ale nemohla jinak, než souhlasit. Až moc dobře si uvědomovala, že tu žádná jiná možnost není. Zoufale se dívala za mizející pěticí a při tom drtila obálku ve štíhlých prstech. 

****

Patricie se naposledy rozhlédla po pokoji, jako kdyby doufala, že někde v rohu zahlédne světlý kožíšek a korálková očka, jak ji zvědavě pozorují. Pokoj však byl až hrozivě tichý. Zavrtěla hlavou a raději se vydala na snídani.

Sama nevěděla, proč se cítí tak zklamaná. Možná že doufala, že se její malá kamarádka objeví a ona se jí zase bude moci svěřit. Že získá možnost si se Zooey opět promluvit a urovnat si tak všechny ty zmatené pocity… To nevěděla. Čím si však byla jistá bylo to, že se na dívku nezlobí, protože ona aspoň měla tu odvahu udělat ten první krok. Přiblížit se. 

S hlubokým nádechem vešla do Velké síně a překvapeně zamrkala, když spatřila pětici spolužáků sedět na svých místech. Na pár drahocenných vteřin zaváhala, než zamířila sednout si vedle Jamese. Tak jak to dělávala vždycky. 

Tiše pozdravila a pohledem sklouzla k Zooey,  která se dívala kamsi skrze ni a jako kdyby ji nevnímala. Xia, sedící vedle své sestry, držela Zoo za ruku a mlčky jedla. Pouze Rose jí s mírným úsměvem pokývala na pozdrav, načež krátce stočila pohled k profesorskému stolu, než se opět začala věnovat své snídani. 

Patty se snažila sebrat odvahu a promluvit, když tu se Zooey prudce narovnala a pohlédla ke dveřím. Její pohled se vyčistil a ona pevněji uchopila lžíci, kterou do teď nečinně svírala mezi prsty. 

„Tři…. Dva….  Jedna…“ 

Dveře se rozrazily a do Velké síně rázným krokem vešlo několik Bystrozorů, v čele s vítězně se tvářící Mildrett. 

Všechny pohledy se rázem stočily na nově příchozí, ale nikdo z Bystrozorů si jich nevšímal. Neomylně si to zamířili ke skupince nebelvírských studentů a dříve, než se kdokoli zmohl na nějakou otázku, Mildrett na pětici studentů upřela svůj arogantní pohled. 

„Jménem samotného Ministra kouzel, Alfréda Zmatlala, je vás pět obviněno z vlastizrady, skrývání Patricie Raddle a napomáhání útoku na kouzelnický svět. Zatkněte je!“ 

Skupinka Bystrozorů neurvale popadla děti a vyvlekla je do uličky. Zkroutila jim ruce za zády, zabavila hůlky a nasadila očarovaná pouta. To už se k nim ale od profesorského stolu hnala ředitelka s několika profesory. 

„Mildrett, co to má znamenat! Tohle přeci nemůžete!!“ snažila se je zastavit, ale Bystrozoři už vlekli své zajatce pryč. Nutno podotknout, že nikdo z dětí se nijak nebránil. Hugo se sice snažil zprvu ze sevření vykroutit, ale vysloužil si tím jen další bolestivý políček.