Parilis - Smutné Bradavice

Patricie Weasley 2/2

Sotva Moudrý klobouk dozpíval, celá Velká síň se ponořila do šokovaného ticha.

Ředitelka bez hnutí zírala na odrbanou látku klobouku, jako kdyby napůl doufala, že se opět rozezpívá a dá jim nějaké vysvětlení těch mrazivých slov, která nechápala. Moudrý klobouk však jen dál zůstával nehnutě ležet na stoličce a teprve, až když jej Mildrett položila na hlavu prvnímu žáčkovi, opět ožil.

Rose se zamračeně zadívala na své dva bratry. Oba měli na tváři stejný vyděšený výraz. Moc dobře si uvědomovali, o čem to Moudrý klobouk hovoří, na rozdíl od zbytku školy, který se tvářil značně zmateně.

,,Až dědic se vrátí. Myslíte, že tím myslel jednoho z nich?" Hugo se soustředěně mračil a modrý pohled upíral na sestřino zápěstí, kde spočíval druhý klenot. Drobná, stříbrná očka, vykládaná ještě drobnějšími zirkony a spletená do dvou ležatých osmiček, ve světle svic zářila a házela po okolí blyštivá prasátka. Naopak velký safír, který ve svých pařátech svíral stříbrný orel, jako kdyby dopadající světlo pohlcoval a nechával vykvétat barevné obrazce ve svém nitru.

Jeho sestra jen pokrčila nevědoucně rameny. Ani jeden z nich při tom nevěnoval pozornost zařazování a tak jim uniklo, že jejich sestřenice byla zařazena do Nebelvíru.

,,Klobouk nám ale neřekl, koho dědic se má vrátit. Aria už tu sice není, ale pořád nám zbývají tři s krví zavržených." přemýšlel nahlas James. Zamračil se, když vedle sebe zachytil pohyb a jeho tvář náhle postrádala jakýkoliv náznak přátelství.

,,Ahoj, já jsem Patricie." usmála se na něj vysoká dívka jako liška rezavých vlasů a oříškových očí. Bez ptaní se usadila na lavici vedle něj a se zájmem si jej začala prohlížet.

James na ni jen mlčky pohlédl a několik dlouhých vteřin odolával touze dívku zcela ignorovat, než přeci jen vyhrálo slušné vychování.

,,James." zavrčel a nenápadně si o kousek poodsedl. Věděl, že ty pocity jsou zcela nesmyslné, ale z nějakého důvodu se mu ta dívka vůbec nelíbila. Měl pocit, jako kdyby najednou zabírala místo, které jí nepatří a to byl možná důvod, proč s ní už od první chvíle nehodlal mít nic společného. Nechtěl mít cokoliv společného s někým, kdo zabíral Parilisino místo.

Prudce se nadechl a raději sáhl po sklenici dýňového džusu, aby se trochu uklidnil. Vůbec netušil, že dvojčata, sedící naproti němu, svádí navlas stejný vnitřní boj.

Patricie překvapeně zamrkala. Vůbec netušila, proč se k ní její bratranec chová tak odtažitě. Doufala, že dvojčata budou o něco přístupnější, ale Hugo jí nevěnoval ani pohled a Rose jen něco nesrozumitelně zavrčela.

Dívka si povzdechla. Když jí Charlie řekl, že se vrátí domů, těšila se, že konečně pozná zbytek své rodiny, o které toho tolik slyšela. Ostatní se k ní chovali moc hezky, a i když se jí stýskalo po kamarádech, bylo tu tolik nového, že ani neměla moc času nad nimi smutnit.

S povzdechem sáhla po lívancích s javorovým sirupem a potichu se dala do jídla. Po očku při tom pozorovala trojici Nebelvírských studentů. Fred ji před nimi varoval. Vyprávěl jí o tom, co se stalo v prvním ročníku, ale jestli si myslel, že ji tím odradí, tak se spletl. Ba právě naopak! Patricie byla odhodlaná zjistit o téhle záhadné trojici co nejvíc.

Překvapeně vzhlédla, když se naše nové Nebelvírské trio zvedlo a dříve, než dala ředitelka jakýkoliv pokyn k odchodu na kolej, opustili Velkou síň.

Chvíli se za nimi dívala a pohrávala si s myšlenkou následovat je. Doufala, že by tak mohla získat příležitost si s nimi v poklidu promluvit někde v soukromí, bez všech těch zvědavých pohledů okolo.

,,To bych být tebou nedělala." zastavil ji sametový hlas a Patricie stočila pohled na blondýnku, sedící naproti ní. Dívka ji pozorovala kočičíma očima a mezi zuby žužlala lékořicovou tyčinku. Dlouhé vlasy měla po stranách hlavy spletené do dvou copů a na temeni stažené do vysokého ohonu, kde se mezi rozpuštěnými prameny schovávalo několik drobných copánků a zapletených korálků.

Rusovláska zmateně zamrkala.

„Nedělala co?" zeptala se nakonec, když na ni dívka stále upírala ten zvláštní pohled.

„Nech je být. Nedávej jim pocit, že ji chceš nahradit." blondýnka na ni naposledy upřela pohled, než se zvedla a zamířila pryč.

Tmavá černovláska, sedící hned vedle, jen pobaveně zavrtěla hlavou. Ještě na Patty spiklenecky mrkla, než taky odběhla.

„Vítej v Bradavicích. Možná ti bude chvíli trvat, než si na všechny zvykneš, ale neboj. Jsme sice trochu zvláštní třída, ale jsme fajn." drcnul do ní hnědovlasý chlapec, který seděl po její levici. Za jeho ramenem vykukoval druhý, který byl jeho přesnou kopií.

„Mimochodem, já jsem Casey a to můj bratr Jasey." usmíval se přátelsky.

„Já Patricie."

***

Xia na schodech doběhla svou sestru a s potutelným úsměvem se zařadila vedle ní. Jen po Zoo nenápadně pokukovala, zatím co mířily na kolej. Cestou minuly pár školních duchů, a každému z nich věnovala černovláska přátelský pozdrav a vřelý úsměv, než pokračovala dál za blonďatou dívkou.

Nakonec to Zooey už nevydržela a s neurčitým odfrknutím se zadívala na svou sestru. Trvalo to jen vteřinku, než oči opět upřela na cestu před sebou. A pro Xiu to byl signál, že může začít mluvit.

„Nečekala jsem, že ji zastavíš." nadhodila zvesela.

„To já taky ne." povzdechla si blondýnka a zavrčela heslo na chrápající Buclatou Dámu. Ta sebou prudce trhla a s dezorientovaným mumláním jim otevřela tajný vchod.

„Řekneš jim to?" Xia upřela na sestru kočičí pohled a z jejího hlasu se náhle vytratila veškerá hravost. Zooey ani nepotřebovala čas na rozmyšlenou a ještě, než její sestra svou otázku stihla dopovědět, už vrtěla hlavou.

„A proč ne?" domáhala se Xia okamžitě odpovědi. Netušila, proč by si takové tajemství měla Zoo nechávat pro sebe. Kdyby se jednalo o ni, nejspíš by nedokázala před Weasleyovými mlčet.

„Protože každý si zaslouží naději a ona ji stále má." odpověděla dívka, než zmizela za dveřmi do koupelny.

Xia si povzdechla. I ona věřila, že se ta maličká čarodějka jednou vrátí. O to víc ji děsil sen, který se její sestře zdál před několika dny. Sen o cele v srdci hory, kamenném křesle a řetězech. Ale hlavně... O vězni, který tam pomalu umíral.