Parilis - Smutné Bradavice

Ale vy to víte 3/3

Severus dál seděl ve svém křesle a jen tupě zíral na dárek, položený v klíně. Nemohl uvěřit tomu, co se mu ta malá nebelvírka snažila naznačit. Ne! To nemohla být pravda. To přece....

Prsty zcela samovolně odvázaly stříbrnou stuhu a rozevřely papírovou cedulku, která k ní byla přivázaná. Srdce poskočilo, při pohledu na neúhledný pravopis.

Ona!

Roztrhl papír a konečně rozbalil dárek. Vykoukla na něj tlustá kniha ve smaragdovém přebalu. Na jejích deskách byl stříbrným inkoustem pečlivě vyveden nadpis. Sice postrádal svou obvyklou, neúhlednost a kostrbatost, no Severus přes to ta pečlivě psaná písmenka poznal.

Lektvary zapomenuté magie konečky prstů přejel po stříbrném nadpisu, než knihu otevřel.

„Vrať se. Udělej to pro ni.“

Slova a vzpomínky se mu míhaly myslí jedna přes druhou, zatím co pročítal složení jednotlivých lektvarů. Ani jeden z nich neznal. Stejně jako většinu ingrediencí.

„To bude dobré, pane profesore.“

Opět kolem něj zuřilo ohnivé peklo. Plameny, které pohlcovaly vše v okolí, ovšem které jeho nepálily. Nezranily. Cítil jejich žár na své kůži. Chladivý dotek drobných prstíků.

„Zůstanu s vámi, nežšš váss najdou.“

Zamrkal a zadíval se na droboučkou dívenku. Malé dítě, které v tomto ohnivém pekle nemělo co dělat. Mlčky hleděl do těch podivných, barevných očí a rozdrbaných vlasů. Skoro každý vlas byl jinak dlouhý a jinak barevný. Světlo modrých plamenů dívenku halilo do safírové záře a dodávalo jí lehce nadpozemský vzhled. 

Profesor prudce vstal a vrhnul se ke dveřím do vedlejší místnosti. Ne! To nemohla být pravda.

Roztřesenými prsty odemkl skříňku, kterou odemykal pouze jednou ročně. Vždy na Vánoce a jen na pár vteřin. Pouze aby do ní uložil balíček, který vždy na Štědrý den přistál na jeho krbové římse. 

Otevřel ji a zahleděl se na sbírku pečlivě zabalených balíčků. Rose měla pravdu. Nikdy ani jeden z nich neotevřel. Nikdy k tomu nesebral odvahu. Teď se natáhl po prvním. V ruce přetočil cedulku a se stále větším zděšením četl své jméno, vyvedené až příliš známým rukopisem. Stále si živě pamatoval všechny ty až příliš dobře vypracované eseje, které po té dívce opravoval.

”Omluvám se za ty jizvy, toto by vám mělo pomoci.”

Stálo na dalším lístku. Uvnitř malé krabičky se schovávala ampulka s lektvarem. Rudá tekutina byla protkána podivnou bílou kresbou. 

”Až se narodím, chtěla bych, abyste mě učil.”

Vzpomínky prozářil něžný úsměv. Šibalské zajiskření v obrovských očích. 

Sáhl po dalším balíčku a nahlédl na kartičku.

”Brzy už nebudu muset posílat balíčky do minulosti.”

Další krabička a další skleněná lahvička. V bílé tekutině plaval zlatý květ květiny, kterou v životě neviděl. Na nalepeném štítku byl zapsán její název a účinky.

”Mám radostnou novinu, budu mít brášku!”

Krátký vzkaz a útlá knížka. Lexikon kouzelných květin. Některé během života letmo zahlédl, aniž by tušil jak moc cenné jsou.

”Je těžké dělat, že jste někým, kým nejste.”

Smutná věta a lahvička se semeny další velice vzácné rostliny.

Severus se prohraboval balíčky a jeden po druhém je rozbaloval. V každém našel krátkou větu a nějakou drobnost. Přísadu do lektvarů či jeho vzorek. Ručně psanou knížku nebo pečlivě vedený herbář. Z posledního balíčku mu do ruky vypadal baňatá lahvička s dalším, příšerně křiklavým obsahem.

”Omlouvám se za ten lektvar, tohle by mělo vše napravit. PS: Ale ta zelená vám sluší.”

Profesor v prstech drtil lahvičku s lektvarem a zděšeně zíral na všechny ty vzkazy. Krátké větičky. Zdánlivě zcela nesmyslné. 

Ne! To nemohla být pravda! Snažil se stále sám sebe přesvědčit, i když pravda mu tvrdě hleděla do očí. Křičela na něj z každého vzkazu. Každého dárku a vzpomínky. Z každé myšlenky. Osoba, která mu zachránila život... Která jej vytrhla z náruče smrti, bylo malé, pětileté dítě. Ještě ke všemu dítě, které nepatřilo do jeho doby. 

Prudce udeřil pěstí do stolu, až všechny dárky se zařinčením poskočily. 

„Potvora!“ procedil mezi zuby. Chtěl se na ni zlobit. Opravdu chtěl, ale nedokázal to. Ne při vzpomínce na něžný úsměv a šibalské jiskřičky ve velkých očích. Při vzpomínce na jemný dotek a příslib naděje, když kolem panovalo zuřivé peklo.

Lily....