Parilis - Smutné Bradavice

Noční můra 2/2

Ahojky, posledních pár dní se mi daří hodně psát a neopouští mě múza. (Nechci to však zakřinout 😉) A protože mám už docela dost předepsaných kapitol, rozhodla jsem se vydávání zvýšit na 2x v týdnu, tedy neděle a čtvrtek 😁
Tak si užijte dnešní dílek

Ziwa Arlett

Na Bradavice padal soumrak. Z dálky k jeho uším doléhaly zvuky probíhající války a tlumené výkřiky raněných. Nad školou Čar a kouzel se vznášel dusivý příkrov strachu, který všem přítomným svíral srdce ve svých železných spárech a kreslil po kůži mrazivé obrazce v předzvěsti přicházející smrti.

On si toho ale snažil nevšímat. Vytěsnil z mysli veškeré nepatřičné myšlenky a raději se plně soustředil na černokněžníka, který k němu promlouval svým odporným jazykem. Věděl, že musí dál hrát svou hru. Že se musí tvářit jako jeho nejvěrnější služebník až do konce, přesto že se mu z těch zvrácených ideálů pána Zla zvedal žaludek.

Nejraději by jeho existenci vymazal ze světa svou vlastní rukou. V duchu se viděl, jak pozvedá svou hůlku a jeho rty šeptají smrtelnou kletbu. Viděl, jak smaragdový paprsek narazil do vyzáblého těla jeho pána a on se mrtvý sesouvá k zemi. Se zvráceným uspokojením sledoval poznání, které se na malý okamžik promítlo v rubínových očích, než navěky pohasly a srdce přestalo tlouct. Chvíli by se kochal tím pohledem a opájel se pocitem zasloužené pomsty, než by obrátil svou hůlku proti sobě, aby se konečně mohl znovu setkat s tou, kterou celý život nade vše miloval.

Zamrkal a donutil svou mysl se opět soustředit na přítomnost. Automaticky odpověděl a raději stočil pohled na poklidnou hladinu, po které se proháněly drobné vlnky a s jemným cákáním narážely na boky dřevěných loděk.

Chvilka nepozornosti stačila k tomu, aby se s překvapením otočil zpět na svého pána. Při tom pohybu si všiml stínu za jedním ze zaprášených oken, mnohem zajímavější však pro něj byla probíhající konverzace, než aby se zajímal o to, kdo je svědkem jejich utajeného setkání.

Nelíbilo se mu, jakým směrem se konverzace začíná zvrhávat a jen silou vůle zabránil své ruce, aby se chopila hůlky. Instinkty, vypilované za všechny ty roky, které strávil ve službách této zrůdy, mu hlasitě řvaly do uší, ale on se donutil zůstat v klidu stát, když vzduch protnulo zasyčení a Nagini zaútočil.

Hadí zuby protnuly kůži a tepnu s neuvěřitelnou lehkostí a on se ani nestačil nijak bránit. Síla útoku jej odhodila na stěnu, až se hlavou udeřil o skleněnou tabulku a bezvládně se svezl na zem. Zamlženým pohledem se naposledy zadíval na svého pána, který mazlivě pohladil svého zvířecího miláčka po šupinaté hlavě a s hlasitým prásknutím se přemístil pryč. Jeho tam nechal ležet na chladné podlaze s krví, prýštící z hluboké rány. 

Sýpavě se nadechl a mrkáním se snažil zahnat mžitky, které se mu tvořily před očima. Cítil, jak z něj život rychle vyprchává a na jeden jediný malý okamžik zalitoval, že nedokáže splnit Brumbálovo poslední přání. Že neřekne tomu chlapci pravdu o tom, jak porazit Temného pána.

S posledními zbytky síly donutil ztěžklá víčka opět se pohnout a zadívat se směrem, odkud zaslechl slabé zavrzání dřevěných prken. Bylo to, jako kdyby se nad ním samotný Salazar smiloval, když nedaleko uviděl stát Pottera a jeho přátele. Pokusil se na něj promluvil, ale z rány jen vytekla další krev a jemu se sevřelo hrdlo náhlým poznáním. Už neměl čas!