Parilis - Smutné Bradavice

Věštba 2/3

Seděla u kolejního nebelvírského stolu a žaludek měla jako na vodě. Od rána do sebe nedokázala dostat ani ždibíček nějakého jídla. Minulý den byl Denní Věštec plný článků o Qui scitis a jí se z toho stále ještě točila hlava. Nikdo nevěděl, kdo byla ta dobrá duše, která vyzradila informace, ale Rita Holoubková dokázala z těch pár střípků udělat famózní článek.

Patricie zvedla pohled od netknutého oběda a zadívala se k vedlejšímu stolu. Místo Scorpiuse Malfoye zelo prázdnotou.

Dívka si povzdechla. Od chvíle, co mladíka pomohla uložit v komnatě Zakladatelů s ním nemluvila. Skoro se až zdálo, jako kdyby se jí blonďatý Zmijozel vyhýbal. Dával si až moc záležet na tom, aby se nevyskytoval na stejném místě, jako ona. To byl důvod, proč jej dívka zahlédla vždy pouze na hodinách, nebo krátce během jídla. 

Patty stačil jediný pohled na bledou tvář, aby věděla, že mladík je stále příliš vyčerpaný, přesto že se před svým okolím snažil tvářit silně. Ona jej však během těch několika týdnů poznala až příliš dobře, než aby ji jeho maska dokázala stále ještě oklamat.

,,Měla by jsi něco sníst.” promluvila k Patty mírně Pandora. Ani ona však neměla hlad. Každou chvíli se otáčela ke dveřím v očekávání, že se v nich objeví známá tvář. Nikdo netušil, že pětice právě propuštěných vězňů, sedí už nějakou dobu v ředitelně.

Zooey seděla zhroucená v křesle a snažila se neusnout. Její sestra seděla vedle ní a letmo se o ni opírala kotníkem. Ani jedna z dívek nechtěla být moc nápadná a přitáhnout přílišnou pozornost. Proto se dotýkaly pouze letmo, jen malým kouskem odhalené kůže. Xia věděla, že to není dostatečné. Že pouze takovýto letmý dotek nenahradí Zooey týdny strádání, avšak věděla, že sestřiny schopnosti za žádnou cenu nesmí prozradit dospělým.

Hugo seděl v křesle vedle Rose a nevraživě hleděl na své rodiče. Věděl, že na jejich uvěznění nenesli žádnou vinu. Stejně jako věděl, že nemohli udělat nic, co by je dokázalo z toho prokletého místa osvobodit. A přes to v hloubi duše se na své rodiče nedokázal dívat tak, jako dříve. Jistá část v jeho nitru se na ně dívala s hněvem a odsouzením. Za to James se pohodlně rozvaloval na svém místě a bez zájmu o své okolí tiše hleděl na obraz Albuse Brumbála.

Pokud si Hermiona s Ronem mysleli, že se bude jednat o kdo ví jak dojemné setkání, spletli se. Po jejich příchodu jim žádné z dětí nevěnovalo víc, jak jedno vlažné obětí. A to jen proto, že je jejich rodiče popadli do náruče dřív, než stihly utéct. Teď však panovalo v ředitelně až příliš mučivé ticho. Dospělí po sobě nejistě pokukovali, zatím co děti jim nevěnovaly jediný pohled. 

,,Ehmm... jste v pořádku?” pokusil se Ron rozpačitě začít konverzaci. Zoufale se snažil nějakým způsobem zahnat to mučivé ticho.

,,Vypadáme tak?” pozvedl James ironicky obočí a Hugo vyprskl smíchy. 

,,Jamesi!” okřikla staršího bratra Rose, ovšem i jí pobaveně cukaly koutky. Hermiona svého muže raději rychle chytila za paži, aby nevyvedl něco, čeho by mohl později litovat. Donutila jej o krok ustoupit a s mírnými obavami se zadívala na tmavovlasého mladíka, kterého milovala jako vlastního syna, i přes to, že ji po většinu času dováděl k šílenství. Teď tu však bylo něco co by mladík měl vědět. Jen netušila, jak mu tu ošemetnou informaci sdělit. Jak na ni chlapec zareaguje.